Většina vědců zastává názor, že Měsíc je produktem srážky Země a tělesa pojmenovaného Theia zhruba o velikosti Marsu, ke kterém došlo před 4,5 miliardami let.
Tato devastující událost vyvrhla na oběžnou dráhu mladé Země desítky miliardy tun roztavené horniny, která začala následně vlivem gravitace kolabovat a srážet se nakonec vytvořila souputníka Země, kterého dnes vidíme na obloze.
Nová studie z rukou vědců z univerzit Davis v Kalifornii a Harvardu však nabízí jiný příběh, než jaký slýcháme posledních několik desítek let. Podle ní se Měsíc utvořil dříve než Země, což naprosto mění náš pohled ne nejranější historii naší planety.
Vědci tvrdí, že Měsíc se utvořil dříve než Země. [YouTube]
"Tato nová práce vysvětluje některé charakteristické prvky, které můžeme na Měsíci pozorovat a které jsou tradiční teorií vysvětlitelné jen velice obtížně." potvrdila Sarah Stewartová, profeskorka na univerzitě Davis v Kalifornii.
"pokud jde o chemické složení, je Měsíc téměř totožný se Zemí, nicméně jsou zde malé rozdíly. Toto je první model, který uspokojivě vysvětluje pozorované složení Měsíce."
Výzkumníci ve své studii došli k závěru, že Měsíc se zformoval dříve než Země a za mnohem vyšších teplot.
Toto nové vysvětlení, publikované v časopise "Journal of Geophysical Research: Planets" tedy nabízí na dobu prvotní kolize úplně jiný pohled, než jaký jsme dosud znali.
Synestie - nová teorie vzniku Měsíce a Země
Podle této nové teorie se Měsíc zrodil uvnitř Země, když byla ve fázi "synestie" a tvořila obrovskou, rotující masu roztavené horniny ve tvaru koblihy.
Jedná se o zcela nový druh planetárního objektu, který předložili autoři studie, který se může zformovat také divokou srážkou dvou a více větších těles.
Název je odvozen z řeckých slov syn (společně) a Hestia, což byla bohyně architektury.
Autoři studie věří, že tyto vesmírné koblihy byly obrovské, s průměrem až desetinásobku průměru Země, ale jejich trvání nebylo dlouhé, jen okolo sta let.
Jak materiál postupně chladl, tyto objekty se rapidně zmenšovaly a vypařená skála kondenzovala nejprve na kapalinu a později utvořila roztavenou planetu.
"Náš model začíná kolizí, která synestii utvoří." vysvětluje Simon Lock, výzkumník z Harvardu.
"Měsíc se utvořil uvnitř vypařené horniny při teplotách 2200°C až 3300°C a tlaku desítek atmosfér."
Podle Simona Locka odhalily testy izotopů nezaměnitelný otisk, který potvrzuje že naše planeta a její souputník Měsíc jsou co do složení téměř identická dvojčata.
Navzdory tomuto faktu však různé studie prokázaly, že na Měsíci je mnohem méně reaktivních prvků jako je například draslík nebo sodík, které jsou na Zemi relativně běžné.
"To však má svůj důvod." uvedl Simon Lock.
"Lidé navrhovali různá vysvětlení toho, jak mohl Měsíc skončit s menším množstvím reaktivních prvků, ale dosud nikdo nebyl schopen nabídnout vysvětlení odpovídající jejich pozorovanému množství."
Synestie tvrdí, že vesmírná tělesa začínají takzvanými "semínky", relativně malým množstvím roztavené lávy nacházející se ve středu vířícího mraku super-horké hmoty.
Jak materiál časem chladne, vypařená skála se mění v tekutinu.
Nakonec roztavená skála začne padat vířícím mrakem a a většina se jí shromáždí právě okolo semínek, kde vytvoří rotující rovinu.
Vědci tvrdí, že jak se postupně tvořila naše planeta, kondenzoval materiál na povrchu synestie a následně pršel na proto-Měsíc, zatímco se synestie postupně zmenšovala a později vytvořila Zemi.
Měsíc se tím pádem zrodil dříve a za mnohem vyšších teplot, než Země. Vědci tvrdí, že kromě této rozdílnosti jsou obě nebeská tělesa v podstatě totožná.
Podle této teorie by byl Měsíc zhruba o 1000 let starší než Země, protože se ze synestie vynořil dříve, než zchladla natolik aby vytvořila Zemi.
Množství zkapalnělé horniny, která by v takovém případě pršela na semínka, by odpovídalo svojí silou zhruba desetinásobku nejsilnějších hurikánů na Zemi.
"Časem se celá struktura scvrkla a ze zbytků oblaku vypařené horniny by se vynořil Měsíc. Nakonec celá synestie zkondenzovala a zůstala po ní jen rotující koule roztavené skály, ze které se časem vytvořila Země jakou známe dnes." dodal Simon Lock.
Nicméně navzdory faktu, že teorie je postavena na velice solidních základech, čeká vědce ještě spousta práce, než bude teorie formálně přijata.
"Provedli jsme výpočty každého kroku tohoto procesu a zjistili, že náš model by byl plně funkční, nicméně některé aspekty naší teorie budou vyžadovat důkladné ověření. Pokud se například uvnitř tohoto oblaku vypařené horniny nachází Měsíc, co to s celým oblakem udělá? Jaké víření to uvnitř oblaku způsobí? Jak bude jeho hmota obtékat kolem Měsíce? To jsou věci, které ještě musíme prozkoumat do větší hloubky."