Vedou tyto portály do jiných galaxií a k mimozemským civilizacím? I když to může na první pohled znít jako naprosto absurdní, faktem je, že mnoho starodávných civilizací věřilo, že jsou takové věci možné a do dnešních dnů existují spousty ústně předávaných legend, vyprávějících o hrdinech, kteří těmito portály prošli do jiných světů.
Jak si ale takovou "hvězdnou bránu" představit? Pravděpodobně bude fungovat podobně, jako Einstein–Rosenův most, neboli červí díra, což je teoretický koncept, kdy je prostor zakřiven takovým způsobem, že dvě místa splynou v jedno a neomezeně velkou vzdálenost mezi těmito místy pak lze překonat v extrémně krátké době.
V roce 1996 objevil Jose Mamani takzvanou "Bránu k Bohům". Nachází se v pohoří Hayu Marca v jižním Peru.
Hierapolis bylo starodávné město, které se nacházelo v jihozápadní Anatolii.
Jeho ruiny přiléhají k dnešnímu městu Pamukkale v Turecku a v současné době se zde nachází archeologické muzeum zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO.
V březnu 2013 italští archeologové oznámili, že zde objevili něco, co dávní Řekové popisovali jako Bránu do pekla.
Dávní lidé byli fascinováni podsvětím. Řekové i Římané byli spirituálně propojeni se zeměmi Hádese a Pluta.
Nicméně historie vypráví nejen o spirituálním propojení, ale zaznamenává i skutečné příběhy cestovatelů, kteří navštívili tato záhadná místa a setkali se zde s bohy.
Ale kde jsou tato místa? Mohla by skutečně existovat, nebo jsou to jen mýty?
Plutova brána
Plutova brána byla místem tak posvátným, že přístup k němu nebo do jeho okolí měli vyhrazen pouze nejvyšší kněží. Tito kněží zde uctívali mocnou bohyni jménem Cybele.
Cybele je známá jako strážkyně bran a podle starodávných legend právě ona musela cestovatelům dovolit přesunou se z jednoho místa a času jinam. V ikonografii je často vyobrazena stojící vedle brány do jiného světa.
Plutova brána je pouze jedním z mnoha záhadných míst známých z lidské historie, které vedlo na šokující a fascinující místa. Nicméně zajímavější je možná fakt, že příběhů podobných těm o Plutově bráně můžeme najít po celém světě nespočet.
V mnoha z nich je popsáno, jak tyto brány nejen dovolovaly dostat se do jiného světa, ale dokonče opustit náš čas a prostor.
Podle mnoha mýtů byli navíc cestovatelé, kteří těmito bránami prošli, doprovázeni božskými bytostmi.
V průběhu historie se objevilo mnoho příběhů a legend o vyspělých bytostech, které sestoupily z nebes. Tyto bytosti byly často označovány jako návštěvníci z hvězd nebo bohové. Také je často popisováno, jak tyto bytosti procházely portály nebo dveřmi ke hvězdám - odtud dostaly tyto portály označení "hvězdné brány".
Jde jen o mýtus, nebo se dávné kultury s těmito cestovali skutečně setkaly? A mohly by být hvězdné brány, kterými cestovali, stále na Zemi?
Podle badatelů existuje na Zemi hned několik míst, kde dávné civilizace postavily tyto portály a hvězdné brány. Proč je ale lidé stavěli? Bylo to proto, že k nim bohové přišli podobnými bránami? Nebo se jednalo pouze o výplod jejich představivosti, jak naznačují mnozí historici? Nebo je na těchto hvězdných bránách něco víc?
Mohly by takzvané plutoniony být těmito hvězdnými branami? Místy na Zemi, která umožňují přesun mezi různými dimenzemi, chráněná tajemnými kněžími, kteří disponovali technologií daleko přesahující naši představivost?
Pojďme se přesunout do jižní Ameriky.
Machu Picchu, nacházející se v Peruánských Andách představuje pravděpodobně nejslavnější Incké ruiny na světě. V jihozápadní části těchto ruin, poblíž místa, o kterém si archeologové myslí, že představovalo hlavní náměstí, se nachází ukrytý Chrám tří oken.
Chrám tří oken je kamenná hala dlouhá přes 10 metrů široká více než 4 metry, jejímž hlavním poznávacím znakem jsou tři trapezoidní okna nacházející se v její zdi.
Výzkumy ukázaly, že tato okna jsou perfektně zarovnána s prvními paprsky slunce v den jarní rovnodennosti, které tak osvětlují vnitřek haly. Celá stavba je pak orientována právě za účelem zachycení prvních paprsku slunce v tento den, kdy slunce vychází nad horami a jeho paprsky tak osvětlují halu, což reprezentuje Incký mýtus o stvoření.
Chrám tří oken v Machu Picchu.
Podle incké historie vstoupily děti slunečního boha Viracochy do světa třemi záhadnými otvory v hoře a dali vzniknout civilizaci Inků.
Tato starověká legenda vypráví o tom, jak bratři Ayarovi sestoupili třemi portály na Zemi aby vytvořily Incký lid. Chrám tři oken v Machu Picchu má tuto událost každoročně představovat a připomínat.
Mohla by tato legenda popisovat technologii, představující hvězdnou bránu s jejím pomocí přišli do Peru návštěvníci z hvězd? A jak se vůbec na možnost existence těchto portálů tváří věda?
Během své práce v Ústavu pro pokročilé studium (Institute for Advanced Study) publikovali výzkumníci Albert Einstein a Nathan Rosen průlomovou myšlenku, které tyto portály a hvězdné brány přibližuje skutečnosti.
Došli totiž k závěru, že teorie relativity dovoluje vytvářet zkratky mezi dvěma místy v prostoru.
Tyto zkratky, označované jako Einstein–Rosenův most, nebo nověji červí díry, mohou spojovat dvě vzdálená místa v prostoru a umožnit tak cestovat do nejvzdálenějších koutů vesmíru téměř okamžitě.
Vědci zkoumající tyto zkratky navíc došli k názoru, že něco takového by bylo skutečně možné vytvořit. Pravda, jejich prvotní výpočty ukazovaly, že by k vytvoření červí díry byla potřeba energie obsažená v celém vesmíru, ale následné výzkumy tyto nároky snižovaly a nyní si vědci myslí, že by k vytvoření červí díry bylo potřeba zhruba stejné množství energie, jaké je obsaženo ve hmotě Jupiteru. Kromě toho by bylo potřeba vytvořit prstenec z exotické hmoty o obvodu odpovídajícího zhruba oběžné dráze Země kolem Slunce, nabitý touto energií.
Naše technologie má tedy k vytvoření červí díry ještě hodně daleko, ale je docela dobře možné, že civilizace o tisíce nebo desítky tisíc let vyspělejší, než je ta naše, tuto technologii dokázala ovládnout do takové míry, aby ji přinesla na Zemi.
Také je však možné, že se skutečně jedná jen o mýty a výplody lidské představivosti...