O tom, že dávní Řekové měli velké znalosti astronomie není pochyb. Kontroverzní studie nyní naznačuje, že možná dokázali najít i atlantické proudění a využít je k cestě na západ.
Pokud je tato teorie správná, přidali by se Řekové k civilizacím, o jejichž schopnostech přeplout polovinu světa už víme, nebo nám to důkazy přinejmenším naznačují. Zdá se, že Severní Amerika byla ve starověku oblíbeným cílem mořeplavců a nebyla zdaleka tak nedostupná, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Tato kontroverzní myšlenka je založená na studii textu "Da Facie" sepsaného řeckým filozofem Plutarchem.
Tento starověký text, jehož anglický překlad můžete najít zde, hovoří o setkání s cizincem, který se nedávno vrátil z "velkého kontinentu" a badatelé věří, že tímto velkým kontinentem může být Severní Amerika, konkrétněji Kanada.
Plutarch.
Vědci si myslí, že Řekové možná pravidelně navštěvovali Newfoundland, kde založili několik kolonií a po staletí těžili zlato.
Nicméně kromě tohoto starověkého textu nemáme moc indicií naznačujících, že by se tyto cesty opravdu uskutečnily a historikové tvrdí, že ani tato teorie není postavena na solidních základech.
Nicméně například Ioannis Liritzis, archeolog z univerzity Aegean si myslí opak.
V rozhovoru pro časopis Hakai řekl: "Naším úmyslem je prokázat, pomocí moderních vědeckých metod, že tehdejší lodě by takovouto cestu zvládly."
Podle zpráv možná tehdejší řečtí osadníci dopluli do Severní Ameriky když hledali nové bohaté země. Poté, co našli Newfoundland se někteří z nich po krátké zastávce rozhodli vrátit domů, zatímco jiní se rozhodli zůstat.
Problém je v tom, jako poznamenává i časopis Hakai, že nám chybí jakékoliv záznamy o takovýchto cestách.
Archeologové navíc nenarazili na sebemenší známky pozůstatků těchto osídlení v Severní Americe a nejsou známa ani žádná zaznamenaná přímá svědectví.
Celá myšlenka je založena výhradně na prozkoumání dialogu zapsaném vlivným Římským filozofem Plutarchem, který žil mezi lety 46 a 127.
Text "Na tváři, která se odráží v měsíčním kruhu" sepsaný Plutarchem, často zjednodušeně označovaný jako "De Facie" se stáčí k debatě o tom, zda je Měsíc druhou Zemí a zda obsahuje život nebo ne.
Kromě toho tento starověký text rozebírá i jiné filozofické otázky té doby.
V jedné části textu pak Plutarch popisuje postavu, která se údajně setkala s mužem, jež se nedávno vrátil z dlouhé cesty na velký kontinent.
Tento cizinec vysvětlil, že cestovatelé podnikají tuto cestu každých 30 let, když se planeta Saturn ocitne v souhvězdí Býka.
Liritzis a jeho kolegové tvrdí, že tímto velkým kontinentem zmiňovaným v textu může být ve skutečnosti Severní Amerika, a to hned z několika důvodů. Jejich tvrzení je založeno na astronomii, přičemž vše začíná úplným zatměním Slunce.
Fakt, že prvních několik kapitol "De Facie" bylo během let zničeno však Liritzisovi a jeho týmu moc nepomohlo a začali tedy prohledávat astronomické záznamy a hledat úplné zatmění Slunce, ke kterému by mohlo dojít před tisíciletími kolem poledne.
Mapa znázorňující možnou cestu Řeků do Kanady. [Mark Garrison]
poté, co badatelé analyzovali pět tisíciletí astronomických záznamů, našli zatmění, které odpovídalo hledaným parametrům, včetně části dne o které Plutarch psal.
Toto zatmění se nejspíše uskutečnilo v roce 75. S pomocí astronomického softwaru pak Liritzis a jeho tým zkoumali podobu hvězdné oblohy během několika desetiletí před a po zatmění a zjistili, že Saturn se nacházel v souhvězdí Býka při pěti různých příležitostech v letech 26 až 29, 56 až 58 a 85 až 88.
Pomocí doby, kdy se uskutečnilo úplně zatmění pak badatelé odhadli, kdy se nejspíše odehrála konverzace mezi Plutarchovým informátorem a cizincem. Na základě tohoto odhadu pak určili, že k první cestě nejspíš došlo v roce 56.
Liritzis a jeho kolegové také tvrdí, že příprava na takto dlouhou cestu pravděpodobně začala téhož roku.
Řečtí cestovatelé pak nejspíše dorazili do Severní Ameriky v roce 57, zhruba rok zde žili v již existující řecké kolonii a v roce 58, kdy se Saturn dostal pryč ze souhvězdí Býka vypluli zpět domů.
Kromě astronomických důkazů pak Liritzis a jeho tým tvrdí, že Plutarchovy texty obsahují i další důkazy podporující tuto teorii.
Plutarch údajně zahrnul do svých textů odhady vzdálenosti a času, kterou by cesta do Newfoundlandu vyžadovala.
Podle Plutarcha se "velký kontinent" nacházel za ostrovem Ogygia. Tento ostrov byl vzdálen 5 dnů plavby triérou ze západní Británie.
Velký kontinent byl přístupný skrz zátoku, která byla orientována stejně jako delta Volhy tvořící severní vstup do Kaspického moře.
Pomocí Google Earth se pak Liritzis podíval, zda Plutarchovu popisu odpovídají některé zátoky v Severní Americe, což ho dovedlo k Zálivu svatého Vavřince.
Řecká triéra.
Jak se dalo čekat, byla tato teorie přijata se značnou skepsí.
Hector Williams, profesor archeologie na univerzitě v Britské Kolumbii, který se zabývá podvodní archeologií v jižním středomoří napsal v dopise reagujícím na článek v časopisu Hakai: "Ačkoliv náhodné předkolumbovské plavby Řeků a pravděpodobně i Římanů jsou možné, zejména poté, co jejich lodě vychýlily z kurzu bouře řádící v mořích na severu Evropy, neexistují důkazy o pravidelných cestách."
"Dokonce i Vikingové vzdali své snahy o osídlení Newfoundlandu už po několika letech."
Brendan Foley, podvodní archeolog z univerzity Lund ve Švédsku pak tvrdí, že pro Řeky bylo nemožné do Severní Ameriky doplout.
"Jednoduše není možné, že námořníci ze středomoří v prvním tisíciletí znali atlantické proudy natolik dobře, aby je mohli k takové cestě využít. Navíc ani nedisponovali dostatečnými navigačními znalostmi (na rozdíl například od Polynésanů) na to, aby se při takové cestě neztratili."
Argumenty jsou to sice pádné a logické, ale i tak je zarážející už jen myšlenka, že to není poprvé, co slyšíme o středozemní civilizaci na Americkém kontinentě. Opravdu neexistuje byť jen malá šance na to, že se Řekům podařilo tyto cesty uskutečnit?