Norský mýtus o stvoření světa je považován za jeden z nejbohatších příběhů tohoto druhu v celé světové literatuře. Je to příběh, který rozhodně stojí za přečtení a ve kterém, pokud se do něj začteme pozorně, můžeme najít řadu velice neobvyklých věcí.
Ask a Embla jsou zmiňováni jak v Poetické Eddě, sepsané někdy ve 13. století na základě dřívějších ústních legend, tak v Prozaické Eddě, kterou sepsal taktéž ve 13. století Snorri Sturluson.
Stejně jako mnoho jiných příběhů a starodávných legend zmiňujících stvoření člověka, i Norská mytologie říká, že lidstvo bylo stvořeno. Neobjevilo se samo od sebe, ani se postupně nevyvinulo, ale bylo vyrobeno.
Už před tím, že bohové stvořili člověka, vytvořili Midgard, svět který později zaplnili lidé. nicméně tento svět byl po svém stvoření prázdný a bohové se rozhodli, že jej zaplní.
Podle deváté kapitoly jedné z knih Prozaické Eddy nazvané Gylfaginning jednoho dne Ódin kráčel za doprovodu svých bratrů, Ve a Viliho po břehu moře, když narazili na dva stromy, jasan (Ask) a jilm (Embla) které svým tvarem připomínaly lidskou postavu.
Bohové se chvíli na nehybné dřevo tiše dívali. Poté si Ódin uvědomil, jaký má toto dřevo potenciál a rozhodl se stromům vdechnout duši.
Vili jim poté umožnil pohyb a dal jim smysly a Ve přispěl svojí krví a dal jim do vínku zdraví.
Bohové jim poté dali vše, co si mysleli, že by mohli noví lidé potřebovat a využít. Darovali jim schopnost řeči, intelekt, schopnost milovat, trpělivost a nadšení pro práci. A stejně, jako jim dali život, dali jim i smrt a spolu s ní volnost v tom, jak budou v Midgardu vládnout a hospodařit.
Lidé pak zaplnili Midgard svými potomky. Bohové však na ně nikdy nezapomněli a byli velice zvědaví na to, jak lidé prospívají a co dělají a tak je často navštěvovali a poskytovali jim pomoc a ochranu.
Co je na tomto příběhu tak zajímavého? Zejména to, že je v podstatě kopií příběhů a legend, které najdeme po celém světě. Přbehů, které tvrdí, že lidstvo bylo stvořeno a že bohové, kteří jej stvořili, nebyli z tohoto světa. Příběh o bozích, kteří lidstvu dali vše potřebné, aby mohlo prosperovat a kteří jej potom zpovzdálí sledovali.
Je to jen náhoda? Možná, i když pravděpodobnost, že by nějakou náhodou všechny národy a náboženství světa měly téměř stejné příběhy o tom, jak vymyšlení bohové stvořili lidstvo, je naprosto mizivá. Poselství, které tyto příběhy nesou je víc než jasné: lidstvo bylo vytvořeno.