Kde jsou všechny mimozemské civilizace? Teorie temného lesa nabízí děsivé vysvětlení

Tento problém popsal již v roce 1933 Konstantin Ciolkovskij a později se jím intenzivně zabýval slavný fyzik Enrico Fermi, který se mimo jiné podílel na vývoji atomové bomby a po kterém získal tento problém jméno - Fermiho paradox.

Posledních téměř sto let se zástupy vědců, badatelů, myslitelů i filozofů snažili najít na tuto jednoduchou otázku uspokojivou odpověď, žádné z možných vysvětlení však do dnešních dnů není dostatečně přesvědčivé. A o co lepší a účinnější prostředky ke zkoumání vesmíru máme, o to je jednoduchá otázka "Kde všichni jsou?" palčivější.

Drakeova rovnice a Fermiho paradox

Začněme ale od začátku. V 60. letech 20. století zformuloval americký astronom Frank Drake rovnici, která vyjadřuje počet civilizací schopných mezihvězdné komunikace, které by měly obývat galaxii. Rovnice se stala velice populární a její aktuální podoba vypadá následovně:

N = R* × f_p × n_e × f_l × f_i × f_c × L

Zjednodušeně řečeno rovnice násobí počet hvězd v galaxii koeficienty výskytu různých podmínek, od obecnějších (například že hvězda má planety) až po ty unikátní (pravděpodobnost vzniku technologicky vyspělé civilizace na planetě). I při dosazení nejpesimističtějších odhadovaných čísel z rovnice stále vychází, že by Mléčná dráha měla obsahovat milióny, možná až desítky miliónů civilizací. Pokud připustíme, že pro vznik takové civilizace není nutné, aby se její planeta podobala svými podmínkami té naší, měly by galaxii obývat stovky miliónů až miliardy civilizací.

Problémem je, že jsme zatím nikoho nepotkali. A nejen to, ani jsme nenarazili na žádné stopy. Pokud je Drakeova rovnice správná, museli bychom najít alespoň automatické sondy jiných civilizací - Sluneční soustavu by jich musely brázdit tisíce a měl by zde panovat čilý komunikační ruch. Nic takového však nevidíme, Sluneční soustava se jeví pustá a prázdná.

Tato propastná nesrovnalost mezi našimi předpoklady a tím, co ve skutečnosti pozorujeme, nedává vědcům spát. Samozřejmě se nabízí hned několik vysvětlení Fermiho paradoxu, většina z nich je však vesměs založena na pozitivním uvažování a spíš, než aby nabízela možné vysvětlení, vyjadřuje přání a touhu ujistit se, že skutečně nejsme sami a můžeme navázat prospěšný kontakt s někým jiným.

Existuje však i vysvětlení založené čistě na logice nutnosti přežití, které bylo inspirováno superpredátorským řešením Fermiho paradoxu. A jeho důsledky jsou tak temné, že se o nich raději ani nemluví...

Temný les

Teorie temného lesa je postavena na jednoduchých základních předpokladech - přežití je primární potřebou každé civilizace a civilizace, která objeví jinou civilizaci, nikdy nemůže s jistotou vědět, zda je pro ni nově objevená civilizace hrozbou nebo ne. Kombinace těchto dvou předpokladů nám dává základní stavební kámen temného lesa. Aby bylo možné tuto teorii zcela pochopit, potřebujeme znát ještě dva další termíny.

Technologická exploze je překotný technologický vývoj, který exponenciálně narůstá. K jeho spuštění většinou vede nějaký zásadní objev, ačkoliv spouštěčem může být i něco zcela nepatrného, co však má v konečném důsledku dalekosáhlé následky.

Řetězec podezření je myšlenkový pochod, kdy se snažíme racionálně zvážit všechny možné důsledky našich rozhodnutí a udělat podle nich další krok, ale místo abychom situaci vyřešili, upadáme do stále větší nejistoty která nemá konce.

Pojďme si ale vše vysvětlit na jednoduchém příkladu, kde lidstvo bude v roli jedné civilizace a druhou bude neznámá civilizace obývající planetu u blízké hvězdy. Pro lepší názornost řekněme, že lidstvo je technologicky vyspělejší a ovládá mezihvězdné lety, zatímco o druhé civilizaci nevíme nic.

Jednoho dne lidstvo zachytí rádiový signál z jiné hvězdy a zjistí, že její planetu obývá technicky vyspělá civilizace. Detaily ale neznáme, protože signál obsahoval data kterým nerozumíme. Máme jinou civilizaci kontaktovat? Pokud to uděláme a tím se prozradíme, mohla by nás ohrozit nebo i zničit. Jestli je primitivnější než my, nepředstavuje pro nás přímou hrozbu, ale co když naše odpověď spustí technologickou explozi a druhá civilizace nás během několika let svým vývojem přeskočí? Pak by pro nás mohla představovat hrozbu. Ani zachování mlčení a ponechání signálu bez odpovědi nic nevyřeší - dříve nebo později nás druhá civilizace objeví. A i kdyby pro nás v tu chvíli nepředstavovala přímou hrozbu, budeme o sobě vědět a stále je tu možnost, že na naši existenci upozorní ještě nějakou další, mnohem vyspělejší civilizaci, která nás poté ohrozí nebo zničí.

Jak se tedy máme zachovat? A jak se zachová druhá civilizace, která pravděpodobně uvažuje stejně logicky? Z výše uvedených úvah jednoznačně vyplývá, že nejjistějším řešením, které nám zaručí maximální šanci na přežití, bude nově objevenou civilizaci okamžitě zlikvidovat.

Vítejte v temném lese

Pokud budeme předpokládat, že výše uvedeným způsobem uvažují všechny civilizace (ty, které tak neuvažovaly, byly už dávno zničeny), dostali jsme se k vysvětlení Fermiho paradoxu. Naše galaxie možná není pustá a prázdná, možná nejsme první ani jediná civilizace, která ji obývá.

Možná, že je naše galaxie temným lesem plným lovců, kteří se jím tiše plíží a v zájmu svého vlastního přežití okamžitě likvidují kohokoliv, koho spatří. Bez výčitek, otázek nebo slitování. Možná, že některé civilizace v naší galaxii jsou miliardy let staré a existují právě díky dodržování tohoto jednoduchého, univerzálního principu.