nuclear-skirmish.jpg

Jak napětí mezi Spojenými státy a Severní Koreou pomalu roste a vůdci obou národů vyhrožují použitím jaderných zbraní, nebylo by od věci trochu aktualizovat naše poznatky o jaderném boji. Pryč jsou časy studené války kdy jaderná přestřelka mezi Spojenými státy a Sovětským svazem měla za následek totální vyhlazení lidstva. Pokud v dnešní době dojde na použití jaderných zbraní, pravděpodobně se bude jednat o lokální zásahy s velmi omezeným přímým dopadem na vzdálenější okolí, nicméně i tak může být poškození životního prostředí naprosto devastující, a to ještě daleko od zóny výbuchu.

Zatímco Rusko a Spojené státy za posledních 30 let zmenšily svůj arzenál jaderných zbraní, existuje celkem 9 zemí o kterých víme, že disponují jadernými bombami. Jsou to Spojené státy, Rusko, Francie, Velká Británie, Čína, Indie, Pákistán, Izrael a nejnověji také Severní Korea. Existují další země, o kterých se spekuluje, že disponují jaderným arzenálem, ale tyto informace nejsou potvrzeny. Podle zprávy z července 2017 vydané týmem klimatologů a politologů z Lincolnovy univerzity v Nebrasce je čím dál pravděpodobnější, že jedna nebo více těchto zemí se rozhodně použít jaderné zbraně pro "lokální" zásah.

Tyler White, profesor politologie na UNL a jeden z autorů zprávy, uvedl že někteří novější "členové jaderného klubu" neuznávají dosavadní jaderné tabu které bránilo Američanům a Sovětům ve stisknutí červeného tlačítka během studené války. Například Indie a Pákistán si navzájem opakovaně hrozily jaderným útokem a vybudovali svůj arzenál právě pro použití v rámci lokálních jaderných útoků.

Dokonce i Rusko poslední dobou ustupuje od politiky "my nevystřelíme první" která zajišťovala během studené války křehkou stabilitu. Místo toho, uvedl White, hovořil prezident Vladimír Putin o strategii "eskalace a uklidnění", kdy by Rusko mohlo použít jadernou zbraň aby přesvědčilo nepřítele k ústupu od svých záměrů.

"Čím dál víc se objevuje názor, že jaderné zbraně jsou v současné době použitelnější než jsme si mysleli," uvedl White "nebo jak uváděly původní směrnice pro jejich použití."

Samozřejmě že i Amerika by mohla být první - opět - kdo stiskne tlačítko. Jak Severní Korea vyhrožuje vypuštěním jaderných střel na ostrov Guam, Americké území které je domovem 160 000 obyvatel a nachází se na něm velká vojenská základna, prezident Donald Trump a jeho poradci zvažují preventivní jaderný útok. Takový útok by znamenal použití vysoce přesných jaderných zbraní které by zničily podzemní raketové základny v Severní Korei.

Adam Liska, profesor biologie a agronomie na UNL a spoluautor zprávy, uvedl že takovýto zásah by vyžadoval průrazné jaderné zbraně schopné proniknout zemským povrchem do hloubky, jako jsou hlavice B61-11 a B61-7 shazované ze vzduchu, obě s náloží o síle 1,2 megatuny. Pro porovnání - jaderná bomba shození v roce 1945 na Hirošimu měla sílu pouze 15 kilotun (1 megatuna = 1 000 kilotun).

Otázka, kterou se zpráva především zabývá zní: jaký by byl dopad výbuchu 1,2 kilotunové jaderné zbraně na životní prostředí? Pokud by byl Americký preventivní útok úspěšný, mohl by zničit možnost Severní Korei odpovědět, což znamená okamžité poškození severu Korejského poloostrova. To má hodně daleko ke katastrofickému konci světa, jaký si většina lidí spojuje s jadernou válkou. I tak by se ale jednalo o kalamitu.

Studie UNL zakládá své odhady škod na existujících simulacích jaderných střetů založených na regionálním konfliktu. V těchto simulacích, které předpokládají použití 100 hlavic o síle 15 kilotun, by vznikla koule žhavého plynu která by spálila oblast o rozloze 1 300 kilometrů čtverečních zahrnující obydlené a rozvinuté oblasti, včetně lidí, rostlin, lesů, budov, fosilních paliv, asfaltu, plastů a tak dále - všeho co se v takovém oblasti může nacházet. Pro zpustošení takovéto oblasti by bylo potřeba pouze tří hlavic o síle 1,2 megatun.

Okamžitá destrukce veškerého uhlíkatého materiálu v oblasti by vymrštila do atmosféry 5 milionů tun popela, dostatečné množství na to, aby drasticky snížilo globální teplotu a zapříčinilo výrazný úbytek sráže na několik dalších let. Studie odhaduje, že globální teplota by dosáhla v krátké době několika měsíců tisíciletého minima a nevrátila by se do normálu dalších minimálně 25 let. V monzunových oblastech by roční úhrn srážek klesl o 20 až 80 procent. Vegetační období by se zkrátilo a zemědělská produkce by se potýkala se suchem, což by vedlo ke globálnímu "jadernému suchu" a následných hladomorech které by si vyžádaly miliardy obětí, především v Africe, Indii a Číně.

"Dokud převládají konvenční jaderné zbraně, šířka současného výzkumu naznačuje že otázkou není zda může nastat jaderné sucho, ale jaké faktory zvyšují pravděpodobnost jeho výskytu a jaké akce mohou být podniknuty k tomu, aby se snížily potencionální devastující následky."

uvádí zpráva UNL.

Je však důležité uvést, že tyto odhady škod byly založeny na destrukci obydleného a rozvinutého území. Cílený útok v horské oblasti Severní Korei by zničil mnohem méně materiálu, což by znamenalo méně popela. Nicméně i tak jsou tyto výpočty užitečné pokud přihlédneme k možné šarvátce mezi Indií a Pákistánem, oblastí kde je momentálně největší pravděpodobnost výskytu takového konfliktu.

Kupodivu jsou však klimatické změny jedním z klíčových faktorů, který zvyšuje pravděpodobnosti jaderné přestřelky mezi Indií a Pákistánem. Oba národy už vedly tři války o region Kašmír, kde pramení hlavní řeky tekoucí do Pákistánu. Se stoupající globální teplotou v této oblasti vysychá zemědělská půda, což činí vodu jedním z hlavních bezpečnostních problémů.

"Indie a Pákistán mají obrovské populace obyvatel na které je vyvíjen tlak, a změna klimatu je jedním z nejvíce stresujících faktorů." uvedl White. "Klimatické změny mohou vést k válce."