Jedním z takových snímku je i fotografie zachycující lunární modul Eagle, který se 21. července 1969 vrací z povrchu Měsíce zpět k řídícímu modulu, s Měsícem a Zemí na pozadí.
Jen jediná osoba, která kdy žila, chybí na této fotografii. Michael Collins, který fotografii udělal.
Zákon zachování hmoty, který známe z klasické fyziky říká, že hmota v izolovaném systému nemůže být vytvořena z ničeho nebo naopak zničena, může pouze změnit svoji formu. Podle tohoto zákona tedy platí, že hmota, která tvoří všechny živé bytosti na Zemi - zesnulé, žijící i ty, které se teprve narodí, je zachycena na této fotografii.
Dokonce i lidé, kteří v době pořízení fotografie ještě nebyli narozeni jsou na ní zachyceni ve formě hmoty, která v té době tvořila někoho nebo něco jiného. To platí o všech lidech, kteří kdy žili, žijí nebo žít budou. Všech, kromě jediného člověka - Michaela Collinse, muže, který držel fotoaparát a pořídil tento snímek.
Michael Collins na oficiální fotografii mise Apollo 11.
Michael Collins byl třetím členem posádky Apolla 11, tím, který nevstoupil na povrch Měsíce a je na něj proto často zapomínáno.
Zatímco celý svět sledoval astronauty Neila Armstronga a Buzze Aldrina jak vztyčují americkou vlajku na povrchu Měsíce, Collins byl sám ve velitelském modulu, který kolem Měsíce kroužil. Věděl, že pokud by se cokoliv pokazilo, musel by nechat svoje kamarády na povrchu Měsíce a vrátit se na Zem sám poznamenaný touto událostí do konce života.
Collins tyto svoje obavy neskrýval, už v době mise napsal: "Posledních šest měsíců je mojí tajnou noční můrou pomyšlení, že je budu muset nechat na povrchu Měsíce a vrátit se na Zemi sám. Pokud se jim nepodaří z povrchu měsíce odletět nebo se na něj zřítí zpět, nespáchám sebevraždu; vrátím se domů, ale v očích celého světa budu touto událostí navždy poznamenaný, to vím jistě. Budu pak ten, kdo je tam zanechal."
A nebyl to jen on, kdo se takového scénáře obával. Všichni věděli, že šance, že se vrátí bezpečně zpět na Zemi je asi 50%. Dokonce i prezident Nixon měl tehdy připravenou druhou řeč, pro případ, že by modul Eagle selhal.
Zatím co se Armstrong a Aldrin procházeli po povrchu Měsíce, Collins čekal ve velitelském modulu téměř 24 hodin na jejich návrat. Když klesali k povrchu Měsíce, dal svoji nervozitu najevo slovy "Kluci, mluvte se mnou."
Posádka Apolla 11. Zleva doprava: Neil Armstrong, Michael Collins, Buzz Aldrin
Poté už zůstal sám. Když přelétal nad odvrácenou stranou Měsíce, byl na 47 minut zcela odříznut od jakékoliv komunikace. Později popsal, na co tehdy myslel, slovy: "Říkal jsem si, že teď jsem sám. Doopravdy sám. Zcela izolovaný od jakéhokoliv jiného života. Kdybych měl poměřit skóre, bylo to tři miliardy plus dva na opačné straně Měsíce a jeden plus bůhvíco na téhle straně."
Když se ho potom reportéři ptali na jeho pocity ve chvíli, kdy Aldrin a Armstrong klesali k měsíčnímu povrchu, odpověděl: "Jenom jsem si stále připomínal, že každou nepatrnou součástku téhle lodi dodal ten, kdo nabídl ve výběrovém řízení nejnižší cenu."
A navzdory tomu, že všichni se schovali profesionálně a vypadali zcela klidně, se každý, kdo se na misi podílel bál, že by mohla skončit katastrofou. Tento strach byl společníkem, který astronauty na jejich 600 000 kilometrů dlouhé cestě nikdy neopustil.
Naštěstí skončila mise Apollo 11 naprosto triumfálně. A ačkoliv se na Michaela Collinse při hovoru o Apollo 11 často zapomíná, nikdy se necítil nijak odstrčený nebo méněcenný. V jednom ze svých starších prohlášení na tento dotaz odpověděl: "Ta mise byla naplánována pro tři lidi a já svoji třetinu považuji za stejně důležitou, jako ostatní dvě."
V rozhovoru pro NASA v roce 2009 pak ještě dodal: "Myslím, že na mém náhrobku by mělo byt napsáno 'Dítě štěstěny'."