Na první pohled nevypadá nijak zvláštně - 7 metrů vysoký železný sloup, který pomalu rezaví uprostřed prázdného náměstí v indickém Dillí. Překvapení přichází, když se dozvíte jeho stáří - asi 1600 let. Mnohem více, než by člověk očekával u železného sloupu, který by se, soudě podle ostatního vystaveného železa, měl už dávno proměnit v hromadu prachu.
Právě tato "záhada" vedla některé lidi k tomu, že železný Ašókův sloup zařadili do skupiny předmětů známých jako OOPArt's neboli "out of place artefacts". O těchto předmětech se říká, že jsou na svou dobu nějakým způsobem nepřiměřeně futuristické, jako by pocházely z jiného místa a času.
Některé z těchto "out of place" artefaktů se ukázaly jako naprosté podvody, jako například artefakt z Kosu - zapalovací svíčka údajně nalezená zasazená v kusu skály starém 500 000 let. Ve skutečnosti se jednalo o zapalovací svíčku Champion z 20. let 20. století, kolem které se vytvořila skořápka z rezavých konkrecí oxidu železa. Některé objevy ale naopak ukázaly, že možná podceňujeme technologické možnosti lidí v minulosti, jako například mechanismus z Antikythéry - starověký mechanický počítač z roku 100 př. n. l., o němž se ví, že je skutečný, a před jeho objevením by byl považován za anachronismus.
Železný Ašókův sloup v Dillí naštěstí spadá do druhé kategorie. Přestože je řazen k předmětům, jako je artefakt z Kosu, a přestože se hodně mluvilo o jeho 99,9999% čistotě železa, takže nikdo nevěděl, jak ho odlili, (ve skutečnosti je čistý jen z 98 %), o "starobylých a ztracených" technikách v metalurgii a hojně se objevovaly náznaky, že je vyroben z nějakého futuristického nebo nezemského kovu, ve skutečnosti má sloup mnohem blíže k mechanismu Antikythéry. Je to prostá ukázka vytříbeného řemesla a znalostí starověkých národů.
Z osmadevadesáti procent čistě tepaný sloup je absolutním důkazem vysoké úrovně dovednosti, které dosáhli staroindičtí železáři. Musel být vyroben pomocí pece vytápěné uhlím, aby vůbec vznikl dostatečný žár pro dosažení kovářského svařování, při němž se dva nebo více kusů kovu srazí k sobě.
Posledních 1600 let však úspěšně odolává korozi způsobené dešti, větry a teplotními výkyvy, a to nikoliv díky svědomitému úsilí nebo magické metalurgické technice ze strany tvůrců sloupu, ale díky náhodnému vytvoření "pasivního ochranného filmu".
Tento film vznikl náhodou díky složité kombinaci nedostatku vápna v pecích používaných k výrobě železného pilíře, přítomnosti surové strusky a neredukovaného železa v pilíři a cyklů zvlhčování a vysychání vlivem počasí. To vše přispělo k vytvoření 1/20 milimetru silné vrstvy "misawitu" na pilíři. Misawit je sloučenina železa, kyslíku a vodíku, která nerezaví.
Zdá se tedy, že spíše než přičítat pilíř starověkým astronautům nebo mimozemské metalurgii, stačí si uvědomit zručnost, s jakou byl před přibližně 1600 lety šestitunový, 7 metrů vysoký železný pilíř vytvořen a také souhru náhod, která vedla k tomu, že i po 16 staletích úspěšně odolává zubu času a okolním vlivům.