Tyto úchvatné chrámy znalostí nejen chránily starověké hliněné destičky a pergamenové svitky, ale byly také centry kultury a vzdělávání.
Pojďme se společně podívat na tři nejdůležitější z nich.
Alexandrijská knihovna
Alexandrijská knihovna.
Alexandrijská knihovna je pravděpodobně nejslavnější ze starověkých knihoven.
Poté, co Alexandr Veliký zemřel v roce 323 před naším letopočtem, byla kontrola na Egyptem předána bývalému generálovi jménem Ptolemaios I. Sótér, který chtěl vytvořil z Alexandrie kulturní centrum. Výsledkem byla stavba Alexandrijské knihovny, která se zanedlouho stala intelektuálním divem starověkého světa.
Ačkoliv toho o její skutečné podobě mnoho nevíme, jisté je, že na svém vrcholu uchovávala více než půl milionu svitků papyru obsahujících nesčetná literární díla, historické záznamy, zákony a dokumenty ze všech možných vědních oborů.
Součástí knihovny byla také malá zoo, zahrady, obrovská místnost určená k setkáním a také laboratoře.
Díky tomu se z této knihovny stala naprosto unikátní instituce, jaká neměla v tehdejším světě obdoby. Stala se také místem, kde se vzdělávali jedni z největších filozofů starověku.
Po staletí byla knihovna chráněna a podporována nesčetnými mecenáši a udržovala si status vysoce intelektuálního prostředí zaměřeného výhradně na studium a práci.
Opatrovatelé knihovny také ve velkém nakupovali knihy z celého tehdy známého světa včetně Řecka, Persie, Indie, Palestiny a Afriky, nicméně helénistická literatura převažovala.
Část knihovny, které se říkalo Muzeum, sestávala s několika místností a každá z nich byla zaměřena na zkoumání některé z vědních disciplín. Ty udržovali zdejší badatelé, kteří byli knihovně a jejímu poslání naprosto oddáni a mohli zde v míru pracovat a dožít se i sta let. Není proto divu, že zejména tato část knihovny byla považována za pravý chrám vědění.
Pád knihovny je nejčastěji zasazován do roku 48 před naším letopočtem, kdy údajně shořela poté, co vojska Julia Caesara omylem zapálila Alexandrijský přístav během bitvy s tehdejším egyptským vládcem Ptolemaiem XIII.
Pergamumská knihovna
Pergamumská akropole.
Tato knihovna postavená ve třetím století před naším letopočtem byla hned po Alexandrijské knihovně druhou nejdůležitější knihovnou starověku. Obě dvě knihovny se mohly rovnat co do kvality svazků, jejich počtu i jejich důležitosti.
Králové z Pergamumu byli sběratelé umění a bibliografové a věnovali proto značné úsilí snaze o zachování vědomostí.
Jejich cílem bylo proměnit jejich hlavní město, Pergamum, na město podobné Aténám za časů Periklése.
Knihovnu založil pergamumský král Attalus a jeho syn Eumenes II ji později nechal rozšířit. Stala se důležitým starověkým kulturním centrem a v dobách své největší slávy uchovávala více až 300 000 svazků starověkých textů.
Její součástí byla také škola gramatických studií, podobně jako v Alexandrii, nicméně zde se její studenti věnovali jinému proudu. Zatímco v Alexandrii se studenti soustředili spíše na různé edice literárních textů a gramatickou kritiku, v Pergamumu se zaměřovali spíše na filozofii, zejména stoickou a hledání logicky namísto fylologických analýz.
Tato knihovna se také stala ve své době největším producentem pergamenového papíru.
Císařská knihovna v Konstantinopoli
Dobytí Konstantinopole během čtvrté křížové výpravy v roce 1204.
Tato knihovna je považována za poslední z velkých knihoven starověku. Byla založena v hlavním městě Byzantské říše, Konstantinopoli.
Poté, co byly ostatní velké knihovny starověku zničeny, chránila Císařská knihovna v Konstantinopoli starověké vědění Řeků a Římanů ještě více než 1000 let.
Během té doby však byla její sbírka z velké části zničena několika požáry. Například při požáru v roce 473 bylo ztraceno více než 120 000 svazků.
Knihovnu nechal vystavět Konstantinus II., syn prvního křesťanského císaře Konstantina. Odhady tvrdí, že knihovna obsahovala více než 250 000 svazků, z nichž však polovina byla později zničena požárem.