Podle této definice by tedy UFO mohlo být i produktem lidské civilizace a technologie.
Je všeobecně známo, že Nacisté před druhou světovou válkou a během ní pumpovali obrovské zdroje do vývoje a výzkumu nových, mnohdy naprosto šílených technologií, které by jim daly absolutní převahu ve válce. Zpočátku války to ostatně byla právě technologická převaha nacistického Německa, která mu umožnila relativně snadné dobytí a obsazení obrovských území.
Náskok jejich tehdejší technologie oproti ostatním zemím byl obrovský a není o něm sebemenších pochyb.
Nejen, že Němci měli nejmodernější tanky, letadla, rakety, automobily a zbraně, ale podle některých dokumentů pracovali Hitlerovi inženýři na vývoji létajících talířů a jiných podivných létajících strojích, popisovaných jako "světelné koule", které měly schopnost následovat spojenecké letouny a vyvést jejich posádky z koncentrace, takže pak byli snadnými cíli pro Luftwaffe.
Také není tajemstvím, že Nacisté prohledali doslova každý kout Země ve snaze najít starodávná zařízení a rukopisy popisující paranormální energie, které by jim pomohly na cestě k jejich cíli: absolutní vládě nad světem.
Dobové dokumenty se také netají tím, že jedním z hlavních cílů německých inženýrů bylo vytvoření létajících talířů.
Je Nacistické UFO fakt, nebo mýtus?
"[Italský badatel] Renato Vesco tvrdil, že Němci vyvinuli antigravitaci. Ke konci války pak Němci vyvinuli diskovité a válcovité stroje které také testovali a které svým popisem přesně odpovídají takzvaným foo fighters. Tyto koncepty byly později dále rozvíjeny Američany a Sověty a vedly přímo ke konstrukci létajících talířů."
Richard Dolan.
Nacistická UFO, v němčině často označovaná jako Haunebu, Hauneburg-Geräte nebo Reichsflugscheiben, jsou údajné vyspělé létající stroje nebo vesmírné lodě vyvinuté během druhé světové války.
Tyto technologie a stroje se objevují v mnoha konspiračních teoriích a jsou oblíbeným námětem teoretiků. Často se objevují ve spojení s esoterikou a s údajným objevem a využitím nadpřirozených a paranormálních sil Nacisty.
Mnoho badatelů tyto stroje také spojuje s průzkumnými misemi, které nacistické Německo vysílalo po celém světě.
Také se objevily spekulace o tom, že nacistické Německo dokázalo detailně zmapovat a prozkoumat území v Antarktidě označované jako Nové Švábsko (Neuschwabenland), kde byla vybudována tajná základna kam ke konci války uprchli přední nacističtí vůdci.
Jsou létající talíře Nacistů faktem, nebo jde jen o mýtus?
Dobře známým faktem je, že Němci za války zkoumali vyspělé možnosti pohonu letounů, včetně raket a turbínových motorů, které vyvíjel Viktor Schauberger.
Díky tomu byla některá UFO, zejména objekty, označované jako "foo fighters", považována za nepřátelské zbraně. Spojenecké jednotky je považovaly za tajné superzbraně Nacistů.
Nicméně bez důkazů toto všechno zní jen jako naprosto bláznivé konspirační teorie.
Kupodivu však existují důkazy, podporující tato tvrzení a dokonce očitá svědectví vědců, kteří údajně na těchto létajících strojích v Německu pracovali.
První zmínka o nacistických létajících talířích se objevuje mezi texty italského odborníka na turbíny jménem Giuseppe Belluzzo.
Tyto texty, sepsané 24. a 25. března 1950 popisují tajné technologie a byly veřejně publikovány v italském deníku “Il Giornale d’Italia”, kde se vysloveně píše:
"...různé druhy létajících disků byly v Německu a Itálii navrhovány a studovány dokonce už v roce 1942."
Belluzzo také vyjádřil názor, že "tyto disky musí disponovat ohromnou silou, aby se vůbec odlepily od země."
Brzy poté, co Belluzzo publikoval články o vyspělých systémech turbínových pohonů, připustil německý vědec Rudolph Schriever, že se během vlády Nacistů podílel na vývoji létajících talířů. V rozhovoru pro deník Der Spiegel potvrdil Schriever, že navrhl létající talíř poháněný kruhem z rotujících turbín o průměru 15 metrů.
V 50. letech se pak do honu na tyto údajné létající talíře zapojila spousta zemí s cílem vyvinou vlastní technologii létajících talířů.
Diagram létajícího talíře podle popisu Giuseppe Belluzza.
V roce 1953 pak společnost Avro Canada oznámila, že vyvíjí VZ-9-AV Avrocar, kruhový tryskový letoun schopný dosáhnout rychlosti 2 400 km/h). Krátce po tomto oznámení prohlásil německý inženýr Georg Klein, že tyto koncepty byly úspěšně studovány a testovány již během nacistické éry.
Klein dokonce přímo popsal dva typy údajných německých létajících disků:
- Nerotující disk vyvinutý v Breslau inženýrem dříve pracujícím na projektu V-2, Richardem Miethem, který byl získán Sověty zatímco Miethe uprchl přes Francii do Spojených států amerických, kde následně pracoval pro společnost Avro.
- Disk vyvinutý Rudolfem Schrieverem a Klausem Habermohlem v Praze, který sestával z prstence pohybujících se listů turbín umístěných okolo pevného kokpitu. Klein tvrdil, že byl 14. února 1945 svědkem prvního pilotovaného letu tohoto disku, kdy disk během 3 minut vystoupal do výšky 12 400 metrů a dosáhl rychlosti 2 200 km/h při vodorovném letu.
V archivech CIA je také k dispozici dokument, který zmiňuje George Kleina, který uvedl, že "mnoho lidí si myslí, že létající talíře jsou produktem poválečného vývoje, ale ve skutečnosti se na jejich produkci připravovaly německé továrny už v roce 1941."
Dokument dále uvádí:
"Létající talíř dosáhl během 3 minut výšky 12 400 metrů a rychlosti 2 400 km/h. Klein tvrdí, že podle německých plánů měla být rychlosti těchto létajících talířů až 4 000 km/h. Zásadním problémem bylo podle Kleina nalezení materiálů vhodných ke konstrukci těchto talířů, ale i to mělo být německými inženýry koncem roku 1945 vyřešeno a poté měla být započata jejich produkce."
Když už mluvíme o létajících talířích, záhadných lodích a vyspělé technologii, nesmíme zapomenou zmínit slova Hermanna Obertha, otce raketové vědy a letů do vesmíru, který řekl:
"Osobně si myslím, že létající talíře jsou skutečné a že se jedná o vesmírné lodě pocházející z jiné sluneční soustavy. Myslím si, že jsou pilotovány inteligentními bytostmi, pozorovateli náležícími k rase, která zkoumá Zemi už celá staletí."