Tyto dvě erupce obě spadají do třídy X, tedy mezi nejsilnější typy slunečních erupcí. Silnější z erupcí byla klasifikována jako X9.3, tedy nejsilnější od erupce X17 v roce 2005.
Tato erupce způsobila nefunkčnost vysokofrekvenčních vysílačů na povrchu Země na polokouli přivrácené ke Slunci, které byly mimo provoz zhruba hodinu.
Sluneční erupce jsou nejsilnějšími explozemi, které se ve Sluneční soustavě odehrávají a často jsou doprovázeny zakroucenými provazy plazmatu, desetkrát většími, než Země, která se vypínají z povrchu Slunce.
Vůbec nejsilnější sluneční erupce v historii byla zaznamenána v roce 2003. Tato erupce způsobila přetížení všech pozorovacích přístrojů NASA, její síla se zastavila na hodnotě X28, nicméně pravděpodobně byla ještě mnohem vyšší.
Pokud jsou tyto výtrysky hmoty zaměřeny na Zemi, mohou způsobit dlouhodobé radiační bouře, které mohou rušit rádiovou komunikaci a GPS signály, satelity a dokonce poškodit elektrické rozvodné sítě na povrchu Země. Také mohou způsobit až několikadenní polární záře v místech, kde se tyto jevy obvykle nevyskytují.