10 největších nevyřešených záhad druhé světové války

Hitlerův ztracený glóbus

Obrovský glóbus, který vlastnil Adolf Hitler, proslavil film Charlieho Chaplina "Velký diktátor". Tento glóbus však po válce zmizel. Byl známý jako Kolumbův glóbus pro vůdce států a průmyslu nebo jednoduše jako "Vůdcův glóbus", byl navržen speciálně pro Adolfa Hitlera a byl jeho nejcennějším majetkem. Charlie Chaplin se proslavil pohazováním jeho nafukovací repliky.

Hitler si nechal v továrně Columbus vyrobit dva tyto glóby, které měly dřevěné podstavce. Ten, který si Hitler ponechal v novém říšském kancléřství, však po konci války beze stopy zmizel a nikdo neví, kde se nachází. Ačkoli existují i další nacistické glóby a jejich repliky, ikonický Hitlerův glóbus nebyl nikdy objeven.

Lavrentij Berija, sovětský ministr vnitra, byl první osobou, která vstoupila do Říšského kancléřství a prohlédla si ho poté, co byl Berlín obsazen Rudou armádou.

Předpokládá se, že mohl glóbus odnést do Lubjanky a do centrály KGB, ale KGB a FSB se k této domněnce odmítají vyjádřit. Jedním z kandidátů na možný Hitlerův glóbus je glóbus nalezený americkým vojákem v komplexu Orlí hnízdo, který vlastnil Hitler poblíž bavorských Alp, ale předpokládá se, že je příliš malý na to, aby se jednalo o původní Vůdcův glóbus.

Raoul Wallenberg, švédský podnikatel

Švédský podnikatel Raoul Wallenberg byl za druhé světové války považován za humanitárního hrdinu, který osvobodil Židy.

V roce 1945 byl zatčen Sověty a zmizel. Zachránil až 60 000 Židů v Maďarsku tím, že poskytoval úkryty, vývařovny, nemocnice a falešné pasy pro ty, kteří byli ohroženi Třetí říší. Když Sověti během války zatlačili nacisty zpět do východní Evropy, byl při obléhání Budapešti zatčen Rudou armádou pro podezření ze špionáže. Wallenberg údajně zemřel ve své cele ve věznici Lubjanka, kterou spravovala KGB, 17. července 1947. Sověti k této události podali následující oznámení:

"Hlásím, že vám dobře známý vězeň Wallenberg dnes v noci náhle zemřel ve své cele, pravděpodobně v důsledku infarktu nebo srdečního selhání."

"Na základě Vámi vydaných pokynů, že mám Wallenberga osobně v péči, žádám o souhlas s provedením pitvy za účelem zjištění příčiny smrti..."

"Osobně jsem informoval ministra a bylo nařízeno, aby tělo bylo zpopelněno bez pitvy."

Protože většina lidí tomuto vysvětlení nevěřila, ruská vláda v roce 1991 požádala Vjačeslava Nikonova, aby Wallenbergovu smrt vyšetřil. Vyšetřování bylo uzavřeno s tím, že podnikatel byl s největší pravděpodobností popraven jedem C-2 ve věznici v Lubjance v roce 1947. C-2 testovala sovětská tajná služby, což by vysvětlovalo i zpopelnění těla bez pitvy.

V uplynulých letech se objevilo více tvrzení týkajících se Wallenberga. Někteří tvrdí, že byl v roce 1947 zastřelen, jiní tvrdí, že byl otráven jiným způsobem, a někteří tvrdí, že byl při výslechu ubit k smrti. Vězni z Ljublanky však až do roku 1987 tvrdili, že s Wallenbergem mluvili. Existují lidé, kteří si nemyslí, že byl zavražděn, ale že byl vězněn až 40 let. Žádné z těchto tvrzení však neuvádí důvod, proč byl zabit nebo vězněn.

S největší pravděpodobností měla KGB za to, že je nebezpečný pro stát kvůli podezření z napojení na zpravodajské služby v USA. 31. října 2016 byl švédskou vládou oficiálně prohlášen za mrtvého.

"Foo Fighters"

Nad evropskou a tichomořskou oblohou se během leteckých bitev často objevovaly jevy označované piloty jako "Foo Fighters". Tyto jevy stály u zrodu moderní ufologie, žádné vysvětlení pro ně však nebylo nalezeno.

Termín "Foo Fighters" poprvé použili spojenečtí piloti během druhé světové války k označení atmosférických jevů které se vymykalu tomu, co znali. Termín vznikl u americké 415. noční stíhací letky, aby mohli piloti hlásit případná pozorování UFO, od listopadu 1944 byl považován za oficiální vojenský jazyk. Netýkal se pouze UFO spatřených nad bojištěm, ale vztahoval se na všechny neobvyklé letecké úkazy.

Západní vojenský personál se domníval, že Foo Fighters jsou nacistické tajné zbraně, které byly vyslány za účelem špionáže nebo nastražení výbušných zařízení. V lednu 1953 se sešla Robertsonova skupina vědeckých vyšetřovatelů, aby zjistila, co podle nich UFO ve skutečnosti jsou. Tato skupina přinesla několik možných teorií o původu podivných úkazů, nic průkazného však zjištěno nebylo.

Jako nejpravděpodobnější vysvětlení záhadných úkazů byl stanoven oheň svatého Elma, meteorologický jev, který osvětluje objekty. Druhým možným vysvětlením je kulový blesk.

Let číslo 19

Jedno z prvních a nejznámějších zmizení v Bermudském trojúhelníku se týkalo letu 19 poblíž východního pobřeží Floridy. Pět torpédových bombardérů TBM Avenger, známých jako Let 19, zmizelo 5. prosince 1945 během cvičného letu amerického námořnictva nad vodou. Na jejich hledání byl vyslán létající člun PBM Mariner, který spolu s posádkou rovněž zmizel.

Ztratilo se celkem 14 pilotů a 13 členů posádky. Všech těchto 27 mužů bylo označeno za mrtvé z neznámých příčin a dodnes se vyšetřovatelům námořnictva nepodařilo určit příčinu zmizení letu 19.

Původní zpráva tvrdila, že velitel skupiny, poručík Charles Taylor, díky špatné navigaci navedl letku na kruhovou dráhu po které letěli dokud jejich strojům nedošel benzín.

Těla ani letadla se nenašla a let 19 tak zůstává součástí legendy o bermudském trojúhelníku.

Legendární nacistická vlajka "Blutfahne" potřísněná krví

Legendární nacistická vlajka Blutfahne, kterou Hitler považoval za posvátnou relikvii, po druhé světové válce zmizela a není známo, kde se v současné době nachází. O její skutečné existenci i o tom, co se s ní stalo, se vedou spory. Vlajku se svastikou navrhl sám Hitler a stala se klíčovým nacistickým symbolem.

Červená vlajka s bílým kruhem a svastikou uprostřed byla nesena během pokusu o mnichovský pivní puč v roce 1923, při kterém byla potřísněna potřísnila krví.

Hnědé košile SA ji tehdy nesly do centra, ale jejich pochod byl zastaven mnichovskou policií. Když policie zahájila palbu na nacisty, byl vlajkonoš zasažen a vlajku upustil. Další muž SA, který pochodoval vedle vlajky, byl také zasažen hned několika kulkami. Upadl na vlajku a potřísnil ji svojí krví.

Zraněný vlajkonoš Heinrich Trambauer poté údajně sebral zakrvácenou vlajku a utekl ke svému příteli, kde ji schoval do bundy. Vlajku, která byla připevněna k nové žerdi, později dostal Hitler po svém propuštění z vězení v Landsbergu. Měla ozdobnou koncovku a stříbrný rukáv na památku 16 nacistů, kteří během potyčky zahynuli.

Přestože vlajka neměla barvu zaschlé lidské krve a nebyla ve stejném stavu jako vlajka nošená během listopadu 1923, legenda zůstala.

Hitler vlajku každoročně vystavoval na svých norimberských shromážděních a držel posvátnou vlajku v jedné ruce, aby posvětil ostatní vlajky a hákové kříže. Byly doby, kdy byla uchovávána také v Mnichově v Hnědém domě, který byl sídlem nacistické strany.

Naposledy byla veřejně spatřena při slavnostním nástupu Heinricha Himmlera do Volkssturmu v říjnu 1944. Původně se Spojenci domnívali, že vlajka byla zničena při bombardování Mnichova, později to však zpochybnili. Od té doby se k vlastnictví vlajky hlásilo mnoho lidí, ale místo, kde se nachází, zůstává stále záhadou.

Letadlo duchů

Příběhů o letadlech duchů je známo hned několik. Existuje však plně zdokumentovaný případ, nad kterým zůstává rozum naprosto stát.

Dne 8. prosince 1942 zachytil americký radar neidentifikované letadlo, které mířilo na USA ze směru od Japonska. Protože panovaly obavy z nového útoku z Japonska, byly vyslány dvě stíhačky, aby letadlo zachytily. Piloti stíhaček ohlásili, že se jedná o letoun P-40, který se už více než rok nepoužíval a naposledy byl nasazen při odvětě za útok na Pearl Harbor. Letoun měl v boku díry po kulkách, vyřazený podvozek a pilot byl celý od čerstvé krve. Krátce poté piloti stíhaček hlásili, že pilot se v kokpitu skácel dopředu.

Poté se ještě zvedl a zamával jim jen chvíli předtím, než letadlo střemhlav přistálo. Při analýze trosek však po pilotovi letadla nebyla nalezena žádná stopa kromě čerstvých stop od krve a deníku. V něm se vyšetřovatelé dočetli, že letadlo letělo z Mindanaa, ostrova vzdáleného 1300 kilometrů v Tichém oceánu.

Kde se záhadný letou vzal a proč mu návrat z bitvy trval celý jeden rok? Pokud by během bitvy pilot s letounem havaroval na jiném, neobydleném ostrově, jak se mu podařilo z něj opět vzlétnout? A kam se pilot po nouzovém přistáví vydal a proč nebyl už nikdy znovu spatřen? Tyto otázky zůstávají rovněž nezodpovězeny.

Seznam 17 britských vojáků objevený v Osvětimi

Šest desetiletí po skončení druhé světové války byl v koncentračním táboře Osvětim objeven seznam, který obsahoval jména 17 britských vojáků. Seznam byl nalezen při vykopávkách v roce 2009. Kdo ale byli vojáci na seznamu? Není jasné, zda se jednalo o bývalé válečné zajatce nebo zběhy k SS. U osmi příjmení jako Gardiner, Lawrence a Osborne byla navíc udělána značka.

Někteří lidé se domnívají, že tato zaškrtnutí naznačují, že byli vojáci spolu s dalšími britskými zajatci popraveni. Seznam také obsahoval německá slova, jako například "nikdy", "teď" a "od té doby", což vedlo mnoho lidí k doměnce, že vojáci byli členy britské divize SS, kterou nacisté založili během války.

Význam toho seznamu se dosud nikomu rozluštit nepodařilo. Nicméně už fakt, že byl seznam ukryt naznačuje, že byl velice důležitý a neměl být pravděpodobně nikdy nalezen.

Ruská "Jantarová komnata"

Během války nacisté ukradli osmý div světa, ruskou Jantarovou komnatu. Přestože ji vystavovali v Königsbergu až do roku 1945, její současné umístění je záhadou a láká nejednoho hledače pokladů. Původně se jednalo o komnatu v Kateřinském paláci v Carském Selu u Petrohradu, která byla postavena v 18. století v Prusku.

Místnost měla jantarové panely zvýrazněné zrcadly a zlatými listy. Po německé invazi do SSSR během druhé světové války se Rusové snažili umělecké poklady v Leningradě (dnešní Petrohrad) a jeho okolí odvézt do bezpečí. Během tohoto procesu měli rozebrat i Jantarovou komnatu, ale protože panely ze kterých byla sestavena časem vyschly, začaly se při odstraňování rozpadat.

V marné snaze skrýt je před Němci je Rusové alespoň překryli tapetami, což Němci okamžitě prohlédli.

Němečtí vojáci pak pod dohledem dvou odborníků z Berlína Jantarovou komnatu během 36 hodin opatrně rozebrali a poté ji převezli do východopruského Königsbergu, kde byla vystavena na zámku. V lednu 1945, když se Rudá armáda blížila ke Königsbergu, Hitler nechal všechny památky z města odvézt.

Ještě předtím bylo město v srpnu 1944 zasaženo masivním bombardováním a to, co z města zbylo, bylo v dubnu 1945 těžce poškozeno Rudou armádou.

Je velice pravděpodobné, že Jantarová komnata byla při těchto událostech fatálně poškozena. Po druhé světové válce se objevilo několik zpráv o lidech, kteří údajně vlastnili různé části Jantarové komnaty. Mnoho svědků tvrdilo, že celá místnost byla v lednu 1945 naložena na německou osobní loď Wilhelm Gustloff, která byla později potopena sovětskou ponorkou.

V roce 2004 dva britští investigativní novináři zjistili, že Jantarová komnata byla s největší pravděpodobností zničena během náletů, které zasáhly hrad Königsberg, s jistotou to však prokázáno být nemohlo.

V roce 1979 nicméně Sovětský svaz nechal v Carském Selu zhotovit repliku Jantarové komnaty. Její dokončení trvalo 24 let a nyní je veřejně přístupná.

Kdo udal Annu Frankovou nacistům?

Všichni jsme slyšeli o Anně Frankové, židovské dívce, která si během holocaustu psala deník, když se skrývala s rodinou v Amsterdamu. V létě 1944 byla spolu se svou rodinou zrazena, zatčena a poslána do koncentračního tábora. Zemřela počátkem roku 1945 v koncentračním táboře Bergen-Belsen, z její rodiny přežil pouze otec Otto.

Její deník našel a ukryl rodinný přítel a později jej vrátil Ottovi, který se rozhodl jej vydat. Do dnešních dnů však není známo, kdo rodinu nahlásil. Po celá uplynulá léta si všichni kladli otázku, kdo uskutečnil onen anonymní telefonát, který oznámil gestapu tajný úkryt rodiny Frankových v přístavbě nad domem, kterému se dnes říká Dům Anny Frankové.

V průběhu let byli obviňování různí podezřelí, mezi nimi i Willem van Maaren, vedoucí skladu. V době, kdy bylo vzneseno obvinění vůči van Maarenovi, již ale všichni potenciální svědci zemřeli, včetně nacistického důstojníka, který hovor přijal. Podezřelý byl také Tonny Ahlers, dlouholetý přítel Otto Franka. Anton Ahlers, Tonnyho syn, pomáhal v roce 2002 vytvořit životopis Otto Franka a tvrdil, že to byl právě jeho otec, kdo rodinu Frankových udal gestapu.

Rodinu mohla nahlásit také uklízečka Lena Hartog-van Bladerenová, která se obávala zatčení svého manžela, protože vypověděla, že v domě žili Židé. Během vyšetřování v roce 1948 další zaměstnanci budovy, která je známá jako Dům Anny Frankové, uvedli, že věděli o tom, že se rodina ukrývá v tajné přístavbě, takže mohli být z oznámení podezřelí i oni.

Nedávná studie dospěla i k závěru, že rodina Frankových mohla být objevena náhodou, když SD vyšetřovala případ krádeže potravinových lístků.

Ztracený poklad německého polního maršála Erwina Rommela

Německý polní maršál Erwin Rommel během druhé světové války údajně ukryl obrovský poklad v podvodní jeskyni. Jako jeden z vysoce postavených německých generálů byl natolik oddaný nacistickému státu, že se už v roce 1944 snažil poklady, které nacistická říše během války nashromáždila, ukrýt.

Čtyřem potápěčům SS tehdy údajně předal šest velkých ocelových beden od munice, které obsahovaly německé poklady. Tyto poklady zahrnovaly 4 401 liber zlatých slitků, stříbra, uměleckých děl, drahých kamenů a šperků, které měly být ukryty někde pod mořem. Ačkoli si nikdo není jistý, kde se nacházejí, někteří lidé se domnívají, že by se mohly nacházet v jedné z mnoha jeskyní u východního pobřeží Korsiky. Hodnota tohoto pokladu je odhadována minimálně na půl miliardy korun.

Vyšetřovatelé z Velké Británie tvrdí, že objevili fotografii německého vojáka s jeho rodiči a na její zadní straně byl kód, který je podle nich může dovést ke ztracenému Rommelovu pokladu. Souřadnice podle nich naznačují, že se nachází u pláže Marana, která je vzdálená necelý kilometr od korsického přístavu Bastia. Tamní oblast ja také doslova poseta podvodními jeskyněmi, je tedy docela dobře možné, že Romellův poklad se nachází v některé z nich.