Biblický obr
Zatímco mnozí považují tento příběh za pouhou barvitou alegorii, nedávný nález nejstarších známých filištínských nápisů naznačuje, že Goliáš možná skutečně existoval. Tento artefakt - malý hliněný střep - byl nalezen v Izraeli v roce 2005 archeology z univerzity Tell es-Safi.
Je na něm nápis "Alwt a Wlt", který se podle profesora Aarona Demského shoduje se jménem Goliáš. Alwt a Wlt jsou nesemitská jména, která jsou etymologicky podobná jménu Goliáš. Studie potvrzují, že řezba byla zhotovena kolem roku 950 př. n. l., což by ji řadilo do 70 let od doby, kdy podle biblických vědců došlo k tomuto historickému boji.
Nález sice může dodat starobylému příběhu novou důvěryhodnost, ale může také posloužit jako střípek do jiné skládačky, která je ještě zajímavější. Lze předpokládat, že i kdyby se epická bitva skutečně odehrála, Goliášova velikost byla jistě pro dramatický efekt zveličena.
Ilustrace bitvy Davida a Goliáše od Osmara Schindlera, 1888 [Wikipedia]
Důkazy shromážděné z celého světa v průběhu posledního více než století však naznačují, že existence skutečného obra nakonec nemusela být tak zvláštní. Ve skutečnosti tyto nálezy vedly některé vědce k domněnce, že lidstvo starověku mohlo mít tři různé velikosti: obry, lidi a hobity.
"Hobití" lidé
Na podzim roku 2004 našla skupina badatelů pracujících v Indonésii pozůstatky rasy "hobitů", kteří měřili něco málo přes metr. Vědci zjistili, že tito menší lidé existovali vedle člověka přibližně do doby před 13 000 lety.
Lebka Homo floresiensis ("hobit") (vlevo) a lebka moderního člověka (vpravo).
Výzkumný tým - včetně indonéského paleoantropologa profesora T. Jacoba - nazval tuto malou rasu Homo floresiensis , pojmenovanou podle indonéského ostrova Flores, kde byly kostry objeveny. Někteří místní obyvatelé tvrdí, že tito hobiti se stále potulují džunglí, což v posledních letech láká stále více turistů, kteří se snaží v džungli tento ztělesněný mýtus najít.
Pozůstatky obrů
Množství důkazů o existenci rasy obrů je ještě větší. Pozůstatky obřích lidí byly nalezeny prakticky ve všech částech světa: Tunisko, Pensylvánie, Glen Rose v Texasu, Gargayan na Filipínách, Sýrie, Maroko, Austrálie a celé pohoří Urbasa ve Španělsku. Snad nejpopulárnějším a vědecky uznávaným příkladem je "obr z Jávy", nalezený jižně od Číny.
Podobné lidské ostatky, které byly nalezeny v nedaleké jižní Číně, odhalují velké lidi, kteří měli na každé končetině šest prstů. Zdá se, že tato polydaktylská vlastnost byla u této lidské rasy pravidelným jevem, jak ukazují další příklady. V sovětské Gruzii byly nalezeny kostry mužů vysokých 3 až 3,5 metru, kteří měli rovněž šest prstů na rukou a nohou.
Mezi několika biblickými pasážemi, které se zmiňují o existenci obrů, je v Samuelově knize rovněž zaznamenán tento jev: "Ještě v jiné bitvě, která se odehrála v Gatu, byl obrovský muž se šesti prsty na každé ruce a šesti prsty na každé noze - celkem jich měl dvacet čtyři".
"Zkamenělý irský obr" v londýnském železničním depu - snímek, který vyšel v prosincovém čísle časopisu Strand Magazine v roce 1895. Byl vysoký 3,7 metru, vážil 2 tuny a na pravé noze měl 6 prstů. [Wikipedia]
Navzdory obrovskému množství kosterních nálezů - stejně jako nalezených nástrojů a zubů, které by jinak byly podle běžných lidských měřítek komicky velké - se zdá, že se studiu tohoto fenoménu stále nevěnuje příliš mnoho vědců a ti, kteří se mu věnují, jsou zbytkem vědecké komunity zesměšňováni.
Moderní svět často považuje zmínky o těchto různě velkých lidských rasách ve starověkých textech a folklóru za výplod bujné fantazie - ačkoli mnoho různých kultur zaznamenalo velmi podobné zprávy. Ve světle různých pozůstatků objevených po celém světě však možná tyto "mýtické" příběhy byly ve skutečnosti přesným vyobrazením tehdejšího života.
Pokud tyto různě velké rasy skutečně existovaly, kam se poděly ty zbylé dvě které jsou pro nás dnes téměř neznámé? Měly s našimi předky přátelské, nebo nepřátelské společenské vztahy? Pomáhaly si navzájem? Ignorovali se navzájem? Jaké měly společenské struktury? Zatím nezbývá než jen vzhlížet k příběhům z dávné minulosti a přemýšlet, kolik dalších mýtů čeká na to, až budou odhaleny i s konkrétními důkazy.