Stejně jako po Atlantidě, Lemurii nebo Mu i po Městě císařů pátral bezpočet dobrodruhů a badatelů.
Navzdory tomu, že toto město existuje pouze v legendách, vydalo se jej během kolonizace Ameriky hledat mnoho lidí. Nikdo ale nikdy nedokázal najít sebemenší důkaz o tom, že by takové město skutečně někdy existovalo a to i přes to, že zvěsti o jeho existenci jsou staré více než dvě staletí.
Jako první se jej snažil objevit otec José García Alsue, jezuita která v roce 1766 prozkoumával oblast, která je nyní součástí národního parku Queulat v oblasti Aysén.
Příběhy o tomto městě tvrdí, že bylo doslova přeplněno neuvěřitelným bohatstvím.
Samozřejmě existují různé verze příběhů o Městě císařů, které vypráví různou historii tohoto města. Některé příběhy tvrdí, že město bylo založeno Španěly, kteří byli ze své vlasti vyhnáni nebo v Patagonii ztroskotali a potomky Inků. Město mělo doslova přetékat bohatstvím, které do něj potomci Inků přinesli, zejména zlatem a stříbrem.
Jeho poloha je ale záhadou a existuje jen málo náznaků toho, kde by se mohlo město nacházet. Některé příběhy zmiňují, že město leželo mezi dvěma horami kdesi v Andách, přičemž jednu horu mělo tvořit zlato a druhou diamanty.
Mnoho příběhů také tvrdí, že město je velice dobře skryto a není možné jej z dálky spatřit.
Spousta lidí věří, že město přetrvalo až do dnešních dnů, obklopeno neproniknutelnou mlhou, která jej chrání před zraky cestovatelů a dobrodruhů, kteří jej hledají. Údajně má zůstat skryto dokud nenadejde správný čas, aby odhalilo svoji přítomnost všem nevěřícím a skeptikům.
Jedna z nejoblíbenějších legend o Městě císařů je přitom směsicí dvou jiných, na sobě nezávislých příběhů.
První z nich odkazuje na expedici vyslanou v roce 1528 kapitánem Franciscem Césarem. Této expedici velel Sebastián Gaboto a jejím cílem bylo najít legendární Sierra de la Plata, stříbrné hory které měly být téměř nevyčerpatelným zdrojem stříbra. Gaboto odplul z Evropy v roce 1526 a při své expedici doplul až na ostrovy Maluku poté, co proplul Magalhãesovým průlivem.
Při zastávce v Pernambucu v Brazílii uslyšeli členové expedice poprvé příběhy o bohaté zemi ve vnitrozemí Jižní Ameriky, která je přístupná pouze širokým ústím řeky nacházejícím se dále na jihu.
Zato a nezměrné bohatství, které přivádělo dobrodruhy k šílenství
V Santa Catarině se pak Gaboto setkal se dvěma muži jménem Melchor Ramírez a Enrique Montes, kteří patřili k expedici Juana Díaze de Solíse, jejímž cílem byla v roce 1516 Río de la Plata. Dozvěděl se od nich, že zvěsti jsou pravdivé a oba muži mu dokonce ukázali různé cennosti a drahé kovy.
Ramírez a Montes Gabotovi vyprávěli ságu o Alejo Garcíovi, jiném trosečníkovi z jejich expedice, který se vydal hluboko do srdce kontinentu, do země Bílého krále (území Inků), kde se údajně Sierra de la Plata nacházela.
Podle jejich vyprávění García objevil v místech, kde se nachází Altiplano, obrovské bohatství. Nakonec však byl na cestě zpět k pobřeží Alantiku zabit indiány z kmene Payaguá.
Všechny tyto příběhy a zejména ukázky srahých kovů Gabota přesvědčily o tom, aby upustil od původního cíle expedice a zaměřil se na hledání bohatství, které se údajně nacházelo v Sierra de la Plata.
Není od věci také zmínit, že v té době neměli Španělé ještě tušení o existenci Inků a jejich impériu, to objevil na v roce 1528 Francisco Pizarro.
Hledání neobjevitelného
Když Gaboto vstoupil do Río de la Plata, setkala se jeho výprava s mužem jménem Francisco del Puerto, jediným přeživším z posádky, která vstoupila na pevninu při Solísově expedici v roce 1516.
Del Puerto, který dokázal navázat styky s tamními indiány, jim také potvrdi, že zvěsti o Sierra de la Plata jsou pravdivé a přidal se k výpravě jako průvodce a překladatel.
Výše po proudu u soutoku řek Paraná a Carcaraña se Gaboto rozhodl vybudovat pevnost Sancti Spiritu, která byla postavena v roce 1527 a stala se prvním evropským sídlem v údolí Rio de la Plata. Z této základny pak probíhalo dobývání okolních oblastí.
Gabotova expedice však záhy narazila na první překážku, výše po proudu řeky Paraná, kdy jim silný proud znemožnil pokračovat dál. Bylo tedy rozhodnuto, že výprava vyšle malý předvoj vedený Miguelem de Rifosem. Tato skupinka však byla na horním toku řeky Pilcomayo napadena místními indiány.
Kvůli těmto nepřekonatelným překážkám se Gaboto rozhodl stáhnout se zpět do Sancti Spiritu a přeskupit své síly.
Zatímco probíhaly přípravy na návrat na řeknu Paraná na severu, kapitán Francisco César si vyžádal povolení vést vlastní malou výpravu čítající pouze několik mužů a odcestoval ze Sancti Spiritu na západ. A právě tato cesta je označována jako začátek legend o Městě císařů.
Nedlouho poté však místní indiáni španělskou pevnost zničili a přinutili Gabota vzdát se a odcestovat zpět do Španělska.
Kromě toho, že se dozvěděli spoustu legend o nezměrném bohatství v zemích na jihu, přivezla Gabotova expedice do Evropy hlavně povědomí o Sierra de la Plata. A také pověsti o obrovském bohatství, které se v této oblasti ukrývá ve ztraceném městě známém jako Město císařů.
Příběh města dále šířil hlavně muž jménem Ruy Díaz de Guzmán, který mi dodal až fantastické rozměry. I díky němu se příběh o Městě císařů stal, podobně jako příběh o El Doradu a dalších ztraceným městech Jižní Ameriky, námětem nespočtu literárních děl.
Když se různé příběhy spojí v jeden
V průběhu let se pak všechny tyto různé fantastické příběhy spojily v jednu velkou legendu. Co bylo pouhým mýtem začalo být mnohými považováno za skutečně, neuvěřitelně bohaté město, jehož obyvatelé byli potomky Španělů v místních Indiánů.
Z mnoha příběhů se tak stal jeden, vyprávějící o ztraceném městě kdesi v ůdolí mezi Chile a Argentinou a legenda o Městě císařů se stala nejen součástí mytologie o Jižní Americe, ale také základem dalších příběhů o ztracených městech, jako je El Dorado nebo Paititi.