Velká, záhadná, mýtická, zahalená tajemstvím, tisíciletá - to všechno jsou přívlastky, které si Sfinga stojící v Gíze v Egyptě bezpochyby právem zaslouží.
Jedná se pravděpodobně o nejznámější monument na světě, jednu z ikon představující moc a kulturu dávné egyptské civilizace, kolébku a hrobku faraonů.
Je proto ironií, že Sfinga v Gíze je jedním z nejméně pochopených architektonických divů starověkého Egypta, přestože badatelé z celého světa se už desítky let snaží zjistit kdy byla postavena, jakým způsobem a koho vlastně představuje.
Umělecká představa Sfingy z doby před tím, než byly provedeny vykopávky. [ATArts]
Nejzáhadnější na Sfinze je pravděpodobně její věk. Egyptologové odhadují, že byla vytesána někdy kolem roku 2500 před naším letopočtem jako součást pohřebního komplexu.
Se lvím tělem a lidskou hlavou je tato hybridní bytost, kterou známe jako Sfingu, jedním z nejvýraznějších produktů Egyptského umění.
Ve staroegyptštině je nazývána Shesep-ankh, "živoucí obraz", co je jméno, které bylo dáváno královským sochám.
Symbolizuje ideál síly a moci, jehože ztělesněním byl faraon. To dokazuje i fakt, že sfingy, ať už v podobně soch, nebo obrazů, nosily nemes - pruhovanou pokrývku hlavy, jež byla ve starověkém Egyptě výsadou faraonů.
Tento starodávný monument je orientován od západu na východ a stojí na planině v Gíze, na západním břehu Nilu.
Egyptologové předpokládají, že tvář Sfingy reprezentuje faraona Rachefa.
Velká Sfinga byla vytvořena vytesáním z jednoho bloku vápence, který se nacházel na planině v Gíze a je vysoká zhruba 20 metrů. Ve starověku byla natřena jasnými barvami - měla rudé tělo a tvář a nemes na její hlavě měla žluté a modré pruhy.
Muž stojící na rameni Sfingy. Snímek byl pořízen kolem roku 1900.
Studie s názvem "Geologické aspekty otázky kolem datování konstrukce Velé Egyptské Sfingy" (Geological aspect of the problem of dating the Great Egyptian Sphinx construction) zveřejněná v roce 2008 nabízí kontroverzní detaily o Velké Sfinze z Gíry, zejména o jejím věku.
Jak ve své studii poznamenávají Vjacheslav I. Manichev a Alexander G. Parkhomenko, po letech intenzivní vědecké práce, kdy jsme se snažili zjistit přesný věk Sfingy, máme stále rozporuplné výsledky.
"Problém s datování Velké Egyptské Sfingy stále trvá, navzdory dlouhodobému výzkumu. Geologický přístup ve spojení s jinými vědeckými metodami dovoluje zodpovězení otázky ohledně přibližného věku Sfingy. Provedený vizuální výzkum Sfingy nám dovolil učinit závěry ohledně role vody z velkých vodních mas, které tuto stavbu částečně zaplavovaly a jejichž vlny způsobily formování dutin na jejích svislých zdech." napsali odborníci ve studii.
"Morfologie těchto útvarů má analogii s podobnými dutinami vytvářenými mořem v pobřežních oblastech. Podobnost porovnávaných způsobů eroze, geologických formací a petrografického složení sedimentů nás vedla k závěru, že rozhodujícím faktorem poškozujícím Velkou Sfingu byla energie vln, ne tření písku v Eoliánu."
"Obsáhlá geologická literatura potvrdila, že v této oblasti od období pleistocénu do období holocénu douhodobě existovaly rozsáhlé vodní plochy se sladkou vodou."
"Tyto vodní plochy se nacházely v oblastech přilehlých k Nilu. Nejvyšší pozice představující erozi Sfingy vodou odpovídá úrovni vodní hladiny v období začátku pleistocénu."
"Velká Egyptská Sfinga tedy už v této době stála na planině v Gíze." uzavírají odborníci.
Manichev a Parkhomenkojsou přesvědčeni o tom, že Velká Sfinga musela být dlouhou dobu částečně zatopena a na podporu tohoto tvrzení poukazují na existující literaturu a studie o planině v Gíze.
Podle množství studií to bylo na konci pliocénu (před asi 5,2 až 1,6 miliony lety), kdy mořská voda vstoupila do údolí Nilu a postupně způsobila záplavy v této oblasti.
Tento úkaz vedl k tvorbě lakustrínských sedimentů, které se nacházejí až 180 metrů nad dnešní úrovní Středozemního moře.
Podle Manicheva a Parkhomenka odpovídá nejvyšším známkám eroze na Sfinze hladina vody, která zde byla během kalabriánu. Sfinga zde tedy už v této době musela stát a být vystavena účinkům vodních vln. Tato hladina vody se zde naposledy nacházela před 800 000 lety.