Je někdo doma? [NASA/JPL/University of Arizona/University of Idaho]
Na Zemi tvoří každou živou buňku víceméně voda obklopená tenkou membránou tvořenou lipidy. Ani jedna z těchto komponent by však na Saturnově měsíci Titanu dlouho nevydržela. Titan je s průměrnou teplotou -149°C moc chladný na to, aby na něm existovala voda v kapalném skupenství. Místo toho jsou jeho moře tvořena tekutým metanem, ve kterém by se lipidové membrány tak jak je známe na Zemi nemohly vytvořit.
Ale možná že život na Titanu využívá jiné materiály. Maureen Palmer z Goddardova Vesmírného centra NASA v Marylandu a její kolegové našli v dusíkaté atmosféře měsíce stopy akrylonitrilu. Podle studie z roku 2015 je akrylonitril velice vhodnou látkou pro vytváření stabilních, pružných struktur potřebných ke stavbě buněčných membrán.
Palmerová tvrdí že na Titanu je dostatek akrylonitrilu k vytvoření 30 milionů buněčných membrán v každém krychlovém centimetru místních moří a jezer. Takovéto množství základních stavebních kamenů zvyšuje pravděpodobnost že membrány by mohly být dostatečně velké na to, aby dokázaly udržet složitější struktury, jako jsou vnitřní části buněk.
Základní stavební kámen
"Je to podobné jako v případě že uvíznete na opuštěném ostrově: ze všeho nejdřív si musíte najít přístřeší." říká Paulette Clancy z Cornellovy Univerzity v New Yorku, autorka studie z roku 2015 zkoumající akrylonitril jako potencionální stavební kámen buněk. "Buňky musejí udělat něco podobného - musejí najít způsob jak se chránit před vnějším světem, aby mohly přežít."
Nicméně samotné membrány nestačí. "Membrány jsou pro život nezbytné, nebo si to alespoň myslíme, ale buňky také potřebují nějaký druh genetického materiálu a nějaký metabolismus." říká Palmerová.
Důkaz že chemie která by tomuto procesu mohla pomoci přišel přímo ze sondy Cassini, která je v současné době v poslední fázi své průzkumné mise Saturnu a jeho měsíců. Vysoko v atmosféře Titanu našla sonda řetězce iontů uhlíku které by mohly životu výrazně pomoci. Ravi Desai z University College London a jeho kolegové jsou přesvědčeni, že tyto ionty mohou tvořit základ větších, mnohem složitějších molekul nacházejících se blíže povrchu.
"Pokud tyto sloučenin přežijí dostatečně dlouho aby se dostaly až k mořím a jezerům, potom mohou hrát důležitou roli v chemických reakcích které se tam odehrávají, možná dokonce uvnitř prostoru chráněného akrylonitrilovou membránou, což by mohlo vést k metabolickým procesům." říká Clancy.
Hustá dusíkatá atmosféra Titanu a jeho metanová moře a jezera nám poskytují nejlepší laboratoř ve slunečním systému, kde můžeme zkoumat možnou evoluci úplně jiného života, než jaký známe na Zemi. "Titan je jednoznačně nejlepší cíl pro hledání takovéto prapodivné biochemie a zkoumání, kde vůbec hranice biochemie jsou." říká Palmerová.