V roce 1986 se během rutinního testu reaktoru v Černobylské jaderné elektrárně stalo nemyslitelné - série chybných rozhodnutí vedla k částečnému roztavení a dvěma explozím reaktoru, které vyslaly nad Evropu obrovský radioaktivní mrak. Jedná se o největší jadernou nehodu v dějinách a její stopy jsou patrné i v dnešních dnech.
Pět let po katastrofě však začala zdi reaktoru pokrývat velmi neobvyklá houba. Vědci byli jejím nálezem doslova zmateni, nedokázali si vysvětlit, jak by vůbec mohlo něco přežít v takto vysoce radioaktivním prostředí. Nakonec se ukázalo, že podivná houba nejen že dokáže v tomto prostředí přežít, ale že jí dokonce prospívá.
Vědcům trvalo rozluštění této záhady dalších 10 let. Ukázalo se, že houba obsahuje enormní množství melaninu, stejné látky, jaká je přítomní v lidské pokožce a pomáhá ji chránit před ultrafialovým zářením přicházejícím ze Slunce. V této houbě však nemá melanin ochrannou funkci, ale umožňuje houbě absorbovat radiaci a mění ji na jinou energii, která pohání metabolismus houby.
Není to poprvé, co vědci našli takovouto houbu živící se radiací. Spóry hub bohaté na melanin byly nalezeny v dávných vrstvách hornin pocházejících z období Křídy, kdy Země prošla obdobím extrémního zeslabení magnetického pole díky čemuž přišla o svoji ochranu proti ultrafialovému záření.
Vědci analyzovali tři různé druhy těchto hub. Závěry ukázaly, že houby bohaté na melanin dokážou absorbovat velké množství ionizující radiace a přeměnit ji na jinou energii, která následně pohání jejich metabolismus - v podstatě se jedná o obdobu fotosyntézy, kterou známe ze světa rostlin.
Během zkoumání těchto hub se ukázalo, že radiace v houbách vyvolává změnu tvaru molekul melaninu a přeskupení jejich elektronů. To umožňuje houbám vytvořit si z melaninu přirozený štít a pokud nemají k dispozici jiné živiny, prospívají v prostředí s vysokou radiací kterou se doslova živí. Vědcům se dokonce podařilo vyvolat růst melaninového štítu i v běžných houbách, které jej normálně neobsahovaly - tyto houby pak také dokázaly prospívat v prostředí s vysokou radiací.
Struktura melaninu mu dovoluje rychle absorbovat velká množství energie a v podstatě okamžitě ji přeměnit na jinou energii. To se děje i v naší pokožce, kde melanin zachytává a přeměňuje radiaci přicházející ze Slunce a tak naši pokožku chrání před jejími negativními účinky. V případě hub melanin radiaci zeslabuje natolik, aby byla její energie houbou dále využitelná.
Různé druhy hub bohaté na melanin byly nalezeny také ve Fukušimě a dalších prostředích zamořených radiací, byly nalezeny také na vrcholech hor v Antarktidě a také na pláštích vesmírných lodí a mezinárodní vesmírné stanice - ve všech těchto prostředích využívají ke svému růstu radiaci, které mají na rozdíl od ostatních živin dostatek.
Vědce tyto houby nadále inspirují a nepřestávají je zkoumat, v budoucnu by totiž jejich varianty mohly pomáhat s dekontaminací zamořených prostředí.