Přes všechnu svoji podivnost je Titan pozoruhodně podobný Zemi. Silná atmosféra chrání jeho pevný povrch před škodlivým zářením a jde jediný další známý svět ve sluneční soustavě s tekutinou na povrchu. pokud by lidé jednoho dne žili pod žlutavou oblohou tohoto měsíce, prozkoumávali jeho duny a roztrhané vrcholy nebo se usadili na břehu jemně míchaných uhlovodíkových jezer, potřebovali by k tomu velké množství energie.
Jezera uhlovodíků na Titanu [Wikipedia]
"Myslím že v delším časovém horizontu je Titan hned po Marsu pravděpodobně druhým nejdůležitějším místem, kde budou lidé dlouhodobě působit." uvedl Ralph Lorenz, planetární vědec na univerzitě Johns Hopkins v Marylandu.
Aby zjistili jak by lidé v budoucnosti mohli na vzdáleném měsíci přežít, Amanda Hendrix z Planetary Science Institute a Yuk Yung z Kalifornského technologického institutu analyzovali potenciální zdroje energie.
Měsíční těžba
Všechny robotické sondy vyslané k průzkumu Titanu by se zpočátku spoléhaly na jadernou energii, využívající radioaktivní rozklad k výrobě elektřiny a udržení důležitých součástí v teple. Lidé by měli být schopni udělat totéž - přivézt si součásti pro stavbu jaderné elektrárny a následně začít těžit místní suroviny k získání paliva.Bez detailního průzkumu vnitřní struktury Titanu je však tato možnost pouze teoretická.
Měsíc je však bohatý na snadno přístupný metan, což z něj činí potenciální místo pro doplňování paliva do raket, které by cestovaly ještě dále od Země. "Jako zdroj pro dlouhodobě udržitelnou civilizaci rozprostřenou po celé sluneční soustavě by byl Titan rozhodujícím místem." říká Lorenz.
I když by bylo neúčinné spalovat uhlovodíky na samotném měsíci kvůli nedostatku snadno dostupného kyslíku, budoucí obyvatelé Titanu by mohli přidávat vodík k acetylenu a následně z této směsi generovat dostatek energie. Ačkoliv by množství acetylenu na měsíci mělo být teoreticky víc než dostatečné, jeho přítomnost na povrchu zatím nebyla prokázána.
"Je možné, že jsme acetylen na povrchu zatím nenašli protože nám v jeho detekci brání atmosféra." říká Sarah Hörst, planetární vědkyně na Johns Hopkins University.
Získávání energie z řek
Vodní elektrárna by mohla být také problematická, jelikož Titan má málo dešťů s výjimkou vzácných poryvů intenzivních bleskových záplav které se opakují každých několik desetiletí. "Není to úplně ideální prostředí pro výstavbu vodní elektrárny." říká Hörst. "Po krátkou dobu by řeky měly velmi, velmi rychlý tok, pak by byly opět suché."
Přehrady nebo vodní kola by mohla generovat energii z uhlovodíků zkapalněných extrémně nízkými teplotami na Titanu, ale mohlo by být obtížné získat kapalinu tekoucí, protože největší jezera a moře jsou položena níže než okolní terén.
"Topografie něco takového neznemožňuje, v místních podmínkách je to jen velmi rozsáhlý inženýrský projekt - vytvořit řeku proudící z místního moře." říká Hendrix.
Lepší možností by mohlo být umístění turbín do zdejších moří, protože Saturn vytváří na Titanu velice silné přílivy. Jeho největší moře, Kraken Mare, zažívá až několikametrové přílivy každý den. Tyto přílivy protékají úzkým zúžením oddělujícím severní a jižní část moře, nazývaným Seldon Fretum, nebo jak se mu také přezdívá, Krakenovým hrdlem.
"Krakenovo hrdlo je v podstatě ekvivalentem Gibraltaru." říká Lorenz. "Jsme si vcelku jisti, že se zde objevuje velice silný tok kapaliny proudící dovnitř i ven každý titanský den. Pokud bych chtěl spolehlivý zdroj energie, budu hledat zde."
Stručné shrnutí článku (anglicky) [YouTube]
Větry vanoucí v atmosféře
Využití větrné energie jako dlouhodobý zdroj energie je stejně tak lákavé, jako náročné. Zatímco zdejší duny naznačují, že na Titanu musel v nedávné minulosti vanout silný povrchový vítr, doposud nebyly nalezeny žádné důkazy o tom, že by se tento vítr opakoval nebo vanul i v současnosti.
Nicméně atmosféra mění směr své cirkulace dvakrát ročně a sledováním mraků a během sestupu sondy Huygens na povrch měsíce v roce 2005 byly v horních vrstvách atmosféry odhaleny silné větry.
"Kdybychom měli větrné elektrárny v horních vrstvách atmosféry, mohli bychom vygenerovat desetkrát více energie, než zvládneme s větrnými turbínami na povrchu Země." říká Hendrix. "Mohli bychom zde umístit nějaké vzdušné větrné turbíny spojené s povrchem." Tento typ větrné turbíny je však za hranicí současných technologií.
Využití Slunce
Nejméně očekávanou myšlenkou je využití solární energie. V téměř desetinásobné vzdálenosti od Slunce ve srovnání se Zemí dostává Titan asi jen setinu slunečního záření. Toto záření je dále filtrováno zakalenou atmosférou. "Nejjasnější světlo na Titanu je zhruba jak soumrak na Zemi." říká Hörst.
Solární panely jsou však stále efektivnější a lidská civilizace na Titanu by měla dostatek prostoru pro vybudování rozsáhlých slunečních elektráren.
"Pokud stavíte solární elektrárny, které jsou dostatečně velké, vyrábíte spoustu energie i při menším množství světla." říká Hendrix. Ona a Yung odhadují, že zásobovat energií 300 milionů lidí - zhruba stejný počet obyvatel jaký mají Spojené státy - by vyžadovalo sluneční farmu pokrývající 10 procent povrchu, což je zhruba rozloha celých Spojených států. Generování stejného množství energie na Zemi by naproti tomu vyžadovalo plochu velikosti 10% Kansasu.
Další výzvou by, stejně jako na Zemi, bylo udržení solárních panelů čistých, v tomto případě odstraňování organických molekul obsažených v atmosféře Titanu, které by jinak snížily jejich účinnost. "Na Titanu bychom mimo jiné museli také myslet na to, že se tholinové sedimenty z atmosféry usazují na panelech a je tak potřeba je každou chvíli otřít." říká Hendrix.
Titan tedy sice disponuje energetickými zdroji, které by mohly podporovat lidskou civilizaci, ale žít tam bude obtížné. Při 1,5násobném tlaku atmosféry oproti Zemi doprovázeném pouze jednou sedminou zemské gravitace by se lidé na jeho povrchu cítili spíš jako potápěči v oceánu než astronauti na holých skalách ve vesmírném prostoru.
Kromě toho je Titan extrémně chladný s nedýchatelnou atmosférou složenou z dusíku, metanu a vodíku, takže každý, kdo by se chtěl pohybovat po jeho povrchu, by musel, stejně jako astronauti, nosit nějaký typ celotělového skafandru.
Ať už tedy budeme jednoho dne na Titanu využívat jakýkoliv zdroj energie, jeho využití budeme muset nejdříve dovést k dokonalosti na Zemi.