Nejstarší důkazy o náboženských praktikám můžeme vystopovat do doby před zhruba 100 000 lety, kdy lidé začali pohřbívat své mrtvé. Ačkoliv to nemůžeme považovat za úplné počátky víry, naznačuje nám to, že v té době lidé začali přemýšlet o nějaké formě posmrtného života.
Postupem času pak tato náboženská praktika dala vzniknout ideologii, která se rozšířila po celém světě a kterou dnes označujeme jako Animismus. Tato vznikající víra byla základem systému, který se dále vyvinul a rozvětvil do mnoha dalších ideologií po celém světě. Jejich vývoj můžeme rozdělit celkem do tří období.
Sluší se poznamenat, že tato období neohraničují nutně vznik nových náboženství založených na předchozí víře. Náboženství se časem mění, zanikají a dělí se na další. Přizpůsobují se novým prostředím stejně, jako biologické systémy.
Animismus
100 000 let před naším letopočtem - současnost
Lidé začali věřit tomu, že přírodní výtvory (například rostliny, zvířata, hory, vítr) mají magickou moc. Tato moc pak podle jejich víry ovlivňovala každodenní život. Uctívání těchto magických sil pak mělo zajistit harmonii ve světě a přinést těm, kdo je uctívají, výhody.
Polyteismus
15 000 let před naším letopočtem - současnost
Kořeny polyteismu pravděpodobně leží v epipaleolitickém období. Jazykovědci a historikové definovali hypotetickou rodinu jazyků, kterým říkají Nostratické a které zdá se ovlivnily všechny Africké a Eurasijské dialekty. Mnoho slov, která se z této rodiny jazyků dá zrekonstruovat, zahrnuje přírodní božstva (například matka země, otec nebe). To naznačuje, že se víra v přírodní síly a animismus vyvinuly v novou generaci bohů (což dalo abstraktním pojmům jako je hrom nebo voda lidštější podobu). Během Neolitu se pak začaly objevovat první civilizace, což vyžadovalo nové druhy odborností (například zahradničení, metalurgii, farmaření, obchod). Z této potřeby se pak vyvinuli noví bohové, kteří měli vést lidstvo směrem k civilizovanému světu.
Typicky byly tyto božské bytosti rozděleny do několika tříd, kdy dohlíželi nad nebesy, zemí a podsvětím. Každý z bohů měl své vlastní a mnohdy unikátní schopnosti, každý byl jinak uctíván a každý byl strážcem a ochráncem jiného odvětví (například obchodu, diplomacie, lékařství, války). Lidé uctívali jednoho nebo více těchto bohů pomocí modliteb, darů a dokonce i obětin.
Monoteismus
1348 před naším letopočtem - současnost
V době bronzové se objevilo nové hnutí, které preferovalo jednoho konkrétního boha před všemi ostatními božskými bytostmi. Tento systém dnes známe jako monoteismus, víra v jednoho nadřazeného a všemocného boha. V roce 1348 před naším letopočtem povýšil faraon Achnaton jednoho z méně významných bohů, Atona, do nadřazené pozice a potlačil roli všech ostatních bohů starověkého Egypta. Je třeba poznamenat, že tento krok vedl k rozsáhlým nepokojům a po Achnatonově smrti se Egypt vrátil zpět k polyteismu.
O něco později v Íránu prohlásil perský kněz Zarathuštra za nejvyššího boha Ahuru Mazdu. Tento systém pak vedl ke zformování víry v to, že jeden všemocný bůh stvořil celý známý svět a byl naprosto soběstačný, schopný vládnout všemu. Tato myšlenka poté stála u zrodu Judaismu, Křesťanství, Islámu a Shikismu.
Většina monoteistických náboženství má snahu být jediná a jedinečná, na rozdíl od polyteistických náboženství, která jsou navzájem více tolerantní. Monoteismus vyžaduje, aby staří bohové byli zapomenuti. Přímým důsledkem této netolerance pak byly tisíce let válek a politických hádek, které trvají až do dnešních dnů.