Pojďme se podívat ne nejúžasnější snímky a největší objevy, které Cassini na dobu své mise učinila.
Saturn v době příchodu léta na severní polokouli
Snímek pořízený dubnu 2016, složený z několika jiných snímků odhaluje začátek letního slunovratu na Saturnově severní polokouli. Zvýšené množství slunečního jasu způsobuje stoupající opar, který rozostřuje některé detaily planety a utlumuje modré tóny, obvykle viditelné na severní polokouli planety v zimě.
Prstence Saturnu
Casini znamenala pro vědce první příležitost, jako prozkoumat teplotu a složení Saturnových prstenců z oběžné dráhy planety. Prstence jsou jen asi 10 metrů silné a tvoří je z větší části kusy ledu ve velikostech od několika mikronů až po několik metrů. Tento snímek byl pořízen ze vzdálenosti zhruba 1,2 milionu kilometrů nad povrchem Saturnu.
Enceladus a jeho gejzíry
Předtím, než jsme vyslali sondu Cassini, vědci očekávali, že Saturnův šestý největší měsíc bude zmrzlým světem. Ale tyto gejzíry tryskající z jeho jižního pólu ukazují na to, že se pod povrchem nachází oceán obepínající celý měsíc. Později Cassini dokonce proletěla jedním z těchto výtrysků a zjistila, že obsahuje téměř všechny potřebné složky nutné pro existenci života, což z podpovrchového oceánu Enceladu učinilo jedno z nejfavorizovanějších míst pro existenci života mimo naši planetu.
Titan
Saturnův největší měsíc, Titan, je také velice dobrým místem pro existenci mikroskopického života. Ačkoliv viditelné světlo nemůže proniknout jeho hustou možnou atmosférou, infračervená pozorování jako to na snímku odhalila jeho moře kapalného metanu. Titan je extrémně chladným světem a nemá vodu v kapalném skupenství, nicméně i tak Cassini spatřila oblasti příhodné pro výskyt života.
Šestiúhelník na pólu Saturnu
Na Saturnově severním pólu se nachází rotující šestiúhelník, který v průměru měří téměř 25 000 kilometrů. Jeho neustálé víření je generováno silným proudem větru, který způsobuje rotaci šestiúhelníku okolo extrémně silné bouře v jeho centru každých 10,5 hodin.
Saturnova růže
Na tomto snímku ve falešných barvách je zachyceno oko polárního vortexu, kde řervená označuje nízko ležící mraky a zelená ty výše položené. Tento kolosální hurikán s průměrem zhruba 4 000 kilometrů víří na Saturnově severním pólu po celý rok, ačkoliv nikdo netuší, co jej udržuje tak aktivním.
Daphnis dělá vlny
Saturnův měsíc Daphnis má v průměru pouhých 8 kilometrů, ale i tak dokáže dělat pěkné vlny. Jak planetu obíhá, jeho gravitace způsobuje narušení prstenců v podobě vln. Některé částečky tvořící prstence na tomto měsíci ulpívají a tvoří horský hřbet okolo jeho rovníku - tento proces probíhá i na jiných měsících planety, které se dostávají do blízkosti Saturnových prstenců.
Titan, Dione a Saturnovy prstence
Zatím známe celkem 62 měsíců Saturnu. Dvě z nich, Tita a Dione, na tomto snímku pózují v popředí před prstenci planety. Hustý oranžový smog Titanu z něj dělá jediný známý měsíc ve Sluneční soustavě, který má nezanedbatelnou atmosféru. Většinu Dione tvoří vodní let, ale Cassini zjistila i náznaky podpovrchového oceánu.
Podsvícený Saturn
V červnu 2013 vlétla Cassini do stínu Saturnu, namířila své kamery na planetu a udělala sérii snímků, na kterých sluneční světlo prosvítá mezerami v prstencích. Tato mozaika je složena ze 141 takových snímků.
Pohled na Zemi od Saturnu
Jak napsal Carl Sagan, "Támhle je. To je domov. To jsme my." Tato bledá modrá tečka vznášející se pod prstenci Saturnu je Země ze vzdálenosti 1,44 bilionu kilometrů. A protože nemáme další sondy, které by prozkoumávaly vzdálené části Sluneční soustavy, je to pohled, který se nám hned tak znovu nenaskytne...