Výzkumníci nyní vystopovali možnou příčinu společenských nepokojů a zničující změny klimatu až k výbuchu sopky, která se pravděpodobně nacházela na opačné straně planety.
Tým historiků dokázal spojit důkazy o sopečných událostech nalezené v ledových jádrech se sezónními vzory záplav na Nilu, z čehož vyšlo najevo, že narušení Egyptské životadárné tepny možná vedlo až k úpadku celé civilizace.
Klimatické změny a společenské nepokoje jdou často ruku v ruce, což vede k dramatickým změnám v politice a může způsobit celkový kolaps.
Tato myšlenka není nijak překvapivá, nicméně i logické argumenty musejí být podloženy důkazy.
"V tom je krása těchto záznamů o počasí." uvedl výzkumník Joseph Manning z univerzity Yale. "Poprvé se můžeme podívat na dynamické zobrazení tehdejší společnosti, ne pouze statický popis z dokumentů seřazených v chronologickém pořadí."
Tým stavěl svůj výzkum na dřívějších studiích, které se zabývaly významnými sopečnými událostmi za posledních 2 500 let.
Sopky nemusejí nutně chrlit lávu, aby způsobily velké problémy.
Částice síry a popela mohou vytvořit aerosoly, které se poté šíří stratosférou a odrážejí sluneční světlo do takové míry, že se může změnit teplota a množství srážek i velice daleko od místa sopečné erupce.
Aby výzkumníci zjistili, jak mohlo být sezónní klima Egypta ovlivněno nějakou erupcí, obrátili se na starověký monument al-Miqyas, známý také jako islámský nilometr.
Nilometr. [Wikipedia]
Tento pozoruhodný kus architektury je kombinací umění, fontány a historického záznamu.
Tato staveb zachycuje záznam o množství vody v Nilu v letních měsících už od 7. století, což badatelům umožnilo modelovat vztah mezi množstvím vody v řece a léty, kdy se někde na planetě odehrála sopečná erupce.
Pro detaily o cyklech Nilu z dřívějších období se pak museli výzkumníci ponořit hlouběji do historických záznamů.
Výsledky, které získali, vytvořily nejen obraz stavu řeky během celé Egyptské historie, ale také odráží tektonickou aktivitu planety.
"Když byl vody v řece Nil dostatek, údolí Nilu bylo jedním z nejproduktivnějších míst starověkého světa." uvedl klimatický historik Francis Ludlow z univerzity Trinity v Dublinu.
"Nicméně řeka byla známá tím, že se její průtok dokázala dramaticky měnit."
Nil je v dnešní době známý jako jedna z nejdelších řekl na světě, ale pro dávné Egypťany byla středem všeho. Každé léto monzunové deště na rovníku zasáhly horní tok řeky, což do jejího koryta vlilo dostatek vody, která se pak rozlévala dále po proudu.
Bez tohoto každoročního přísunu úrodné půdy a vody egyptská pole prostě uvadla, což vedlo k nedostatku potravin.
Historické záznamy naznačují, že jedno takové období nastalo za vlády Ptolemaiovců, dynastie vládnoucí po smrti Alexandra Velikého v roce 323 před naším letopočtem.
Řeka Nil. [fotocommunity.de]
Zhruba v roce 44 před naším letopočtem, během vlády královny Kleopatry VII, silná sopečná erupce někde na planetě vyvrhla do atmosféry oblak horkých plynů a popela, což narušilo monzuny a vedlo k rozsáhlému hladomoru.
Kleopatřině vládě tyto události rozhodně nepomohly, protože nedostatek jídla pochroumal ekonomiku říše a pomohl vydláždit cestu k jedné nebo dvěma morovým ranám, zatímco venkovský lid se snažil přesídlit do měst.
Tato společenská krize nakonec velice usnadnila Římu zabrat zbytky, které zbyly po Kleopatřině smrti v roce 30 před naším letopočtem, kdy byla pravděpodobně otrávena (a ne se nechala dobrovolně uštknout kobrou, jak uvádějí pověsti).
Sopky by mohly pomoci vysvětlit i další záhady Ptolemaiovců. Římský historik Justin napsal ve válečném deníku Ptolemaiose III., že "pokud by nebyl povolán zpět do Egypta kvůli nepokojům ve své zemi, zabral by všechna panství Seleucuse".
Co ale mohlo způsobit tak vážné problémy, že jeden z nejúspěšnějších panovníků dynastie přerušil své dobyvačné tažení sahající až za hranice dnešního Iráku a Sýrie a vrátil se domů?
Zdá se, že za všechno mohla sopka, která odstartovala rozsáhlé společenské nepokoje ve starověkém Egyptě.
My jsme v dnešní době zatím nezažili žádné narušení monzunových dešťů způsobené sopečnou aktivitou. "To se však může kdykoliv změnit.", říká Manning.
"Rozhodně bychom měli k této možnosti přihlédnout, když plánujeme, jak rozdělit vody Modrého nilu mezi Etiopii, Súdán a Egypt."