Angkor je dnes ztraceným světem. V dávných dobách se však jednalo o obrovskou megapoli, která se svou velikostí mohla směle rovnat dnešním městům.
Většina lidí zná Angkor jen díky jeho obrovskému chrámu Angkor Vat, který je mnohými považován za vůbec největší náboženskou stavbu na světě. Tvoří jej řady chodeb zdobené bohatými reliéfy a nechal jej vybudovat král Súrjavarman II., který vládl mezi lety 1113 a 1150.
Angkor je ale mnohem víc, než jedním nádherným masivním chrámem. Je jednou ze staveb, ze které každému návštěvníkovi doslova spadne čelist. Jde také o velice dobře zachovalý monument, zejména proto, že vlastně nikdy nebyl zcela opuštěn.
Okolo roku 1000 našeho letopočtu musel být Angkor jedním z největších obydlených měst na světě. Jeho síť tvořily perfektně rovné linky a podle odborníků ho obývalo více než půl milionu obyvatel. Jeho obyvateli byli Khmérové a jak se zdá, jejich víra byla založena na Hinduismu.
Jejich rukopisy, svědectví jejich rozmachu, byly v té době psány na palmové listy a na zvířecí kůži a nevydržely tak bohužel zkoušku časem, ale zachovaly se nám alespoň rytiny v sanskrtu a jazyce Khmérů, které nám umožňují pochopit skutečnou moc tohoto města.
Jeho nejslavnější stavbou je bezpochyby Angkor Vat, který byl vybudován jako pohřební chrám pro krále Súrjavarman II. na začátku 12. století našeho letopočtu.
Sám tento chrám je mnohem jedinečnější, než si odborníci mysleli. Není zasvěcen Šivovi ale Višnuovi a jeho hlavní vstup je orientován na západ, směrem k "zemi mrtvých".
Labyrint jeho chodeb je zdoben úžasnými rytinami a pokrývá plochu 2,6 km2. Také jej tvoří množství věží ve tvaru lotosových pupenů z nichž největší měří na výšku neuvěřitelných 61 metrů.
Díky svým úžasných chrámům se Angkor stal modelovým městem minulosti.
Byl protkán obrovskou sítí vodních kanálů napojených na dvě gigantické cisterny nacházející se na západě a na východě města, schopné zadržet miliony litrů vody, která byla v obdobích sucha využívána k zavlažování polí.
Díky tomuto vodnímu hospodářství dokázali tamní obyvatelé sklidit až tři sklizně za rok a mohli si tak dovolit nasytit obrovskou populaci.
Velké jezero, které je velice mělké a v dnešní době je pokryto vodními květinami, bylo navíc velice neobyčejnou zásobárnou ryb.
Okolní džungle poskytovala obyvatelům Angkoru stavební materiál, zejména týkové dřev používané ke stavbě podlah. Celá oblast byla navíc bohatým nalezištěm pískovce, železa, zlata, stříbra, mědí a cínu.
Bayon: chrámový komplex který tvoří 200 smějících se tváří
Chrámový komplex Bayon se nachází uprostřed města Angkor Thom, které leží v oblasti Angkor a je součástí této megapole.
Jedna z 200 smějících se tváří v chrámovém komplexu Bayon.
Známý je zejména pro svých 54 věží a více než tváří Buddhy, které vyvolávají dojem, jako by na návštěvníky shlížely vyrovnaným, klidným pohledem.
Mnoho návštěvníků tvrdí, že tyto obrovské kamenné hlavy vyzařují nesmírný klid.
Bayon sloužil jako hlavní chrám města Angkor Thom a byl vybudován přesně v jeho středu. Symbolizoval Buddhismus jako centrální víru celé Khmérské říše.
Brána vedoucí do Angkor Thom.
Celkový počet chrámů ve městě Angkor překonává 1 000 a zdejší chrámy nabývají všech velikostí - od jednoduchých hald cihel rozprostřených mezi rýžovými poli až po Angkor Vat.
Mnoho zdejších chrámů bylo v průběhu let opraveno a spolu tvoří největší památník Khmérské architektury na světě.
Každoroční počet návštěvníků se blíží dvěma milionům a celá oblast je pod ochranou UNESCO.
Průzkum Angkoru
V poslední době jsou k průzkumu Angkoru stále více využívány moderní technologie. Archeologové přelétávají nad oblastí v helikoptérách vybavených LiDARem a nahlížejí pod bujnou a neprostupnou vrstvu vegetace tvořící zdejší džungli.
Jejich hlavním cílem je porozumět tomu, proč zde bylo toto obrovské město vůbec vybudováno a proč bylo tak náhle opuštěno.
Mapování LiDARem nám ukázalo, že město je mnohem větší, než si vůbec kdo dokázal představit. Odborníci našli nejen chrámy rozprostřené v celé oblasti, ale narazili také na tisíce domů a zemědělských usedlostí, které dohromady tvoří město, jež se rozprostíralo stovky kilometrů do všech směrů.
Angkor Chau Say Tevoda je hinduistický chrám postavený ve městě Angkor ve 12. Století našeho letopočtu.
Během prvního průzkumu zjistili badatelé, že Angkor se rozprostírá na mnohem větší ploše, než si původně mysleli. Také byli překvapeni, že se nejednalo jen o shluky zemědělských usedlostí, ale celá oblast byla vysoce vyvinutá a protkaná kamennými silnicemi, vodními kanály a neznámými chrámy.
Díky mapování LiDARem také archeologové objevili ruiny Mahendraparvaty - města, o kterém si do té doby mysleli, že existovalo pouze v legendách. Měli sice podezření na to, že by se mohlo jednat o skutečné místo, ale nebyli schopni jej najít. Mahendraparvata byla založena roku 802 našeho letopočtu prvním Khmérským králem Džajavarmanem II., tři století před tím, než Angkor dosáhl svého vrcholu.
Druhé mapování uskutečněné o tři roky později už pokrývalo oblast 2 000 km2, tedy asi pětkrát větší, než první mapování. Toto mapování teprve naplno ukázalo kolosální rozměry celé megapole Angkor, která byla hustě obydlena a ve své době představovala největší a nejmocnější království na světě.
Tyto nové objevy, uskutečněné až v posledních letech, jsou pro nás velice důležité - přinášejí nám zcela nový pohled na historii lidské civilizace, na její podobu v průběhu času a na to, čeho byli dávní lidé schopni. Ukazuje se, že naše předky velice podceňujeme.
Jsou však otázky, na které zatím s jistotou stále neznáme odpověď. Proč byl Angkor náhle opuštěn? Co mohlo donutit více než půl milionu lidí k tomu, aby opustili prosperující metropoli?
Vědci tak nějak tuší, že zkázu na sebe tamní obyvatelé přivolali sami. Jejich vodní kanály a zavlažovací systémy fungovaly skvěle v dobách dešťů a sucha. Ve chvíli, kdy však přišlo extrémní a dlouhotrvající sucho, byla tato umělá manipulace s krajinou spíše na škodu a obyvatelé Angkoru neměli jak zavlažovat svá pole. Pouhých několik po sobě jdoucích sezón sucha tak mohlo stačit k tomu, aby obyvatelé město opustili. To jsou však zatím stále domněnky, přímé důkazy zatím chybí.
Ať už tedy bylo důvodem k opuštění města cokoliv, zůstává to prozatím záhadou. Nic to však nemění na tom, že Angkor bylo ve své době největší a nejúžasnější město na světě.