Tento podivný objev byl údajně učiněn v roce 1930, kdy byl Chi Pu Tei, profesor archeologie na univerzitě v Pekingu se svými studenty na expedici jejímž cílem bylo prozkoumání skupiny jeskyní v nepřístupných horách Bayan Kara Ula nedaleko hranic s Tibetem, které byly údajně vstupen do uměle vytvořeného podzemního systému tunelů a komor.
Profesor Chi Pu Tei a jeho studenti tehdy v jeskyních objevili hrobky s kostrami vysokými pouhých zhruba 140 centrimetrů. Tyto kostry měl neobvykle velké hlavy a malá, křehká těla. Kromě těchto kosterních pozůstatků objevil profesor Chi Pu Tei a jeho studenti nespočet různých předmětů.
První dohady naznačovaly, že by nalezené kosterní pozůstatky mohly patřit neznámému druhu horské gorily, s čímž ale profesor Chi Pu Tei nesouhlasil a tuto hypotézu okomentoval následovně: "Kdo kdy slyšel o opicích, které by pohřbívaly své mrtvé?"
V hrobkách nebyly nalezeny žádné nápisy, namísto nich však bylo objeveno více než 700 kamenných disků (takzvané "Dropa Stones"), v jejichž středu byla vždy 8 cm široká díra.
Na zdech pak byly vyryty obrazy vycházejícího slunce, měsíce, hvězd, Země, hor a tečkovaných linek, které spojovaly Zemi s místem na obloze kde je možné ji najít.
Kamenné disky a rytiny a malby na zdech byly podle předběžného datování více než 12 000 let staré. Později se ale všechny kostry i disky záhadně ztratily a jejich současné umístění je neznámé.
To vše vyvolalo celou řadu otázek: kdo byly ty záhadné bytosti? K čemu byly disky a kam vede mapa vyrytá na zdech jeskyně?
Co jsou zač tyto záhadné kamenné disky?
Každý kamenný disk měl na svém povrchu dvě vyryté čáry, které tvoří spirálu postupující od okraje disku k otvoru v jeho středu.
Tyto disky byly po svém objevu nejméně 20 let uchovávány na univerzitě v Pekingu, kde se badatelé pokoušeli přeložit jejich nápisy, nicméně všechny tyto snahy byly marné.
V roce 1958 disky zkoumal doktor Tsum Um Nui, který došel k závěru, že každá ze spirálovitých čar je ve skutečnosti tvořena sadou hieroglyfů neznámého původu.
Řádky hieroglyfů byly tak malé, že k jejihc plnému rozlišení byla potřeboval lupa. Mnoho z těchto hieroglyfů bylo neúplných a erodovaných.
Doktor Tsum údajně tyto nápisy úspěšně rozluštil a odhalil, že vyprávějí příběh setkání s mimozemskou lodí, které na Zemi ztroskotala před 12 000 lety.
Podle doktora Tsum Um Nui nápisy říkají zhruba následující: "Dropové přišli dolů z mraků ve své lodi. Naši muži, ženy a děti se před nimi schovlai v jeskyních ještě před východem slunce celkem desetkrát. Když nakonec porozuměli jazyku Dropů, zjistili, že návštěvníci mají přátelské úmysly."
Jiná část textu vyjadřuje zármutek obyvatel hor (příslušníků kmene Ham) nad tím, že mimozemská loď ztroskotala a její pasažéři neměli možnost ji opravit nebo postavit novou a vrátit se pak zpět na svoji planetu.
Doktor Tsum údajně zveřejnil svůj objev v roce 1962.
Laická i odborná veřejnost se mu nicméně za tento objev doslova vysmála a to až do takové míry, že opustil Čínu a přestěhoval se do exilu do Japonska, kde později také zemřel.
Akademie prehistorických věd v Pekingu mu údajně nikdy nedovolila publikovat jeho závěry znovu.
Aby to bylo ještě trochu záhadnější, jméno "Tsum Um Nui" není skutečným čínským jménem, díky čemuž někteří kritikové naznačují, že tento muž ani nikdy neexistoval.
Jiní tvrdí, že "Tsum Um Nui" je japonské jméno, které bylo převedeno do čínštiny. Faktem nicméně je, že kromě jeho teorie o kamenech Dropa neexistuje žádný záznam o tom, že by tento muž publikoval jakoukoliv jinou práci nebo článek.
To však nemění nic na tom, že kameny skutečně existují, nebo alespoň existovaly. V roce 1974 se rakouskému inženýrovi Ernstu Wegererovi podařilo dva z těchto disků vyfotografovat, když byl na prohlídce v muzeu Bampo v Xianu.
Fotografie disků, které údajně Ernst Wegerer pořídil v muzeu Bampo v Xianu.
Podle jeho popisu byl jasně patrný otvor ve středu disků, stejně jako rýhy tvořené hieroglyfy, které byly částečně zničeny a tvořily spirálu táhnoucí se od okrajů disku k jeho středu. Když se zeptal kurátora výstavy na tyto disky, nebyl mu o nich schopen nic podrobnějšího říct, nicméně dovolil mu je vyfotografovat. Na těchto snímcích však nejsou rýhy patrné, protože byly přesvíceny bleskem fotoaparátu.
V roce 1994 pak disky z muzea zmizely neznámo kam.
Kritikové tuto teorii z větší části odmítají a tvrdí, že se jedná o směr klamu a městských legend.
Spisovatel David Richie například upozorňuje na to, že tyto disky zaujaly i Gordona Chreightona, člena britské Královské antropologické společnosti a Královské geografické společnosti.
Při svém vyšetřování došel Chreighton k závěru, že teorie o kamenných discích nejsou postaveny na solidních základech. Své závěry uveřejnil v článku vydaném i v časopise Flying Saucer Review.
V současné době není jednoduché prokázat, zda disky skutečně existují nebo v minulosti existovaly. Zastánci této teorie tvrdí, že uveřejnění tohoto objevu způsobilo tak velký rozruch, že se ho čínská vláda raději rozhodla utajit a zahladit všechny stopy.
Pravdu se asi hned tak nedovíme. Vše, co máme k dispozici, je totiž několik fotografií údajných disků a velmi pochybné informace, které se nedají nijak ověřit.