Toto zjištěním je obrovským přínosem pro budoucí průzkum Měsíce, protože vědci mohou už nyní začít přemýšlet nad způsoby, jak vodu získávat z tamních minerálů, ať už jako pitnou vodu pro budoucí lidské průzkumníky a osadníky, nebo surovinu pro výrobu raketového paliva.
Výzkum byl publikován v časopise Science Advances a staví na objevu z roku 2009, kdy odborníci detekovali vodu a jí podobnou molekulu hydroxyl, který se skládá z jednoho atomu vodíku a jednoho atomu kyslíku, v horninách na měsíčním povrchu.
Mapa ukazuje narůstající množství vody směrem od rovníku k pólům. Tečky znázorňují místa přistání misí Apollo. [Brown University]
Nové údaje přinesl vědcům přístroj vyvinutý v NASA s názvem Moon Mineralogy Mapper, který se nachází na palubě indické sondy Chandrayaan-1. Díky němu dokázali vědci spočítat množství vody na povrchu Měsíce.
Doktor Shuai Li, vedoucí této studie, který na ní pracoval ještě jako student Ph.D. na univerzitě Brown k tomu řekl: "Stopy vody jsou přítomny téměř všude, po celém povrchu Měsíce. Nejsou omezeny jen na polární oblasti, jak bylo uváděno dříve. objevili jsme, že množství vody se směrem k pólům zvyšuje a naopak ne příliš neliší v minerálech různého složení."
Vědci uvádějí, že v oblastech položených výše nad povrchem Měsíce je maximální průměrná koncentrace vody na povrchu 500 až 750 částeček na milion.
Ačkoliv je to ve skutečnosti méně, než kolik vody obsahuje písek nejsušších pouští na Zemi, stále je to hodně a mnohem více, než bylo původně uváděno.
Znázornění obsahu vody v kráteru Bullialdus. Uprostřed ¨, kolem centrálního kuželu je koncentrace vody okolo 250 částeček na milion. [Science Advances]
Doktor Ralph Milliken, profesor na univerzitě Brown a spoluautor studie k tomu uvedl: "To co zde vidíme je mapa přítomnosti vody na povrchu Měsíce. Nyní, když máme kvantitativní mapu ukazující kde se voda nachází a v jakém množství, můžeme začít uvažovat o tom, zda by mělo smysl pokusit se ji získat, ať už jako pitnou vodu pro astronauty, nebo jako surovinu pro produkci raketového paliva."
Odborníci uvádějí, že koncentrace vody na měsíčním povrchu je poměrně rovnoměrná, a ne tolik roztříštěná jak mnozí očekávali. Navíc se její koncentrace směrem k rovníku rovnoměrně snižuje.
To, jak je voda po povrchu Měsíce rozprostřena, nám podle vědců dává zajímavé vodítko ke zjištění, jak se vlastně na povrch Měsíce dostala. Nyní si vědci myslí, že většina vody na měsíčním povrchu je produktem solárního větru, mimo několika výjimek.
V oblastech s vysokou koncentrací lávy nacházejících se poblíž rovníku bylo objeveno také nadprůměrné množství vody, zatímco jiné rovníkové oblasti jí obsahují jen minimální množství.
Vědci navíc dodávají, že tato voda pravděpodobně není produktem solárního větru, a její původ je spíše hluboko uvnitř Měsíce, odkud se dostala na jeho povrch v magmatu.
Také poznamenávají, že koncentrace vody se v průběhu měsíčního dne na povrchu mění, hlavně v oblastech položených blíže než 60° od rovníku.
Obvykle zde můžeme více vody pozorovat ráno, zatímco během dne jsou oblasti čím dál sušší. Tyto změny mohou dosáhnout až 200 částeček na milion, a vědci pro ně zatím nemají vysvětlení.
"Nevíme jistě jaký mechanizmus stojí za těmito výkyvy, ale říká nám to, že proces utváření vody na povrchu Měsíce je aktivní a stále probíhá." uvedl doktor Milliken.
"To zvyšuje šanci na to, že po extrakci by se v určité oblasti mohla voda znovu nashromáždit, ale potřebujeme lépe pochopit procesy, jež za těmito úkazy stojí, abychom tak dokázali odhadnout časové období, v jakém by k tomu mohlo dojít."