Starověké město Teotihuacán je jedním z nejstarších předkolumbovských měst v Americe.
Dodnes nevíme, kdo jej vlastně postavil, protože když na místo dorazili Aztékové, bylo toto záhadné město opuštěné a zarostlé džunglí.
Vykopávky ukázaly, že budovy v Teotihuacánu obsahují neobvyklé množství slídy, což vyvolává celou řadu otázek.
Pohled na Teotihuacán ze vzduchu.
Teotihuacán se dá z jazyka Nahuatl přeložit jako "místo, kde se lidé stávají bohy", "místo, kde jsou stvoření bohové" nebo "město bohů". Tento název používali Mexičané i Aztékové. Původní název města není dodnes znám.
Město je zahaleno tajemstvím z několika důvodů. Navzdory faktu, že se jedno o jedno z nejvlivnějších měst v Americe, nevíme téměř nic o jeho fungování, vojenské moci nebo původu. Víme však, že když město spatřili první Aztékové, bylo již v ruinách.
Vědci se domnívají, že na začátku křesťanské éry byl Teotihuacán pouhou vesnicí, jejíž důležitost však postupně rostla. Časem se tato vesnice stala centrem uctívání bohů v údolí Mexika.
První důležité stavby byly pravděpodobně postaveny někdy v této době, což ukázaly vykopávky poblíž Pyramidy Měsíce.
Během 3. a 7. století našeho letopočtu pak město postupně získávalo na důležitosti.
Ilustrace počítačového obvodu s rozložením inspirovaným Teotihuacánem.
Okolo 7. století našeho letopočtu se pak město stalo komerčním a politickým uzlem, který zabíral plochu 21 km2 s populací, která mohla čítat až 200 000 obyvatel.
Vliv Teotihuacánu byl v této době cítit ve všech koutech Mezoameriky, jak ukazují nálezy z měst jako Tikal, Monte Albán a dalších, která s Teotihuacánem udržovala důležité obchodní vztahy.
Badatelé si nicméně nejsou jistí etnickou příslušností jeho prvních obyvatel. Mezi kandidáty patří například Totonakové nebo Nahuasové.
Kolem 8. století našeho letopočtu pak z neznámých důvodů přišel rychlý pád Teotihuacánu a jeho obyvatelé odešli do jiných částí kontinentu. To odstartovalo novou éru civilizací v Mezoamerice, takzvané epiklasické období.
Ilustrace rozmístění nejdůležitějších staveb v Teotihuacánu.
Podle nejnovější hypotézy byl Teotihuacán kosmopolitním městem, jehož prosperující skupiny obyvatel se těšily veliké etnické diverzitě. To jsou nicméně jen spekulace, které nejsou podloženy žádnými důkazy.
Dlouho před příchodem Španělů do Mezoameriky byl Teotihuacán opuštěn. Díky tomu jsou první zmínky o jeho obyvatelích, které se dostaly do Evropy poté, co bylo Mexiko dobyto, značně zkreslené - hovoří totiž o lidech, kteří žili na území Teotihuacánu až po jeho pádu a nevypovídají nic o jeho původních obyvatelích.
Informátoři z kmene Nahua, jejichž zprávy zaznamenával Bernardino de Sahagún si mysleli, že Teotihuacán je místem, kde bohové stvořili Nahui Ollin, páté slunce, které podle jejich mytologie osvětluje současný svět.
Také si mysleli, že Teotihuacán vybudovali Quinametzin - rasa obrů, kteří obývali svět během předchozích období a jejichž poslední přeživší příslušníci se dodnes ukrývají před lidmi.
Chrámy a pyramidy města si pak Nahuové představovali jako obrovské hrobky bohů, kteří město založili - posvátná posmrtná místa, kde se lidé stávají bohy.
Jedna z teorií také tvrdí, že Teotihuacán byl postaven tak, aby napodoboval Orionův pás.
Podle archeologů nám promyšlené rozložení staveb v Teotihuacánu napovídá, že jeho stavitelé měli komplexní znalosti nejen architektury, ale také matematiky a astronomie. Jedním z nejúžasnějších detailů, kterým se Teotihuacán od všech ostatních známých měst liší, je ten, že při pohledu přímo shora nápadně připomíná počítačovou desku s elektronickými obvody, kde Pyramida Slunce a Pyramida Měsíce zastupuje místo pomyslných mikroprocesorů a ostatní okolní budovy pak představují pomocné součástky.
Mohl by Teotihuacán představovat nákres nějakého počítače?
Badatelé navíc objevily moho zarážejících podobností mezi stavbami v Teotihuacánu a pyramidami na planině v Gíze.
Myšlenka, že Teotihuacán připomíná počítačový obvod, by sama o sobě byla poměrně výstřední, nebýt obrovského množství slídy, které je zakomponováno do jeho staveb. Archeologové zjistili, že stavby v Teotihuacánu jsou slídou doslova protkány.
Nejbližší místo, kde bylo možné tento materiál v tak velkém množství vytěžit, se nachází 4 500 kilometrů daleko v Brazílii. Testy potvrdily, že slída, která se nachází v budovách v Teotihuacánu pochází skutečně z tohoto zdroje.
Vykopávky navíc odhalily, že Pyramida Slunce obsahuje vrstvy slídy, které jsou až 30 centimetrů silné. Slída tedy zjevně nebyla při stavbě zdejších budov použita jako dekorační prvek, ale měla praktický účel. Proč ji ale stavitelé použili?
Slída je velice stabilním materiálem, i při vystavení elektřině, světlu, vlhku a extrémním teplotám. Je to výborný elektrický izolant a také dielektrikum a dokáže udržen velice silné elektrostatické pole při vyzařování minima tepla. Může být rozdělena na extrémně tenké plátky (až 0,025 mm) a přitom si udržet své elektrické vlastnosti. I malé kousky slídy jsou tepelně stabilní při teplotách až 500°C a je odolná vůči koróně (samovolným doutnavým elektrickým výbojům).
Co z toho tedy vyplývá? Máme zde starověké město, které postavila neznámá civilizace. Město je postaveno extrémně pečlivě podle přesného plánu a prakticky všechny budovy ve městě obsahují velké množství materiálu schopného udržet silný elektrostatický náboj a odolat obrovským teplotám, který stavitelé města přepravili v obrovském množství na vzdálenost 4 500 kilometrů. Rozvržení města navíc připomíná moderní elektroniku, kterou proudí energie.
Opravdu před sebou máme jen další starověké město? Nebo se díváme na něco mnohem víc, než tušíme?