Tento obrovský kráter hoří od roku 1971, kdy byl náhodou vytvořen lidskou činností.
Uprostřed pouště Karakum v Turkmenistánu se v jinak ploché krajině nachází poblíž malé vesnice Darvaza obrovská díra, známá jako "Brána do pekla".
Tento obrovský kráter hoří nepřetržitě dnem i nocí už téměř 50 let. Poušť, kde se nachází, zabírá téměř 70% rozlohy země a jedná se o oblast mimořádně bohatou na ropu a zemní plyn.
Kráter vznikl náhodou v roce 1971, kdy skupina sovětských geologů prováděla v oblasti průzkumné vrty.
Brána do pekla - záběry pořízené dronem. [YouTube]
Při provádění průzkumných vrtů se však pod jejich táborem propadlo podloží a celý jejich tábor se jim přímo před očima propadl do země. Jak se ukázalo, podařilo se jim provrtat se skrz strop jeskyně plné zemního plynu, který se následně zhroutil.
Jelikož plyn začal z podloží rychle unikat, rozhodli se geologové, že jej zapálí, aby zabránili jeho síření a zamoření okolí. Podle jejich odhadů mělo trvat nejvýše několik dnů, než se zásoba zemního plynu vyčerpá a vyhoří.
Ve svých odhadech se však velice mýlili.
Panoramatický pohled na Bránu do pekla. [Wikipedia]
Od doby, kdy byl kráter zapálen, hoří nepřetržitě a nabízí podívanou, která do této odlehlé oblasti přitahuje turisty a dobrodruhy z celého světa. Okolí krajina je také oblíbeným místem pro kempování. Jen od roku 2009 navštívilo toto místo 50 000 turistů.
Kráter je široký téměř 70 metrů a hluboký více než 20 metrů. Ohniska požárů na dně kráteru dosahují teploty až 1000°C.
V roce 2013 do kráteru sestoupil kanadský průzkumník George Kourounis. K dosažení svého cíle potřeboval speciální žáruvzdorný oblek, vybavení a samozřejmě dýchací přístroj.
Na dně kráteru provedl měření tamního prostředí a odebral vzorky půdy. Pozdější rozbor těchto vzorků ukázal, že i v pekle existuje život - dno kráteru obývají extrémofilní bakterie, které se živí metanem unikajícím ze země.
George Kourounis na dně kráteru v roce 2013. [manmonster.centerblog.net]