Studie, kterou si objednala NASA naznačuje, že mimozemšťané (ačkoliv ne takoví, jaké si představujeme, ale bakterie) by mohli prospívat v prostředí, kde jsme si až do nedávna mysleli, že něco takového není možné.
Vědci věří, že svrchní vrstvy atmosféry Venuše bohaté na oxid siřičitý by mohly být příhodným místem pro život malinkatých mimozemšťanů.
Povrch Venuše má teplotu téměř 500 °C. Tady asi žádný život čekat nemůžeme.
Odborníci k tomuto závěru došli poté, co využili sondy ke zmapování tmavších oblastí atmosféry Venuše, které absorpcí slunečního záření připomínají pozemské povrchy pokryté bakteriemi.
Tyto tajemné tmavé skvrny by mohly být místem, kde na Venuši bují bakterie podobné těm, které můžeme na Zemi najít v malých jezerech a tůňkách.
Protože jsou mraky na Venuši tvořeny převážně kyselinou sírovou, odrážejí zhruba 75% slunečních paprsků, které je zasáhnou, díky čemuž se zdají být téměř průhledné.
Venuše je někdy označována jako pekelné dvojče Země, protože je svými rozměry a hmotností srovnatelná se Zemí, ale na jejím povrchu panují pro nás nepředstavitelné podmínky - obrovská teplota dosahující až 500 °C a déšť tvořený kyselinou.
Venuše - pekelné dvojče Země.
Studie nedávno publikovaná v časopise Journal Astrobiology však ukazuje, že by mraky na Venuši mohly obývat mikroorganismy a navrhuje, jak by mohly přežít unášené poryvy větru ve vyšších, chladnějších vrstvách atmosféry.
"Víme, že i na Zemi může život existovat za velice kyselých podmínek, kdy je poháněn oxidem uhličitým a produkuje kyselinu sírovou. tvrdí Rakesh Mogul, profesor biologie a chemie na Státní polytechnické univerzitě v Kalifornii a spoluautor nové studie.
Vysvětluje také, že ve svrchních, chladnějších vrstvách atmosféry Venuše se nacházejí mraky skládající se převážně z oxidu uhličitého a kapek vody obsahujících kyselinu sírovou.
Není to však poprvé, co někdo tvrdí, že na Venuši by mohl existovat život.
Ve skutečnosti byla otázka obyvatelnosti Venuše zkoumána už v roce 1967 biofyzikem Haroldem Morowitzem a slavným astronomem Carlem Saganem. Na tuto teorii pak navázali planetologové David Grinspoon, Mark Bullock a jejich kolegové.
"Venuše vykazuje občasné tmavé stopy ve svých kyselinových mracích, které které pohlcují asi 30 až 40 procent slunečního záření o větších vlnových délkách. Tyto skvrny jsou viditelné celé dny, během kterých mění svůj tvar a kontrast, nicméně jejich rozloha zůstává relativně stabilní. To ukazuje na to, že by za jejich zbarvením a odrazivostí nemusely nutně stát jen chemické sloučeniny, ale že by se mohlo jednat o shluky živých organismů."