Ani v časem nejlepších vztahů mezi východem a západem by to nebylo ideální. Bylo to však v době vrcholící studené války a Kosmos 954 nebyl běžnou družicí.
Byl poháněn jaderným pohonem a nesl mohutný uranový energetický článek. Při havárii se tento jaderný materiál rozšířil po celé Kanadě, což vedlo ke spadu a vyvolalo otázky ohledně bezpečnosti kosmických lodí s jaderným pohonem.
Ještě více šokující je, že Kosmos 954 nebyl první ani poslední satelit s jaderným pohonem, který havaroval. Jeho příběh je však nejznámější.
Jaderný reaktor, který spadl z vesmíru
Kosmos 954 byla sovětská radarová družice pro průzkum oceánu, zkráceně RORSAT. Program RORSAT byl sérií družic určených pro námořní dohled během studené války. Tyto družice, vybavené výkonnými radarovými systémy, mohly sledovat pohyb lodí a námořní aktivity v rozsáhlých oblastech zemských oceánů.
Pokročilá radarová technologie na palubě Kosmosu 954, která je určena ke sledování pohybu NATO, dokáže proniknout oblačností a pracovat za všech povětrnostních podmínek, což umožňuje nepřetržitý dohled. Kromě radarové techniky byl Kosmos 954 také vybaven jaderným reaktorem BES-5 a byl jím poháněn.
Tento kompaktní a účinný zdroj energie umožňoval dlouhodobý provoz ve vesmíru. Jaderná energie je v mnoha ohledech mimořádně atraktivní volbou pro dlouhodobé požadavky na napájení. Tedy dokud se něco nepokazí.
Jaderný pohonný systém Kosmosu 954 byl vybrán pro svou schopnost poskytovat stálý výkon po delší dobu, což z něj činí ideální řešení pro mise vyžadující nepřetržitý dohled a sběr dat. Naneštěstí měly družice RORSAT navzdory všem vyspělým technologiím jednu velkou slabinu: sklon k haváriím.
Kosmos 954 odstartoval 18. září 1977 z kosmodromu Bajkonur připojený k raketě Cyklon-2. Start, obvykle nejnebezpečnější část, proběhl úspěšně a družice brzy obíhala kolem Země jednou za 89,5 minuty. Předpokládalo se, že díky svému jadernému reaktoru BES-5, poháněnému 50 kg obohaceného uranu, družice na této dráze nějakou dobu vydrží.
V prosinci téhož roku si však Sověti uvědomili, že něco není v pořádku. Oběžná dráha družice se změnila a její kdysi stabilní dráha letu se rychle stala nevyzpytatelnou.
V polovině prosince si toho prostřednictvím Severoamerického velitelství pro leteckou a kosmickou obranu všimli i Američané. Přiřadili družici označení 10361 a zjistili, že změnila výšku své oběžné dráhy až o 80 km.
Žádná ze stran si nepřála náhodnou katastrofu, a tak se narychlo konala tajná jednání mezi sovětskými a americkými představiteli. Sověti přiznali, že ztratili kontrolu nad Kosmosem 954. A co hůř, bezpečnostní systém, který měl vyvrhnout aktivní zónu reaktoru na bezpečnou likvidační dráhu, nefungoval.
Vše vyvrcholilo 24. ledna 1978 v 11.53 SEČ, kdy se neřízený Kosmos 954 vrátil do atmosféry. Bylo zjištěno, že míří k západní Kanadě, ale Sověti se nejprve snažili tvrdit, že družice byla při návratu do atmosféry zničena a nepředstavuje žádné nebezpečí.
Pátrání brzy ukázalo, že to není pravda. Družice se v atmosféře rozpadla a její trosky se rozlétly nad 960 km dlouhý úsek Kanady od Velkého Otročího jezera k jezeru Baker.
Snahy o nalezení trosek
Kanadská divočina posetá potenciálně radioaktivními troskami nebyla zrovna ideální. Kanaďané a Američané se spojili a vytvořili operaci Morning Light, jejímž cílem bylo získat co nejvíce radioaktivního materiálu.
Od 24. ledna 1978 do 20. dubna 1978 společné týmy pěšky a letecky prozkoumaly oblast o rozloze 124 000 km2. Poté provedly druhé pátrání od 21. dubna do 15. října téhož roku. Celkem bylo nalezeno dvanáct velkých kusů družice, z nichž deset bylo považováno za vysoce radioaktivní.
Nalezené kusy tvořily méně než 1% paliva družice. Přesto byly smrtelně nebezpečné, neboť jen jeden úlomek měl úroveň radiace 500 R/h, což by stačilo k usmrcení každého, kdo by mu byl vystaven po dobu několika hodin.
Kromě fyzického čištění byly prováděny monitorovací a hodnotící činnosti s cílem vyhodnotit rozsah radioaktivní kontaminace v postižené oblasti. To zahrnovalo měření úrovně radiace v půdě, vodě a vzduchu s cílem určit potenciální dopad na životní prostředí a místní obyvatelstvo.
Podle Úmluvy o odpovědnosti za škody způsobené provozem vesmírných zařízení z roku 1972 bylo Rusko povinno zaplatit Kanadě náhradu škody způsobené jeho družicí. Kanada vyúčtovala SSSR náklady v celkové výši 6 041 174,70 kanadských dolarů a něco málo navíc pro případ budoucích nepředvídaných výdajů. SSSR tuto částku rozporoval a zaplatil zhruba polovinu.
Tento neúspěch také příliš neprospěl pověsti kosmického programu SSSR. Podobný neúspěch zažili již v roce 1973, kdy se jeden z jejich RORSATů zřítil do Tichého oceánu u pobřeží Japonska. Pět let po selhání družice Kosmos 954 spadla z oblohy další družice, Kosmos 1402, a odhodila své jádro do jižního Atlantiku.
Po těchto opakovaných selháních byli Sověti nakonec nuceni nainstalovat do svých RORSATů záložní mechanismus pro vysunutí radioaktivního jádra. A bylo jen dobře, že to udělali, protože při havárii Kosmosu 1900 v roce 1988 se skutečně podařilo jádro do vesmíru odhodit.
Radioaktivní spad
Následky havárie mohly být ovšem mnohem horší. Jádro Kosmosu 954 tvořil z 90 % uran 235, který má poločas rozpadu 703,8 milionu let.
To znamená, že zůstává radioaktivní mimořádně dlouho. Pozitivní je, že se jedná o alfa zářič u kterého hrozí hlavně vnitřní, nikoli vnější nebezpečí. Pokud by někdo přišel a vzal do ruky kousek tohoto materiálu, jeho oblečení a kůže by pravděpodobně záření zablokovaly. Kanadě tedy nehrozilo, že by byla zdecimována jaderným spadem.
Na druhou stranu, pokud by někdo tento materiál pozřel, velice rychle by na následky ozáření zemřel. Jednou z hlavních obav, pokud jde o neodstraněné trosky z Kosmosu 954, tedy byla kontaminace životního prostředí.
Tyto izotopy mohou zůstat radioaktivní po delší dobu, což vede k trvalému vystavení organismů v ekosystému radiaci. Toto vystavení může mít časem škodlivé účinky na populaci rostlin a živočichů i na ekosystémy jako celek.
Kromě toho existují potenciální zdravotní rizika pro lidi, kteří mohou přijít do styku s kontaminovanými oblastmi nebo konzumovat potraviny a vodu z postižených oblastí. Vystavení radioaktivním materiálům může zvýšit riziko rakoviny a dalších zdravotních problémů, zejména pokud jsou osoby vystaveny dlouhodobému nebo vysokému riziku.
Spad z družice Kosmos 954 měl za následek značné úsilí o vyčištění následků havárie a zvýšil povědomí o dlouhodobých účincích družic s jaderným pohonem. Přestože operace Morning Light úspěšně zvládla bezprostřední následky, obavy z kontaminace životního prostředí a zdravotních rizik přetrvávají.
Incident zdůraznil význam mezinárodní spolupráce při řešení problémů spojených s výzkumem vesmíru a podtrhl potřebu přísných bezpečnostních opatření při vesmírných misích s jaderným pohonem. Vzhledem k tomu, že pokračujeme v průzkumu a využívání vesmírných technologií, slouží poučení z mise Kosmos 954 jako připomínka důležitosti odpovědných a udržitelných postupů při průzkumu vesmíru.