greek-fire-gun.jpg

Byla to jedna z nejobávanějších zbraní starověku. Její složení zůstává vědcům stále záhadou, nelze ji okopírovat, a je známá pdo řadou jmen, jako "mořský oheň", "Římský oheň", "válečný oheň", "tekutý oheň", "lepkavý oheň" nebo "vyrobený oheň".

Tato záhadná starověká zbraň hořela na vodě, a podle mnohým byla dokonce zapalována vodou. Oheň bylo možné uhasit pouze několika konkrétními směsmi, nejčastěji pískem (který zabrání přístupu kyslíku potřebného k hoření ohně), silným octem a močí, které dohromady vytvoří chemickou reakci která redukuje hoření.

Řecký oheň nebyl zbraní která by se vystřelovala, byla to tekutá směs. Na moří byla vypouštěna ze sifonu, nicméně později byla upravena i pro použití v malých nádobách jako granát.

Zvláštní je, že ti, kdo viděli použití řeckého ohně v praxi, popsali že byl doprovázen "hřměním" a "spoustou kouře".

V průběhu historie lidstvo vytvořilo mimořádné množství různých zbraní s ohromnou ničivou silou, od prvních zbraní používajících střelný prach, po dnešní jaderné zbraně. Ale co se týče škod a hrůzy vyvolané v řadách nepřítele, jen málo zbraní upoutalo pozornost historiků tolik, jako právě legendární Řecký oheň.

Ačkoliv recept na Řecký oheň je nejspíš navždy ztracen, dochovala se alespoň iluminace zachycující jeho použití.

Ačkoliv recept na Řecký oheň je nejspíš navždy ztracen, dochovala se alespoň iluminace zachycující jeho použití. [Wikipedia]

Obecně se věří, že to byl židovský uprchlík žijící v Byzantské říši, kdo "vynalezl umění střelby tekutým ohněm" během vlády Konstantina IV (668 - 685).

Složení této směsi je však záhadou.

Starověcí spisovatelé sice zaznamenávali jeho výrobu, ale jednalo se pouze o spekulace. Někteří z nich tvrdili, že řecký oheň byl směsí éteru, síry, uhlí, dusičnanu draselného, terpentýnu a dokonce pryskyřice z borovice.

Řecký oheň byl obávanou zbraní v celém starověkém světě, protože se lepil na kůži a šaty, hořel dlouho a při vyšší teplotě a narozdíl o jakéhokoliv jiného ohně té doby hořel na vodě.

Údajně bylo jeho plameny možné uhasit pouze směsí moči, písku a silného octa.

Jeho složení bylo tak dokonale střeženým tajemstvím, že ti, kdo ho znali si ho odnesli do hrobu, což pravděpodobně znaená, že neexistují žádné písemné záznamy o jeho přesném složení, nebo postupu jeho výroby. Podle historiků byly jeho přísady, proces jeho výroby a způsob použití přísně střeženým vojenským tajemstvím.

Tato obávaná starověká zbraň byla vypouštěna pomocí vzduchových pump, výsledný efekt se tedy podobal dnešním plamenometům. Právě s touto zbraní Řecké lodě zničily Arabskou flotilu která zaútočila na Konstantinopol v roce 673. Podle mnoha historiků byl řecký oheň klíčovou zbraní Byzantské říše.

Řecký oheň byl připisován v kronikách sepsaných Theophanesem Kallinikosovi, což byl architekt a řemeslník z Heliopolis ve Fénicii, provincii tehdy okupované Muslimy.

Kalinikos uprch k Římanům, kde sestrojil zařízení vystřelující hořící substanci, s jejíž pomocí spálil Arabské lodě i s jejich posádkou a zajístil Římanům vítězství.

Autorkou jediného známého "receptu" na řecký oheň je Anna Komnenovna - Byzantská princezna, která poskytla popis zbraně poté, co byla použita k obraně Byzantské posádky v Dyrrhachiu v roce 1108 proti Normanům.

Oheň byl připravován tak, že z borovic a dalších konkrétních stromů byla sesbírána nehořlavá pryskyřice. Tato pryskyřice byla míchána se sírou a poté vložena do rákosových trubic, ze kterých byla muži vyfukována prudkým stálým dechem. Tímto způsobem pryskyřice chytne od ohně na konci rákosové trubice a padá jako ohnivý vír na nepřátele.

Nicméně historici se shodují, že tento popis je příliš zjednodušený a jedná se o pouhou spekulaci.