Pamatujete si na mimozemsky vypadající stvoření objevené v poušti Atacama v roce 2003? Nové testy DNA provedené na těchto malinkých ostatcích odhalily překvapivé detaily o tomto záhadném stvoření.

Kompletní přečtení DNA kostry objevené před více než 15 lety v poušti Atacama v Chile a "mylně" považované za kostru mimozemšťana odhalilo dosud nepublikované rarity týkající se molekulární struktury jeho kostí.

atacama-alien.jpg

Závěry výzkumníků z oddělení medicíny na univerzitě Stanford vyloučily veškeré pochybnosti o tom, zda je tento tvor z naší planety nebo ne, když svůj výzkum uzavřely s tím, že tato kostra je bezpochyby lidská. Jejich analýza také přinesla nové odpovědi na otázky, které genetiky trápily už od objevení této kostry.

Po pěti letech pečlivé analýzy DNA identifikovali Garry Nolan, profesor mikrobiologie a imunologie a Atul Butte, ředitel institutu zdravotních věd na univerzitě v San Franciscu v Kalifornii mutace, které jsou zodpovědné za anomální vzezření tohoto vzorku.

Výzkumníci našli mutace ne jednoho, ale hned několika genů, které ovlivňují vývoj kostry. Kromě toho našly některé molekulární zvláštnosti, které nebyly dosud nikdy popsány.

Tato záhadná kostra, přezdívaná Ata, byla objevena před více než 15 lety v opuštěném městě v poušti Atacama v Chile.

Poté, co několikrát změnila majitele, doputovala až do Španělska, kde tyto mumifikované pozůstatky začaly přitahovat pozornost veřejnosti.

Se svojí výškou pouhých 15 centimetrů, což je zhruba délka běžné bankovky, protáhlou lebkou a vpadlými, velkými očními důlky, se začalo hojně debatovat o možnosti, že tento tvor pochází z jiného světa a internetové diskuze se začaly plnit spekulacemi o mimozemšťanech s extrémně malými těly.

"Slyšel jsem o tomto exempláři od svého přítele a podařilo se mi získat jeho fotografii." uvedl Nolan. "Pravda je, že se na něj nemůžete jen tak podívat, aniž byste si pomysleli, že se jedná o něco opravdu zajímavého. Řekl jsem tedy svému příteli: Ať už je to cokoliv, pokud to má DNA, můžu udělat její analýzu."

S pomocí Ralfa Lachmana, profesora radiologie na Stanfordu a odborníka na pediatrické nemoci kostí se pak Nolanovi podařilo věci vyjasnit.

Jeho analýza skončila s jednoznačným závěrem: jedná se o kostru lidské ženy, pravděpodobně teprve ve stádiu plodu, která trpěla vážnými genetickými vadami.

Nolan kromě toho zjistil, že Ata, ačkoliv byla nejspíše teprve plodem, měla složení kostí odpovídající šestiletému dítěti, což naznačuje, že trpěla vzácnou nemocí, při které kosti stárnou extrémně rychle.

Aby porozuměl genetickým základům této kostry, obrátil se Nolan na Atula Butteho, který mu pomohl se zhodnoceným výsledků analýzy DNA.

Společně pak provedli tak úplnou a pečlivou analýzu, jaké odpovídá jen profesionální lékařská péče.

Butte poznamenal, že někteří lidé se ptali, jaký smysl má takto hluboká analýza.

"Měli jsme za to, že by se mohlo jednat o zajímavé cvičení, při kterém použijeme moderní nástroje a metody abychom zjistili, co dokážeme najít." uvedl. "Fenotyp, symptomy a velikost této dívky byly velice neobvyklé a analýza takovýchto extrémně vzácných vzorků nám může hodně napovědět o tom, jak provádět analýzu DNA u dětí a na co se při ní a při hledání chorob, které z jejích mutací vyplývají, zaměřit."

Aby dokázali Atinu DNA přečíst, odebrali vzorek z oblasti jejích žeber a provedli sekvenování celé její DNA.

Z jejích analýzy vyplynulo, že kostra je zhruba 40 let stará, takže její DNA je moderní a relativně nepoškozená. Data také jednoznačně ukázala, že DNA této kostry se shoduje s lidskou DNA.

Člověk, ale...

První testy ukázaly, že 8 procent DNA se s lidskou DNA vůbec neshoduje, ale důvodem tohoto rozporu nebyla mimozemská biologie vzorku, ale poškození sekvenované DNA. Sofistikovanější analýza stejného vzorku později ukázala, že jeho DNA je z 98% shodná s lidskou DNA.

Genetické výsledky také potvrdily, že Ata patřila do místní populace z Chile a její geny obsahovaly na 7 místech mutace, které jednotlivě a při své kombinaci vedly k různým deformacím kostí, tváře a kosterní dysplazii, více známé jako nanismus nebo trpasličí vzrůst.

Některé z těchto mutací, ačkoliv byly už dříve známé jako původci chorob, nebyly dosud nikdy spojovány s růstem kostí nebo poruchami vývoje.

"To, že nyní o těchto nových mutacích víme, může být v budoucnu velice užitečné," tvrdí Nolan. "protože je nyní můžeme hledat jako původce chorob u lidí, kteří trpí těmito poruchami vývoje kostí."