Byl postaven jako místo k uctívání boha Nanna (v sumerštině "Mesíc") během Ubaidského období a poté v 21. století před naším letopočtem přestavěn králem Ur-Nammuem.
Později jej zničili Elamité a poté byl opět obnoven králem Nebukadnesarem II. z Babylónu.
Jeho pozůstatky byly ve 20. a 30. letech 20 století vykopány sirem Leonardem Woolleym, nicméně byl objeven ještě dříve - v roce 1850 jej objevil William Kennett Loftus.
Kromě starověkého zikkuratu v Dur Untash je Zikurrat v Uru jednou z nejlépe zachovaných starověkých staveb z tohoto období. Dokonce se jedná o nejlépe zachovanou stavbu města Ur.
Chrám nechal postavit král Ur-Nammu, který jej zasvětil bohu Nanna/Sîn zhruba v 21. století před naším letopočtem, během vlády třetí dynastie Uru.
Nanna byl považován za boha měsíce a označován jako "zářivý" - v mezopotámské mytologii se jednalo o syna Enlila a Ninlil. Enlil byl bohem vzduchu a země a strážcem oltáře osudu.
Tento masivní chrám - stupňovitá pyramida - kdysi měřil na délku 64 metrů, byl 45 metrů široký a více než 30 metrů vysoký, ačkoliv mezi odborníky stále panují o jeho výšce neshody, protože z původní stavby zůstaly zachovány pouze základy.
Podle odborníků byl zikkurat dokončen v 21. století před naším letopočtem králem Shugi, který sám sebe prohlašoval za boha, aby si podmanil okolní města. Vládl celkem 48 let a za jeho vlády se Ur stal hlavním městem země, odkud byl nakonec schopen kontrolovat většinu území Mezopotámie.
Zikkurat v Uru byl obehnán 8 metrů vysokou zdí, která byla v 70. letech 20. století částečně obnovena.
Během první války v zálivu v roce 1991 byl zikurrat poničen palbou a kvůli silným explozím se celá stavba pohnula.
Ur je považováno za jedno z nejdůležitějších města starověké Mezopotámie.
Město bylo založeno okolo roku 3 800 před naším letopočtem během takzvaného Ubaidského období.
Prvním zaznamenaným králem města byl Mesannepada, který vládl 80 let.
V roce 2016 byl Zikkurat v Uru označen organizací UNESCO jako světovéh kulturníh dědictví.