Mělo se jednat o velice tajemný a neuchopitelný prvek, který byl používán při popisu přírodních fenoménů, včetně světla a toho, jak se světlo šíří, nebo gravitace.
V minulosti lidé věřili, že éter byl jedním ze stavebních kamenů vesmíru. Dokonce ještě v pozdním devatenáctém století vědci tvrdili, že éter prostupuje vším vesmírem a vytváří médium, v němž se může světlo pohybovat.
Pozdější experimenty nicméně tato tvrzení vyvrátily.
V řecké mytologii byl éter označován jako čistá esence, kterou dýchali bohové a která vyplňovala místo, kde bohové žijí, byl tedy jakousi analogií vzduchu, který dýchali smrtelníci.
Ve svých pracích se o něm zmiňoval dokonce i Platón. Pokud se podíváme na Timaeus, kde se Platón zmiňuje například i o existenci Atlantidy, mluví zde tento řecký filozof o vzduchu a vysvětluje, že "existuje zcela průhledný druh vzduchu, který je označován jako éter (αίθηρ)".
Termín éter se také objevuje jak v aristotelovské fyzice, pak později ve starší elektromagnetické teorii, která byla vytvořena v 19. století.
Pro Aristotela byl éter materiálem, ze kterého se skládal takzvaný supralunární svět, zatímco sublunární svět byl stvořen ze čtyř známých prvků: země, vody, vzduchu a ohně.
Oproti těmto prvkům byl éter, alespoň pro Aristotela, mnohem jemnějším v lehčím prvkem, dokonalejším než čtyři základní prvky ze kterých se skládal náš svět. Jeho přirozený pohyb byl navíc kruhový, na rozdíl od přirozeného pohybu ostatních základních prvků, který byl přímý.
Tento prvek zmiňuje také stará hindská filozofie.
V Indii je éter známý jako ākāśa. Sánkhjská kosmologie, pañcha mahā bhūta tvrdí, že každý z pěti základních prvků je osmkrát jemnější, než prvek předchozí, a to v následujícím pořadí: bhumi (země), apu (voda), agní (oheň), vāyu (vzduch) a ākāśa (éter). Sánkhja je jedna ze šesti ortodoxních škol indické filosofie, jejímž zakladatelem je světec Kapila.
Dokonce i Nikola Tesla, jeden z největších vynálezců všech dob, se o éteru zmiňoval a byl přesvědčen o jeho existenci:
"Všechna hmota pochází z prvotní substance, světélkujícího éteru."
Nikola Tesla
Ve středověku byl éter označován jako pátý základní element nebo také qüinta essentia. Z tohoto termínu pochází dnešní termín kvintesence, který je používán v kosmologii při popisu temné energie.
Éter byl také hodně spojován s gravitací. Zmiňuje se o něm i jedna z prvních teorií gravitace, kterou publikoval Sir Isaac Newton, Philosophiæ Naturalis Principia Mathematica (the Principia). V této práci Sir Isaac Newton založil celý svůj popis planetárního pohybu na teoretických základech zákona dynamických interakcí. Newton v této práci odmítl veškeré dosavadní teorie vysvětlující toto působení mezi vzdálenými objekty tím, že uvedl mechanismus, při němž mohlo docházet k šíření pohybu médiem vyplňujícím prostor nazývaným éter.
Newton také popisoval éter jako médium, které přirozeně "plyne" směrem dolů k zemskému povrchu a je částečně pohlceno a částečně rozptýleno. Tuto "cirkulaci" éteru pak spojoval s gravitací, což podle něj také vysvětlovalo nemechanické působení gravitace.