Výzkumníci na Krymu objevili během vykopávek nekropole Kiz-Blue u Kerchu ostatky dítěte s extrémně protáhlou lebkou.

Kostra dítěte s extrémně protáhlou lebkou

Kostra dítěte s extrémně protáhlou lebkou

V době smrti bylo toto dítě jen zhruba rok staré, pravděpodobně pocházelo ze staré Sarmatské vesnice a bylo pohřebo zhruba před 2000 lety. Experti zastávají názor, že toto dítě podstoupilo starodávný rituál deformace lebky.

Ruská státní média kupodivu nezapomněla citovat výzkumníky, kteří zastávájí názor že ne všechny tyto deformace byly uměle vyvolané, ale že některé z nich mohly být výsledkem křížení lidí a mimozemských bytostí.

Archeologové s touto teorií nicméně tradičně nesouhlasí. Nikolay Sudarev, vědec z Archeologického Institutu Ruské akademie věd uvedl že "Protáhlé lebky byly pro Sarmatskou kulturu typické. Mysleli si že takový vzhled je mnohem atraktivnější."

Kostra dítěte s extrémně protáhlou lebkou

Kostra dítěte s extrémně protáhlou lebkou

Výzkumníci si myslí, že uměle deformované protáhlé lebky byly považovány za zanemní pravých válečníků a že tento proces byl používán mnoha kulturami po celém světě. Nevědí už nicméně, proč tolik různých kultur k umělým deformacím lebek novorozenců přistupovalo.

Umělá deformace lebky novorozence začíná takřka ihned po narození, kdy jsou lebeční kosti stále relativně měkké a lebeční švy nejsou ještě srostlé. Kněží při tom používali dvě prkna kterými stlačili lebku ze dvou směrů a následně ji ovinuli látkou. Díy tomu se poté lebka při dalším růstu dítěte deformovala a vyvinula se do typického protáhlého tvaru.

Také se věří, že tyto deformace měly spojitost s velmi prudkým charakterem a extrémní agresivitou takto poznamenaných válečníků.

V každém případě se jedná o celosvětový fenomén.

Nejúžasnější protáhlé lebky byly zatím nalezeny v Peru, kde v roce 1928 místní archeolog Julio Tello narazil na složitou a propracovanou soustavu hrobek obsahujících kromě rozličných předmětů nespočet protáhlých lebek, které jsou označovány jako lebky z Paracas.

Na těchto lebkách byla do dnešní doby provedena řada testů, často s velice kontroverzními výsledky.

Jak uvádí Brien Foerster, "Mitochondriální DNA (mtDNA) těchto lebek obsahuje mutace, které nebyly nalezeny u žádného jiného druhu živočichů na Zemi."

"Těch několik vzorků které mi bylo dovoleno sekvenovat naznačují, že pokud by se tyto mutace dochovaly u lidí do dnešních dnů, pravděpodobně bychom měli co dočinění se zcela novým typem člověka - velice vzdáleným Homo Sapiens, Neandrtálcům i Denisovanům. Nejsem si vůbec jistý jak toto zapadá do známého evolučního řetězce."

Lebky z Paracas matou experty už od svého objevu. Podle měření je objem mozkovny těchto lebek až o 25% větší než u dnešních lidí. Lebky jsou také v průměru o 60% těžší, což vyvolává mnohé otázky o jejich pravém původu.

Od jejich objevu se nicméně našly protáhle lebky (nebo jejich stopy) po celém světě: v Mexiku, Peru, Bolívii, Egyptě a dokonce i v Asii, pro což nemají odborníci naprosto žádné vysvětlení.