Přeživší v oblasti zasažené výbuchem jej popsali jako obrovskou houbu stoupající do vzduchu. Zvířata prchala a stany Tungusů vzdálené více než 50 kilometrů od místa výbuchu létaly vzduchem.
Do dnešního dne nebyl nikdo schopen vysvětlit, co vlastně na Ruskem vybuchlo, přes to, že o původu tohoto výbuchu vzniklo více než 30 různých teorií.
Exploze podobná výbuchu termojaderné zbraně je nejčastěji připisována kometě nebo asteroidu. Jelikož nebyl v oblasti výbuchu nikdy nalezen žádný úlomek horniny prokazatelně pocházející z vesmíru a z této doby, všeobecně se věřilo, že to, co vybuchlo musela být kometa složená převážně z ledu. Jelikož tato kometa nikdy nedosáhla povrchu Země, nevytořila ani žádný kráter.
Nicméně i 108 let po této události zůstává výbuch v Tungusce záhadou.
Pozdější teorie tvrdila, že se jednalo skutečně o meteorit a že to, co vybuchlo poblíž říčky Podkámennaya vytvořilo jezero Cheko.
Ruští vědci však nyní dokázali, že jezero Cheko není kráterem vytvořeným po tomto výbuchu, protože je minimálně 280 let staré.
Po události zůstaly spálené a pokácené stromy.
Tunguská exploze zdevastovala oblast o rozloze 2 150 km2 a rozbíjela okna a srážela k zemi lidi v oblasti 400 kilometrů od místa výbuchu.
Během následujících dnů hlásili obyvatelé Evropy pozorování zvláštních úkazů, jako byly svítící mraky, barevné západy slunce a světla na noční obloze.
Média v té době tvrdila, že za celou událostí stojí UFO nebo sopečná činnost.
Bohužel politická situace v Rusku v té době bránila detailnímu vyšetřování této události. První výzkumná expedice se tak uskutečnila až o 19 let později, kdy na místo exploze do Tungusky dorazil ruský vědec Leonid Kulik. Jeho tým však nenašel žádné zbytky meteoritu.
Výbuch zdevastoval les o rozloze 2 150 km2.
Kulik vysvětloval absenci fragmentů meteoritu tak, že veškerá mimozemská hmota kompletně shořela v atmosféře.
Mnohem později, v roce 2007, vypracoval tým vědců z univerzity v Boloni v Itálii, který vedl Luca Gasperini, teorii, podle které mělo být chybějícím kráterem po dopadu meteoritu jezero Cheko, zejména kvůli své neobvyklé hloubce a tvaru.
Gasperini, že existence tohoto jezera byla před rokem 1908 zcela neznámá.
Nicméně v červenci 2016 se týmu vědců ze Sibiře podařilo zjistit přesný věk jezera Cheko a teorii vyvrátili s tím, že jelikož nebyla Tunguská oblast zakreslena na žádných mapách vytvořených před začátkem 20. století, mohlo jezero klidně existovat už před výbuchem.
Aby zjistili stáří jezera, odebrali odborníci vzorky z jeho dna a podrobili je biochemickému rozboru.
Nedávno pak jejich kolegové z Geologického a mineralogického institutu při ruské Akademii věd dokončili radioizotopické datování získaných vzorků.
Podle výsledků jejich analýzy je jezero minimálně 280 let staré, což znamená, že se v oblasti nacházelo dávno před Tunguskou událostí.
Tento nový objev tak vyvrátil obecně přijímané tvrzení mezinárodní vědecké komunity a zhatil poslední naději na objasnění okolností provázejících tuto prapodivnou událost. Výbuch v Tungusce tak nadále zůstává jednou z největších záhad historie.