Vědci věří, že poté, co se naše planeta zformovala, byla doslova pekelným světem s nestabilním pláštěm, který bombardovaly komety a meteority, díky nimž povrchová teplota naší planety extrémně stoupala.
Nová studie však tvrdí, že navzdory tomuto pekelnému období dokázal život přežít i v tomto prostředí.
Vědci odhadli přímé důsledky "intenzivního bombardování" během Hadaika a zjistili, že ani nejčernější představitelné scénáře by nestačily na to, aby naši planetu sterilizovaly.
Studie, která bude brzy publikována v časopisech Journal Earth a Planetary Science Letters a kterou sepsali vědci ze Southwest Research Institute v Coloradu, přináší pohled na obyvatelnost planety těsně pod jejím povrchem během období Hadaika a Archaika, dvou nejstarších období v historii vývoje Země.
Vědci zkoumali několik prvních kilometrů podpovrchového prostředí Země, přičemž vzali v úvahu objevy popsané v dřívější studii o termální evoluci kůry naší planety.
Zjistili, že bombardování meteority by určitě zahřálo podpovrchové vrstvy naší planety, které by ale navzdory tomu zůstaly obyvatelné pro mikrobiální život. Vědci navíc zjistili, že by tato obyvatelná podpovrchová zóna přetrvala dokonce přes dvě geologická období díky tomu, jak postupně bombardování povrchu ustávalo.
Jediný případ, kdy by se naše planeta stala zcela sterilní byl ten, kdy vědci nasimulovali větší množství dopadů na povrch během kratšího časového období. Vědci zjistili, že v takovém případě by kolize s kometami a asteroidy způsobily dramatické změny tím, že by došlo k rozpuštění ztuhlých kamenných vrstev zemského pláště.
Vědci nicméně dodávají, že i při takto extrémním scénáři by stále bylo možné, aby se život na Zemi udržel.
Překvapivé objevy
Dlouhou dobu množství vědců tvrdilo, že život na Zemi nebyl možný až do zhruba 3,9 miliard let před naším letopočtem, nicméně tyto nové objevy potvrzují předchozí studie, které naznačovali, že Země měla už před 44 miliardami let fungující biosféru.
"Dokonce i v Hadaiku měly roztavené části zemského pláště na obyvatelnost planety malý vliv, protože doba potřebná k jejich opětovnému ztuhnutí a ochlazení je velice krátká v porovnání s dobou, po jaké se horniny po nárazu opět vynoří na povrch, což dovolilo lokální obnovu podpovrchové biosféry díky proudění podzemní vody mezi jednotlivými nárazy." uvedli autoři studie.
"Díky tomu byla planeta pod svých povrchem vždy na některých místech obyvatelná, na rozdíl od svého povrchu, který byl pravidelně sterilizován bombardováním a tvorbou křemičité atmosféry."
Ačkoliv tedy povrch naší planety vypadal v minulosti naprosto odlišně a jednalo se opravdu o pekelný svět, pro mikrobi žijící po povrchem se nacházeli ve stabilním prostředí bez větších výkyvů, které jim umožňovalo přežití a další vývoj.