"O Slunci obvykle přemýšlíme jako o příteli a zdroji života, ale může to být i opak." říká Avi Loeb z Harvardu. "Záleží pouze na okolnostech."
Loeb a Manasvi Lingam, také z Harvardu, studovali data z hvězd podobných Slunci aby zjistili, jako pravděpodobný je výskyt supererupcí a jak nás mohou ovlivnit.
Zjistili, že nejextrémnější sluneční erupce se na hvězdách podobných slunci odehrávají zhruba každých 20 milionů let. Nejhorší z těchto výstrysků ultrafialové radiace a vysokoenergetických částic mohou zničit naši ozónovou vrstvu, způsobit mutace DNA a narušit ekosystémy.
Ale v kratším horizontu, jak tvrdí výzkumníci, se mohou odehrávat méně intenzivní supererupce, které mohou způsobit velké problémy. V roce 1859 vyslala silná sluneční erupce výstrysk radiace a částic směrem k Zemi. Jednalo se o první zaznamenanou událost tohoto typu. Telegrafní systémy v celém tehdejším západním světě selhaly, přičemž máme zprávy o tom, že někteří operátoři dostali elektrický šok z ohromného množství energie, které proudilo v drátech.
Konec technologie
"V té době nebylo na světě zase tolik technologie, takže škody nebyly nijak velké, ale pokud by se něco takového stalo v dnešním světě, škody by šly do trilionů dolarů." říká Loeb. "Erupce jako byla tato by mohla snadno vyřadit elektrické rozvodné sítě, počítače, chladící systémy nebo jaderné reaktory. Hodně věcí by se mohlo pokazit."
Loeb říká, že událost silná jako erupce v roce 1859 by způsobila škody ve výši 10 trilionů dolarů jen na elektrických rozvodných sítích a satelitní komunikaci. Jen o trochu silnější erupce by pak mohla poškodit ozónovou vrstvu.
Předchozí práce ukázaly, že je pravděpodobné, že se takováto událost odehraje během tohoto století, přičemž je 12% šance, že se odehraje už během příštího desetiletí, nicméně jak se zdá, nikoho to neznepokojuje, říká Loeb. Když jde o život ohrožující události ve vesmíru, je pozornost soustředěna na dopady asteroidů, ale Loeb a Lingam zjistili, že supererupce jsou stejně tak smrtelné, jako jsou pravděpodobné.
"Nejsem celé noci vzhůru ve strachu ze supererupcí, ale to neznamená, že by si kvůli nim jednoho dne neměl někdo dělat starosti." říká Greg Laughlin z univerzity Yale.
Minulý měsíc Loeb a Lingam přišli se způsobem, jak by se dala Země alespoň částečně ochránit před supererupcemi, jak malými, tak velkými: obrovská smyčka vodivého drátu mezi Zemí a Sluncem, která by fungovala jako magnetický štít a odkláněla částice erupcí jinam.
Naneštěstí by vypuštění takového štítu do vesmíru stálo až 100 miliard dolarů. "Myslím, že přesměrovat výrobní prostředky do vybudování smyčky drátu ve vesmíru by nebyl nejlepší způsob, jak utratí peníze." říká Laughlin. "Ale přemýšlet nad tím, jak sluneční supererupce fungují a jaké mohou být jejich následky, je velice prospěšný výzkum."