Jeden z nejslavnějších chrámů v Údolí králů patří bezesporu faraonu Rachefovi a nachází se na planině v Gíze, asi 500 metrů od Rachefovy pyramidy poblíž Sfíngy.
Jedná se o jeden z nejlépe dochovaných chrámů v Egyptě, který přežit tisíce let téměř netknutý díky tomu, že byl až do 19. století zcela zasypán pískem.
Jeho vápencové zdi měří 45 metrů a jejich tloušťa směrem od základny exponcenciálně klesá, což chrámu při pohledu zvenčí propůjčuje vzhled mastaby.
Zdi jsou tevnitř i zvenčí pokryty leštěnou rudou žulou a podlaha chrámu je z bílého vápence.
Údolní chrám faraona Rachefa při pohledu od Sfingy skrz vzestupnou cestu.
Chrám objevil v roce 1852 Auguste Mariette a pojmenoval ho jako Chrám Sfingy, protože věřil, že má nějakou spojitost se Sfingou.
Odborníci věří, že chrám sloužil jak k mumifikaci faraonových ostatků, tak k jejich očištění před samotným pohřbem v pyramidě.
Vstup do chrámu hlídají dvě sfingy a střechu chrámu podepírají řady sloupů postavených taktéž z rudé žuly. Horní části zdí chrámu obsahují otvory, kterými do chrámu prostupuje sluneční světlo.
Zdi chrámu však nenesou žádné malby ani nápisy.
Místa vyhrazená pro umístění soch. V rohu jsou patrné "ohnuté" kameny.
Vnitřek chrámu byl vyzdoben sochami faraona, které byly do chrámu umístěny během jeho stavby a také krátce po jeho dokončení.
Všechny tyto sochy jsou však v extrémně špatném stavu, kromě jedné vyrobené z dioritu, která je nyní uložena v Egyptském muzeu v Káhiře.
Chrám samotný je považován za jeden z největších architektonických zázraků starověkého Egypta. Jeho výjimečný stav a podoba z něj činí jednu z nejstarších a nejlépe zachovaných staveb v Egyptě.
Neuvěřitelné schopnosti dávných stavitelů udržely chrám pohromadě bez použití pojiva po tisíce let. [Keith Payne]
Jediný znýmá podobně velkolepý chrám je Chrám Sfingy, který se nachází hned vedle, a také Osirion v Abydosu v Horním Egyptě. Všechny tři chrámy obsahují neuvěřitelné detaily, které matou odborníky i po tisíciletích.
Jedním z hlavních znaků tohoto chrámu jsou obrovské bloky kamene, které byly při jeho stavbě použity. Jádro chrámu tvoří téměř výlučně vápencové bloky kamene, z nichž každý váží 100 až 150 tun.
Naprostou záhadou je, jak dokázali dávní Egypťané vyzvednout tyto bloky kamene do výšky více než 40ti metrů.
Vnitřní rohy stavby sestávají z kamenů, které vypadají, jako by je stavitelé ohnuli. [Keith Payne]
Odborníci zjistili, že kameny pocházejí z lomu nedaleko Sfingy.
Kromě obrovského množství a velikosti těchto kamenů je také záhadou, jak dokázali staitelé tyto kameny poskládat takovým způsobem, že připomínají trojrozměrné puzzle. Kameny jsou sestaveny s takovou přesností, že do spár mezi nimi nelze zasunout ani čepel nože.
Některé z kamenů vypadají, jako kdyby byly "odlity" přesně na místě. Jak se něco takového starověkým stavitelům podařilo zůstává naprostou záhadou.
O půl světa dál
Daleko větší záhadou však je neuvěřitelná podobnost některých prvků tohoto chrámu s jinými stavbami na opačné straně světa.
Pokud se podíváme na Ollantaytambo, starověký archeologický komplex, který se nachází v Peru, najdeme podobně neuvěřitelné obrovské zdi, které před tisíciletími postavila tamní dávná civilizace.
Pokud tyto stavby porovnáme v chrámy na planině v Gíze, nebo s chrámem Coricancha v Cuscu, jejich podobnosti doslova bijí do očí.
Chrám Coricancha.
Otázkou je, zda jsou tyto podobni jen náhoda. Jak je možné, že starověké civilizace po celém světě dokázaly vylámat, opracovat, přepravit a s milimetrovou přesností usadit gigantické kameny vážící stovky tun?
Jak může něco takového postavit civilizace, která nezná kolo? Používali dávní stavitelé po celém světě stejné postupy? Nebo snad měli stejné plány, kterými se řídili? Nebo měli k dispozici nějakou nám neznámou technologii, která je již dávno ztracená?