Jurij Alexejevič Gagarin se 12. dubna 1961 navždy zapsal do historie tím, že jako první člověk obletěl oběžnou dráhu Země v umělé družici. Sovětský stíhací pilot, který se stal kosmonautem, se stal mezinárodní celebritou poté, co pilotoval kosmickou loď Vostock 1 kolem Země a bezpečně přistál zpět v Sovětském svazu. Případ uzavřen, žádná záhada. Italští bratři Achille a Giovanni Judica-Cordiglia však ve svém amatérském rádiu zaslechli mnoho záhadných vysílání, která zněla jako nepovedené sovětské vesmírné mise. Proč Rusové tato selhání neohlásili? Je možné, že ruská vláda přišla o sovětské kosmonauty a jejich smrt zametla pod koberec?
Do hry se zapojili i radioamatéři; bratři Judica-Cordiglia z Itálie se proslavili svými opakovanými historkami o zachycení vysílání ztracených kosmonautů. Svou slávu dokázali přetavit ve vystoupení v televizní show, kde vyhráli cestu do USA a návštěvu zařízení NASA.
Thomas Ellis
Italské amatérské rádio zachytilo podivné události
Italští bratři neměli žádný vlastní podíl na sovětském ani americkém vesmírném programu. Místo toho byli amatérskými radisty, kteří se proslavili tím, že na svém zařízení zachytili první sovětskou vesmírnou komunikaci. Signály ze Sputniku určené pro sovětské řízení letů se také nakonec vysílaly na mnoha frekvencích. Bratři zřejmě také zachytili tlukot srdce Lajky, sovětského psa, který se vydal do vesmíru v rámci dalšího raného ruského úspěchu.
Počátkem roku 1961 bratři zachytili další vysílání, které podle jejich otce kardiologa bylo zvukem někoho, kdo má zástavu srdce. Neslyšeli žádná slova, jen něčí přerývaný dech a srdeční tep, který se zdál být klesající. Ruská federace o dva dny později oficiálně oznámila, že se "bezpilotní" sondě nepodařilo řádně vrátit na oběžnou dráhu Země. Bratři Cordigliovi byli také na místě, aby pozdější Gagarinův historický okamžik zaznamenali a podíleli se na něm, i když jen v malém. Jejich hrdost musela být nesmírně povzbuzena tím, že slyšeli Gagarinův hlas z nízké oběžné dráhy, ale neměla trvat dlouho.
Sovětský kosmonaut Jurij Gagarin v přilbě při prvním letu člověka do vesmíru.
Ženský hlas
O měsíc později zachytili další sovětské vysílání, které uskutečnil jiný kosmonaut, jen hlas byl tentokrát ženský. Bratři museli být zděšeni tím, co slyšeli, ale nemohli dělat nic jiného než poslouchat.
Ozvěte se... ozvěte se... ozvěte se... Poslouchejte! Ozvěte se! Mluvte se mnou! Je mi horko! Je tu vedro! Ozvěte se! Cože? Pětačtyřicet? Cože? Padesát? Ano. Ano, ano, dýchání. Kyslík, kyslík... Je mi horko. Není to... není to nebezpečné?
Přenos začíná. Čtyřicet jedna. Ano, je mi horko. Je mi horko, je to všechno... je to všechno horké. Vidím plamen! Vidím plamen! Vidím plamen! Třicet dva... třicet dva. Zřítím se? Ano, ano, je mi horko... Poslouchám, je mi horko, už se vracím. Je mi horko!
Zpočátku zněl ten hlas klidně a profesionálně, ale s každou další poznámkou byl stále zoufalejší. Tento přenos skončil s předpokladem, že další pokus o opětovný vstup selhal.
Mizející SOS
Východoněmecká rozhlasová observatoř oznámila, že 28. listopadu 1960 zachytila na sovětských frekvencích podivné rádiové vysílání, které si oba bratři chtěli poslechnout na vlastní uši. Když se naladili, to, co uslyšeli, je znervóznilo. Signál vypadal, jako by šlo o ručně vysílanou zprávu SOS, která byla stále slabší a slabší. Pokud to, co slyšeli, bylo skutečné a přesné, pak to vypadalo, jako by sovětská sonda s posádkou utrpěla nějakou poruchu a vzdalovala se stále více a více z oběžné dráhy.
Model kosmické lodi Vostok s třetím stupněm nosné rakety.
Pozemní selhání
I přes svou pověst z dob studené války se Sověti v počátcích výzkumu vesmíru dopustili řady nehod, které se ukázaly jako fatální. Většina z nich, ne-li všechny, se odehrála na zemi. Zdá se však, že došlo i k několika ztrátám sovětských kosmonautů, o kterých nechtěli mluvit. Gagarinovi se dostalo uznání za to, že se stal prvním člověkem, který dosáhl stabilní oběžné dráhy Země a bezpečně se vrátil. Jsou však tací, kteří i o tom pochybují.
Někteří trvají na tom, že skutečným průkopníkem vesmírných závodů je ve skutečnosti Vladimír Iljušin. Iljušin byl další sovětský stíhací pilot, který údajně dosáhl oběžné dráhy Země asi týden před Gagarinem. Porucha navigačních systémů jeho modulu však způsobila, že se na Zemi vrátil v Číně, a ne v Rusku. Číňané ho zajali a drželi v zajetí celý rok. Vzhledem k tomu, že sovětské starty byly pravidelně prováděny v utajení, bylo s celou jeho misí zacházeno stejně.
Další tajemství a lži
Další doložená lež ze strany Sovětů se týkala povahy Gagarinova přistání. Mezinárodní organizací, která stanovila normy pro letecké a kosmické úspěchy, byla Mezinárodní letecká federace (FAI). Jejich pravidlem bylo, že kosmonaut musí přistát zpět na Zemi ve své kosmické lodi. FAI se domnívala, že tento požadavek pomůže podpořit technologický pokrok, a zajístí, že astronauti mají k dispozici brzdné mechanismy pro bezpečné přistání.
Gagarinova loď Vostok však tuto schopnost neměla. Když však sovětská vláda předkládala FAI před misí své dokumenty, tento detail vynechala. Když Gargarin přistál, skutečnost, že se katapultoval ze své kosmické lodi, byla čtyři měsíce utajována. Nakonec FAI uspořádala o této záležitosti slyšení a změnila svá pravidla. Dnes je tak Gagarin stále technicky prvním člověkem, který úspěšně dokončil kosmický let.
Spiknutí kolem kosmonautů?
V důsledku neustálého utajování, údajných úmrtí a lží se rozvinulo spiknutí o ztracených sovětských kosmonautech. Dokonce i sám Gagarin byl předmětem některých konspiračních teorií. Údajně se Jurij po svém monumentálním úspěchu ve vesmíru dostal do letecké nehody, která si v roce 1968 vyžádala jeho život. Podle odtajněných dokumentů vedla KGB jedno ze čtyř vyšetřování příčiny havárie. Mezi teorie patřil náraz ptáka, srážka ve vzduchu a nedostatek kyslíku v důsledku otevřeného ventilačního otvoru, který předchozí posádka nedopatřením nechala otevřený. Následně KGB dospěla k závěru, že na havárii se podílely nepřesné nebo zastaralé údaje o počasí, a kritizovala personál letecké základny. Důvěra mezinárodního společenství však slábla a už nevědělo, čemu má věřit.
Kolik bylo ztracených sovětských kosmonautů?
Vesmírné závody byly nebezpečnou výzvou mezi USA a Sovětským svazem, která posunula inženýry a technologie na samou hranici jejich možností. Bylo to v době studené války, kdy možná nebylo tak snadné připustit si nevyhnutelné neúspěchy při cestě do vesmíru a zpět. Proto mohlo docházet k jakémukoli množství utajování a nedůvěra mezi zeměmi tyto příběhy ještě vyostřovala. Skutečnost je taková, že neexistují žádné konkrétní důkazy o tom, že by byla nějaká úmrtí utajována. Pokud však došlo ke ztrátám sovětských kosmonautů, nedostali tito stateční jedinci žádné pomníky, žádná posmrtná ocenění ani uznání. Prostě shořeli a zemřeli nebo zmizeli ve vesmíru a v historii bez ocenění. Možná, že tam někde nahoře stále ještě krouží.