Veronika Seiderová, nadčlověk s pozoruhodnými schopnostmi, se narodila v roce 1951 v Západním Německu. Veronika jako každé jiné německé dítě chodila do školy a nakonec se zapsala na univerzitu ve Stuttgartu v západním Německu.
Veronika Seiderová prolomila základní koncept hranice lidského vidění, její oči připomínající orla byly "nadlidské". Dá se říci, že Veronika měla oči s nadlidskými schopnostmi, které jí pomáhaly vidět a identifikovat člověka na vzdálenost jednoho kilometru.
Schopností Veroniky Seiderové si veřejnost poprvé všimla ještě během jejího studia. V říjnu 1972 prováděla Stuttgartská univerzita testy zraku na svých studentech. Součástí tohoto procesu byly i testy rozlišovací schopnosti lidských očí.
Po testech zraku univerzita oznámila, že jedna z jejich studentek, Veronica Seiderová, má mimořádný zrak a dokáže rozpoznat a identifikovat člověka na vzdálenost jedné míle, tedy 1,6 kilometru! To je asi dvacetkrát lépe, než vidí průměrný člověk, a jde o dosud nejlepší zaznamenané vidění. Veronice bylo v době zrakových testů 21 let.
Zraková ostrost normálních lidských očí je 20/20, zatímco Veroničina ostrost byla přibližně 20/2. Dokázala snadno a rychle rozpoznat osoby na vzdálenost jedné míle a dokáže také vypočítat jejich relativní vzdálenost od sebe. Dále bylo zaznamenáno, že byla schopna identifikovat i předmět o mikroskopické velikosti. Za své nadlidské zrakové schopnosti se Veronika Seiderová dostala v roce 1972 do Guinnessovy knihy rekordů.
Veroničin zrak je výjimečný. Veronika vidí detaily na více než kilometr daleko, zatímco běžný člověk je schopen vidět detaily pouze na vzdálenost okolo 10 metrů.
Veroničino vidění je srovnatelné s pozorováním dalekohledem. Tvrdila, že je schopna vidět barvy, které tvoří snímek na barevné televizní obrazovce.
Jakákoli barva, kterou lidské oko vnímá, se skládá ze tří hlavních barev: červené, modré a zelené. Normální oči vnímají barvu jako kombinaci základních barev v různém množství. Nevidomí lidé bohužel nemají možnost poznat, jaký odstín vidí.
Veronika Seiderová naopak dokázala vidět barvy podle jejich složek: červené, modré a zelené. Je to opravdu zvláštní. Ačkoli Veronika měla nadlidský zrak, je to považováno za genetickou abnormalitu.
Co je příčinou nadlidského zraku Veroniky Seiderové?
Při vzdálenosti 25 cm klesá rozlišovací schopnost typického lidského oka na 100 mikronů, tedy na 0,0003 radiánu. Jeden mikron se rovná jedné tisícině milimetru, takže 100 mikronů se rovná zhruba jedné desetině milimetru, což je poměrně málo. To je přibližně stejná velikost jako tečka na listu papíru.
Průměrné oko však dokáže vidět i menší předměty, pokud je objekt dostatečně jasný a jsou správné pozorovací podmínky. Jedním z takových příkladů je jasná hvězda, která se nachází miliardy světelných let daleko. Některé hvězdy nebo jiné jasné zdroje světla o průměru pouhých 3 až 4 mikronů, což je extrémně málo, jsou stále viditelné průměrným okem.
Vylepšené schopnosti Veroniky Seiderové
Vizuální schopnosti Veroniky Seiderové jsou považovány za paranormální lidskou záhadu. Její silný zrak jí například umožnil napsat desetistránkový dopis na zadní stranu poštovní známky a poté ho jasně přečíst.
Veronika svoje schopnosti také prokázala tím, že roztrhala papír na kousky o velikosti svého nehtu a na jeden z těchto kousků pak pečlivě napsala 20 veršů básně.
Veronika Seiderová zemřela 22. listopadu 2013, v době smrti jí bylo 62 let. I ve svém pokročilém věku Veronika prý svým zrakem výrazně převyšovala všechny ostatní lidi.
Přestože Veronika disponovala nadlidskými schopnostmi, usilovala o to, aby se stala obyčejnou zubařkou v západním Německu. Dávala přednost tomu, aby žila normálním životem jako běžný člověk, i proto raději zůstávala v anonymitě a svými schopnostmi se nikde moc nechlubila.
Je dnes možné získat "nadlidský" zrak jaký měla Veronika Seiderová díky pokročilé operaci očí?
Odpověď zní "ano" i "ne". Pokud chcete výjimečný zrak přirozeně biologickou cestou jako Veronika Seiderová, pak to zatím není možné. Zraková ostrost člověka je omezena počtem tyčinek a čípků, které jsou vlastně fotoreceptorovými buňkami nacházejícími se na nejsvrchnější vrstvě naší sítnice.
Tyčinky jsou zodpovědné za vidění za nízké hladiny osvětlení (skotopické vidění). Nezprostředkovávají barevné vidění a mají nízkou prostorovou ostrost. Čípky jsou aktivní při vyšších hladinách osvětlení (fotopické vidění), jsou schopny barevného vidění a jsou zodpovědné za vysokou prostorovou ostrost. A množství těchto fotoreceptorů nelze žádnou operací očí zvýšit ani snížit.
Existuje však společnost Ocumetics Technology Corp, která vyvíjí bionickou čočku, která možná dokáže přesně to, co chceme. Pokud sotva vidíte hodiny na 3 metry, s bionickou čočkou je uvidíte na 10 metrů!
Bionická čočka společnosti Ocumetics.
Člověk se zrakem 20/20 bude s touto čočkou schopen přečíst, co je napsáno na vzdálenost 20 metrů a uvidí takový obraz naprosto zřetelně a ostře. Bionická čočka umožňující člověku toto nadlidské vidění se jmenuje Ocumetics Bionic Lens a byla vyvinuta doktorem Garthem Webbem, optometristou z Kanady, který se snažil zlepšit lidský zrak bez ohledu na věk a zdravotní stav.
Postup je podobný operaci šedého zákalu. Zahrnuje odstranění původní čočky a její nahrazení čočkou Ocumetics Bionic Lens, která je uložena ve fyziologickém roztoku v injekční stříkačce a následné vstříknuta přímo do oka.
Bionická čočka Ocumetics v současné době prochází klinickým testováním, jehož konečným cílem je klinické schválení. Od dubna 2019 se společnosti navíc podařilo optimalizovat design čočky Bionic Lens pro sériovou výrobu.
Vidět jasně na všechny vzdálenosti bez brýlí nebo kontaktních čoček je přáním mnoha z nás a jak se zdá, v budoucnu se nám toto přání může splnit.