Vzestup Alexandrie
Alexandrii, jedno z největších měst starověkého světa, založil Alexandr Veliký po dobytí Egypta v roce 332 před naším letopočtem. Po Alexandrově smrti v Babylonu v roce 323 př. n. l. připadl Egypt jednomu z jeho poručíků, Ptolemaiovi. Právě za Ptolemaia nahradila nově založená Alexandrie starověké město Memfis jako hlavní město Egypta. To znamenalo počátek vzestupu Alexandrie.
Žádná dynastie však nemůže dlouho přežít bez podpory svých poddaných a Ptolemaiovci si toho byli velmi dobře vědomi. Proto se první ptolemaiovští králové snažili legitimizovat svou vládu různými způsoby, mimo jiné převzetím role faraona, založením řecko-římského kultu Serapise a tím, že se stali mecenáši vzdělanosti a učenosti (což je mimochodem dobrý způsob, jak se pochlubit svým bohatstvím). Právě toto mecenášství vedlo k vytvoření velké alexandrijské knihovny Ptolemaiem.
Alexandrijská knihovna byla po staletí jednou z největších a nejvýznamnějších knihoven starověkého světa. Studovat a vyměňovat si myšlenky sem přicházeli velcí myslitelé té doby, vědci, matematici a básníci ze všech civilizací. Její police zaplňovalo až 700 000 svitků. V jedné z největších tragédií akademického světa se však knihovna ztratila dějinám a vědci se dodnes nedokážou shodnout na tom, jak byla zničena.
Alexandrijská knihovna [Wikipedia]
Teorie první: Julius Caesar
Snad nejzajímavější zprávy o jeho zničení pocházejí z vyprávění římských spisovatelů. Podle několika autorů byla Alexandrijská knihovna náhodně zničena Juliem Caesarem při obléhání Alexandrie v roce 48 př. n. l.. Plútarchos například uvádí tuto zprávu:
Když se nepřítel pokusil odříznout jeho (Julia Caesara) loďstvo, byl nucen nebezpečí odrazit pomocí ohně, který se rozšířil z doků a zničil velkou knihovnu.
Plútarchos, Život Julia Caesara, 49.6
Tato zpráva je však pochybná, protože Musaeum (neboli Mouseion) v Alexandrii, které se nacházelo hned vedle knihovny, nebylo poškozeno, jak se o něm zmiňuje geograf Strabón asi 30 let po Caesarově obléhání Alexandrie. Nicméně o samotné alexandrijské knihovně se Strabón nezmiňuje, čímž podporuje tvrzení, že za její vypálení byl zodpovědný Caesar.
Jelikož však knihovna byla připojena k Musaeum a Strabón se o něm zmiňuje, je možné, že knihovna existovala i ve Strabónově době. Vynechání knihovny lze snad přičíst buď možnosti, že Strabón necítil potřebu se o knihovně zmiňovat, protože se již zmínil o Musaeum, nebo že knihovna již nebyla takovým centrem vzdělanosti jako kdysi (myšlenka "rozpočtových škrtů" se zdá být stále pravděpodobnější). Kromě toho se objevila domněnka, že při Caesarově požáru nebyla zničena knihovna, ale sklady poblíž přístavu, v nichž byly uloženy rukopisy.
Teorie druhá: křesťané
Druhým možným viníkem jsou křesťané ze 4. století našeho letopočtu. V roce 391 n. l. vydal císař Theodosius dekret, kterým oficiálně zakázal pohanské praktiky. Serapeum neboli Serapidův chrám v Alexandrii tak byl zničen a přeměněn na křesťanský kostel. Předpokládá se, že při tom bylo zničeno mnoho dokumentů. Nejednalo se však o Alexandrijskou knihovnu, respektive o žádnou knihovnu, i když se předpokládá, že se v ní nacházelo asi deset procent dokumentů Alexandrijské knihovny.
Žádné starověké prameny se nezmiňují o zničení nějaké knihovny v tomto konkrétním období. Neexistuje tedy žádný důkaz, že by křesťané ve 4. století Alexandrijskou knihovnu zničili.
Teorie třetí: muslimové
Posledním možným pachatelem tohoto zločinu byl muslimský chalífa Omar. Podle tohoto příběhu jistý "Jan Grammaticus" (490-570) žádá Amra, vítězného muslimského generála, o "knihy v královské knihovně". Amr píše Omarovi o instrukce a Omar mu odpovídá:
Pokud jsou tyto knihy v souladu s Koránem, nepotřebujeme je, a pokud jsou v rozporu s Koránem, zničte je.
Tento příběh má přinejmenším dva nedostatky. Za prvé, není zde žádná zmínka o knihovně, pouze o knihách. Za druhé, příběh napsal syrský křesťanský spisovatel a možná si ho vymyslel, aby pošpinil Omarův obraz.
Záhada trvá
Archeologie bohužel nedokázala k této záhadě příliš přispět. Předně, papyry se v Alexandrii našly jen zřídka, pravděpodobně kvůli klimatickým podmínkám, které jsou pro uchování organického materiálu nepříznivé. Za druhé, pozůstatky samotné Alexandrijské knihovny nebyly objeveny. Je to dáno tím, že Alexandrie je dodnes obývána lidmi a archeologové mohou provádět pouze záchranné vykopávky.
Ačkoli může být pohodlné obviňovat ze zničení toho, co mnozí považují za největší knihovnu starověkého světa, jednoho člověka nebo skupinu lidí, může to být přílišné zjednodušení celé záležitosti.
Knihovna nemusela vůbec skončit v plamenech, ale spíše mohla být postupně v průběhu času opuštěna. Pokud byla knihovna vytvořena pro prezentaci ptolemaiovského bohatství, pak její úpadek mohl souviset i s ekonomickým úpadkem. Jak ptolemaiovský Egypt v průběhu staletí postupně upadal, mohlo to mít vliv i na stav Alexandrijské knihovny. Pokud knihovna přežila několik prvních století našeho letopočtu, její zlaté časy byly již minulostí, protože novým centrem světa se stal Řím.