Zkuste si představit, že žijete v době před 3 000 lety životem prostého venkovského rolníka. Najednou, aniž byste měli tušení, o co se jedná, spatříte obrovskou raketu přistávající poblíž nedalekého města. Co si o takovém výjevu asi budete myslet?
Vimana - létající stroj popisovaný v Indických védách, který umožňovl i meziplanetární lety.
Podobné příběhy a popisy můžeme najít po celé planetě v legendách prakticky všech civilizací a národů starověku. Každá civilizace měla svůj příběh o tom, jak její obyvatelé spatřili bohy sestupující z nebes na "dracích", kteří plivali oheň a kouř, nebo v mocných vozech které dokázaly plout oblohou.
Tyto zkazky vedou k jedinému logickému vysvětlení: před tisíciletími byli lidé svědky něčeho, co bylo mimo jejich chápání, a na základně těchto událostí si vytvořili různá božstva odrážející nadlidskou sílu a neuvěřitelné jevy, jich byli svědky.
Ve starověku lidé obecně věřili, že lidská civilizace je darem od bohů.
Ať už se jedná o Egypt, Mezopotámii, Izrael, Řecko, Skandinávii, Velkou Británii, Indii, Čínu, Afriku nebo Ameriku, všechny civilizace věřily, že bohové jim přinesly potřebnou technologii a znalosti, které umožnili založit jejich civilizaci. Přinesli jim znalosti zemědělství, písma, lékařství - všeho, co je pro rozvinutou společnost potřeba.
Když začala převládat monoteistická náboženství, plejáda bohů se změnila v jediného všemohoucího boha, ale poselství zůstalo stejné.
Co když dávné civilizace omylem považovaly návštěvníky z jiného světa za bohy?
Eskymácká mytologie vypráví o tom, jak byly první kmeny "dopraveny" na sever bohy, kteří je odvezli ve strojích s bronzovými křídly.
Nejstarší ságy původních Američanů zmiňují mýtického ptáka (Thunderbird, buřňák), který jim přinesl oheň a ovoce.
Mayská legenda, Popol Vuh, vypráví o tom, že "bohové" znali všechno - vesmír, čtyři základní směry kompasu a dokonce věděli i to, že Země je kulatá.
Nenutí to trochu k zamyšlení? Co měli Eskymáci na mysli když zmiňovali ptáky s bronzovými křídly? Proč původní Američané zmiňují stále dokola mýtického ptáka, který vládne hromu? Jak mohli předci Mayů vědět, že Země je kulatá?
Nesmíme také zapomenou na Indii, její bohatou historii a nesčetné dochované záznamy, sahající tisíce let do minulosti. Najdeme v nich stále dokola se opakující téma: vimana.
Slovo vimana pochází ze sanskrt u a má několik významů. V dnešní době toto slovo obvykle označuje starodávný létající stroj. Jeho původ pochází ze spojení dvou slov - Vi-Mana, kde Vi znamená pták a Mana znamená podobný. Doslovná interpretace tohoto slova tedy je "podobný ptáku".
Mechaničtí ptáci starověku
Pokud se podíváme na védský epos Rámájana datovaný do 4. až 5. století před naším letopočtem, najdeme v něm pasáž, která popisuje Vimanu jako "vůz připomínající slunce" a to, jak měly tyto vozy schopnost libovolně cestovat kamkoliv na zemi, přičemž při své cestě připomínaly oblak světla na obloze.
Byly vimany dopravními prostředky bohů?
Pushpaka, vimana patřící Ráavanovi, jež je jedním z hrdinů eposu Rámájana, je popsána následovně:
"Vůz Pushpaka, který připomíná slunce a patří mému bratrovi, byl přivezen Rávanou; úžasný létající vůz schopný libovolně cestovat kamkoliv... ten vůz připomíná jasný mrak na obloze... a král [Ráma] do něj vstoupil, a ten úžasný vůz na pokyn Rághiry vystoupal vysoko do atmosféry."
Vimany také popisuje Mahábhárata, jiný starověký text. V něm jsou dokonce uvědeny jejich rozměry. Vimany měly údajně 12 cubit v průměru a čtyři silná kola která měla průměr 20 až 25 stop.
Podle starověkých textů byly vimany využívány k tomu, aby dopravovaly bohy do nebes.
Tyto létající stroje, podle Ericha Von Danikena, pluly vysoko v oblacích poháněny rtutí (rtuťovými vířivými motory). Vimany dokázaly překonat obrovské vzdálenosti a mohly létat všemi směry, nejen vpřed jako naše letadla, ale i dozadu, do stran a samozřejmě nahoru a dolů.
I z našeho dnešního pohledu se tedy jednalo o záviděníhodné stroje, jejichž schopnosti jsou pro nás stále nedosažitelné.
Předchůdce těchto létajících strojů můžeme nalézt ve starších sanskrtských textech, kde je reprezentují létající vozy používané různými bohy: Sluncem, Indrou a několika dalšími božstvy, která jsou přepravována létajícími vozy taženými zvířaty, obvykle koňmi.
V Mahábháratě můžeme najít také jednu nesmírně zajímavou část, popisující použití zničující zbraně.
Gurkha ve své rychlé a mocné vimaně spěchal proti třem městům Vrishisů a Andhakasů a vystřelil proti nim jediný šíp, nabitý mocí celého vesmíru. Poté se žhnoucí oblak kouře a ohně, jasný jako deset tisíc sluncí, vzedmul v celé své nádheře. Byla to neznámá zbraň, železný blesk, obrovský posel smrti, který proměnil celou rasu Vrishnisů a Andhakasů v prach.
Ve starověkém sanskrtském textu Samarangana Sutradhara najdeme další detaily o vimanách.
"Silné a odolné musí být vyrobeno tělo vimany, jako obrovský létající pták z lehkého materiálu. Uvnitř se pak nachází rtuťový motor se svým železným ohřívacím zařízením umístěným pod ním. Díky silám nacházejícím se ve rtuti, která je uváděna do pohybu vytvářením vírů, může pak člověk sedící uvnitř stroje cestovat oblohou na velkou vzdálenost. Vimana může vertikálně stoupat a klesat, letět vpřed i vzad. S pomocí těchto strojů mohou lidé létat vzduchem a nebeské bytosti mohou sestoupit na Zemi."