Další, neméně zajímavou, záhadou Velikonočního ostrova je systém znaků, který byl objeven v 19. století a neobjevuje se nikde jinde na Zemi.
Tento záhadný text je důležitý hned z několika důvodů. V první řadě proto, že je naprosto unikátní. Něco podobného není k nalezení nejen nikde jinde v Pacifiku, ale ani na celém světě.
Neméně důležité je i to, že badatelé už prokázali, že se skutečně jedná o písmo a že se toto písmo vyvinulo právě na Velikonočním ostrově. Není to tedy něco, co by místní obyvatelé odněkud okoukali a jedná se tak o jeden z mála případů, kdy se v nějaké kultuře nezávisle vyvinul systém písma.
Destička se záhadným písmem z Velikonočního ostrova. [Wikipedia]
A i když je nespočet badatelů pevně přesvědčen o tom, že se skutečně jedná o písmo, konečný důkaz v podobě jeho rozluštění stále chybí. Navzdory snahám trvajícím už více než 100 let odolává Rongorongo všem pokusům o rozluštění.
Jediné, co byli zatím odborníci schopni identifikovat, jsou data tvořící možná kalendář a dále něco, co vypadá jako genealogické údaje.
Dosud byly identifikovány více než dva tucty předmětů, které nesou toto písmo, některé z nich už těžce poškozené zubem času a místními přírodními podmínkami. Z jiných předmětů byly nalezeny pouze fragmenty. Nyní je většina těchto předmětů v soukromých sbírkách, kam se dostaly už v 19. století. Všechny tyto předměty jsou vyrobeny ze dřeva a mají nepravidelné tvary, mezi kterými převládá tvar připomínající náhrdelník reimiro, který kdysi nosili místní obyvatelé. Jiné tvary připomínají křížence člověka a ptáka.
bohužel, žádný z těchto artefaktů už se na Velikonočním ostrově nenachází.
Podle ústně podávaných legend místních obyvatel jsou destičky s písmem Rongorongo posvátné a pouze vládnoucí a náboženská elita ví, jak je přečíst.
Text je napsán systémem nazývaným bustrofédon. Zatímco dnes se píše latinka zleva doprava a jiná písma, např. hebrejské písmo zprava doleva, při bustrofédonu se píše vždy jeden řádek zleva doprava a druhý řádek naopak a také jednotlivé znaky jsou zrcadlově obráceny.
Kromě toho lze údajně písmo Rongorongo číst i zdola nahoru, přičemž se začíná v levém dolním rohu destičky. Řádky navíc vždy pokrývají obě strany destičky, takže je nutné ji otočit, aby bylo možné pokračovat ve čtení řádku.
Destička označená jako G je jedna z mála, u kterých jsou si odborníci jisti její pravostí.
Jako znaky písma jsou použita schématická znázornění postav, zvířat, rostlin, geometrických tvarů a různých předmětů, z nichž mnoho je nemožné identifikovat.
Podle tradice byly tyto symboly ryty do dřeva žraločím zubem.
Rongorongo je poměrně nedávný název, který byl tomuto písmu dán. V jazyce Rapa Nui to znamená recitovat, skandovat nebo zpívat. Původní název tohoto písma byl podle legend "kohau motu mo rongorongo" (v překladu "řádky určené ke zpěvu").
Stejná tradice také přisuzuje každé destičce samostatný název založený na tom, co je na destičce napsáno.
"Kohau ta’u" obsahovala historické odálosti, "kohau ika" byl seznam lidí zabitých v boji, "kohau ranga" byl seznam uprchlíků vyhnaných z domova válkou.
Znaky písma Rongorongo mají zhruba centimetr na výšku a pokrývají vždy veškerý využitelný prostor destičky, do které jsou vyryty. To bylo dáno zejména nedostatkem dřeva na ostrově.
Analýza sedmi destiček odhalila, že jejich dřevo pochází z rostliny Thespesia populnea, původně pocházející z Havaje a později rozšířené i na dalších ostrovech Pacifiku, kterou místní obyvatelé používali pro její dřevo a vlákna, ze kterých vyráběli lana.
Detail destičky Santiago, ukazující části řádků 3 (dole) až 7 (horní). Znaky řádků 3, 5 a 7 jsou vpravo nahoře, zatímco řádky 4 a 6 jsou horní stranou dolů. [Wikipedia]
Další destičky jsou z rostliny Podocarpus latifolius pocházející z Jižní Afriky, jejich dřevo tedy bylo na ostrovy úmyslně dovezeno, nebo je jeho přítomnost důsledkem kontaktu se západní civilizací.
Jelikož není možné rozluštit, co vlastně destičky obsahují, zůstává původ tohoto písma záhadou.
V celé Polynésii neexistují archeologické důkazy existence písma, což je také důvod, proč si archeologové myslí, že se Rongorongo vyvinulo přímo na Velikonočním ostrově.
Místní legendy nicméně hovoří o tom, že zakladatelé Rapa Nui s sebou na ostrov přinesli 67 destiček. Samozřejmě už však nehovoří o tom, odkud tito lidé přišli.
Odborníci si myslí, že toto písmo neexistovalo až do 13. století našeho letopočtu a je tedy relativně nové.
Jediná destička, u které bylo provedeno radiokarbonové datování, pak pochází zhruba z roku 1680.
Ukázka písma Rongorongo v etnografickém muzeu v Záhřebu. [Wikipedia]
Když expedice, kterou vedl Felipe González Ahedo, anektovala v roce 1770 Velikonoční ostrov a připojila ho ke Španělsku, podepsali vůdci Rapa Nui smlouvu se Španělskem pomocí vlastního písma. To vedlo některé odborníky k přesvědčení, že Rongorongo z tohoto písma vycházelo.
Důkazy se opírají hlavně o fakt, že žádná expedice nehlásila výskyt čehokoliv, co by písmo Rongorongo připomínalo, a to až do roku 1864, kdy byly objeveny první destičky s písmem Rongorongo.
Odborníci také věří, že znaky použité při podpisu smlouvy se Španělskem byly zcela odlišné od písma Rongorongo, jelikož se však nezachoval žádný originál ani kopie této smlouvy, nelze to tvrdit s jistotou.
Díky tomu, že tedy prozatím stále nemáme nejmenší představu o tom, co destičky s písmem Rongorongo obsahují, zaujímají k nim vědci opatrný postoj a převládá názor, že se nejedná o plnohodnotné písmo, ale takzvané mnemonické proto-písmo, kdy mohl být každý znak interpretován vlastním způsobem.