Během studené války spolu Spojené státy a Sovětský svaz tvrdě soupeřily o to, kdo první ovládne vesmír. Vznikaly družice, sondy bez posádky a konečným cílem bylo vyslání lidí do vesmíru a jejich bezpečný návrat na Zemi.
Sovětský svaz se v tomto vesmírném závodě zpočátku setkal s mnoha úspěchy, včetně první umělé družice Sputnik I v říjnu 1957. Vypuštění Sputniku I vyvolalo ve vládě Spojených států paniku, protože obě mocnosti se předháněly v soutěži o vyslání prvního člověka do vesmíru.
Američané však byli příliš pomalí. Prvním člověkem, který vstoupil na oběžnou dráhu Země, se stal kosmonaut Jurij Gagarin. První úspěchy sovětského kosmického výzkumu vedly prezidenta Johna F. Kennedyho k vyhlášení programu Apollo. Program Apollo sliboval dostat člověka na Měsíc a bezpečně zpět na Zemi do roku 1970.
Sovětský svaz se rozhodl udělat víc než jen vyslat člověka na Měsíc. Chtěl vytvořit měsíční základnu Zvezda - samohybnou základnu s devíti moduly, která by byla dlouhodobě obyvatelná. Ale zatímco se tato základna testovala a stavěla, Sovětský svaz tak trochu zapomněl, že na Měsíc ještě nevyslal ani jediného člověka, natož devítičlennou posádku.
Vesmírné závody o Měsíc nakonec "vyhrály" Spojené státy 20. července 1969, kdy Neil Armstrong a Buzz Aldrin oficiálně přistáli jako první lidé na povrchu Měsíce. Co však bylo pro Sovětský svaz na měsíční základně tak důležité?
Měsíční základna Zvezda
Měsíční základna Zvezda (což v ruštině znamená "hvězda"), známá také jako DLB (z ruského Dolgosrochnaya lunnaya baza), byla projektem a plánem vytvořeným Sovětským svazem, který probíhal v letech 1962-1974. Cílem tohoto projektu bylo vyvinout první měsíční základnu s posádkou.
Sovětský článek o navrhované měsíční základně Zvezda z roku 1962. [James Vaughn]
Sověti plánovali do roku 1975 vybudovat na Měsíci polostálou základnu pro 9 - 12 lidí. Prvním krokem ke spuštění měsíční základny Zvezda bylo vyslání bezpilotní kosmické lodi Luna Ye-8 k Měsíci za účelem sběru vzorků půdy, které by byly odeslány na Zemi k analýze.
Když vzorky měsíčního regolitu zamířily zpět na Zemi, byl na povrchu Měsíce ponechán "víceúčelový lunární technický stroj (LIM)". Tyto třítunové stroje, nazývané rovery Lunochod, měly prozkoumat lokalitu a určit nejlepší místo pro umístění měsíční základny Zvezda.
Lunochody byly laboratoře na kolech s jaderným pohonem určené mimo jiné k dopravě kosmonautů z místa přistání "na dlouhé cesty po povrchu Měsíce". Jedním z hlavních cílů měsíční základny Zvezda bylo kromě vytvoření polostálé měsíční základny také nalezení a vytěžení helia-3, které by se používalo v jaderných fúzních reaktorech na Zemi. Helium-3 je na Zemi extrémně vzácné, ale Měsíc je ho plný protože zde samovolně vzniká procesy při dopadech kosmického záření na měsíční povrch.
Když už nic jiného, tak byl tento plán Sovětů velice ambiciózní, protože chtěl umístit měsíční základnu Zvezda na Měsíci dříve, než se Američané pokusí na jeho povrchu zřídit vlastní high-tech měsíční základnu. Lunochody byly zpočátku potřeba hlavně proto, aby odsunuly kameny a vrchní vrstvu regolitu, aby tak vznikl prostor pro umístění prefabrikovaných obytných modulů základny.
Nejexotičtější plán, který Sověti navrhli, počítal se samohybným obytným modulem, který by se sám zahrabal do měsíčního regolitu. Šest metrů dlouhý a 3,6 metru široký válec by byl plně vybaven tak, aby v něm mohlo pracovat až šest kosmonautů. Po příletu na Měsíc by byl modul vyložen z přistávací plošiny spolu se samohybným čtyřkolovým přívěsem. Jakmile by se celé zařízení dostalo do vodorovné polohy, vydalo by se na cestu po měsíčním povrchu rychlostí až šest kilometrů za hodinu a hledalo by místo s dostatečně měkkou půdou pro zahrabání.
Na správném místě by přívěs aktivoval elektricky poháněný otočný mechanismus, který by začal otáčet válcovým modulem kolem jeho hlavní vodorovné osy. Čepele uspořádané do spirály na vnější straně modulu se by se začaly zařezávat do půdy a vyhazovat ji ven. Obří válec by klouzal dolů po vodicích kolejnicích přívěsu a pomalu by se nořil do nově vznikajícího příkopu. Po dosažení správné hloubky by řízení mise muselo zajistit, aby se modul přestal otáčet přesně v poloze stropem vzhůru. Jakmile by se tak stalo, z modulu by se vysunula teleskopická přechodová komora, která by posádce umožnila přístup z měsíčního povrchu. Konstruktéři odhadovali, že úplné zahrabání modulu do písčité půdy by trvalo přibližně 4,3 hodiny.
Schéma procesu "zahrabání" obytného modulu stanice Zvezda do měsíčního regolitu.
Umístění modulů pod měsíční povrch by pomohlo chránit obyvatele před radiací a umožnilo by kosmonautům uvnitř přežít. Technologie se ale rychle vyvíjela a to vedlo k neustálým změnám plánů a k opakovanému přepracovávání návrhu některých unikátních obytných modulů.
Měsíční základna Zvezda se měla skládat z devíti takových modulů. Všech devět modulů bylo navrženo tak, aby plnily specifické funkce. Tři moduly by sloužily jako obytné prostory pro kosmonauty během jejich dlouhodobé lunární dovolené. Další moduly měly sloužit jako lékařský/tělocvičný, kuchyňský/jídelní, dílenský, velitelský a laboratorní/skladový modul.
V roce 1967 byl prototyp jednoho modulu použit pro jednoletý experiment s uzavřeným životním cyklem. Jinými slovy někdo musel v modulu žít po dobu jednoho roku a byl v průběhu monitorován vědci. Do modulu byl čerpán kyslík, ale o tom, jak byly v rámci experimentu řízeny další lidské potřeby (jídlo, koupání/koupelna), není téměř nic známo. Experiment v roce 1967 proběhl v Institutu pro biomedicínské problémy (IBMP, Institut mediko-biologicheskikh problem), který projektu udával tón. Vědci a lékaři v IBMP převzali výsledky a použili je k vylepšení měsíční základny Zvezda.
Každá jednotka na Měsíci měla mít falešné okno. Jednalo se o jakousi televizní obrazovku, na které se zobrazovaly pouze "výjevy ze zemské krajiny, které se měnily podle ročních období v Moskvě", což mělo kosmonauty uklidnit. Cvičební kolo v tělocvičném modulu bylo vybaveno filmovým projektorem, který by synchronizací s jezdcem simuloval jízdu na kole z Moskvy a zpáteční cestu. Nové funkce modulů byly považovány za kritická psychologická opatření, která měla pomoci udržet duševní zdraví posádky.
Nikdy ji ale nepostavili... nebo ano?
Sovětský projekt "Human Moon Project", jehož součástí byla i měsíční základna Zvezda a další kosmická plavidla zaměřená na Měsíc, byl oficiálně zrušen v roce 1974. Pouhý rok předtím Sověti plánovali, že měsíční základna Zvezda bude na Měsíci zřízena do roku 1975, což bylo ambiciózní období 24 měsíců, které měli k dispozici.
Raný návrh konstrukce měsíční základny z 50. let 20. století: Zvezda prošla několika změnami návrhu, jak se vyjasňovaly problémy měsíčního povrchu. [James Vaughn]
Sovětský svaz vždy veřejně popíral existenci projektu "Human Moon Project" a veškeré informace týkající se měsíční základny Zvezda a dalších sovětských lunárních programů byly tajné. Občané USA a Sovětského svazu tak neměli tušení, že v roce 1971 byla měsíční základna Zvezda na Zemi v podstatě dokončena a připravena k provozu.
Informace o měsíční základně Zvezda se objevily až po pádu Sovětského svazu. Podle nyní odtajněných dokumentů byla měsíční základna pouze první etapou sovětského projektu Human Moon Project. K tomu, že k plné realizaci základny nikdy nedošlo, přispěly hlavně enormní náklady, spolu s velkými technickými problémy s raketami a dalším vybavením potřebným ke zřízení měsíční základny Zvezda. Většinu projektu financovalo ministerstvo obrany a slabá sovětská ekonomika by nikdy nebyla schopna tyto náklady zvládnout. V dnešních cenách by náklady dosahovaly přibližně 150 miliard amerických dolarů.
Zatímco měsíční základna Zvezda na Měsíci nikdy neexistovala, ve vesmíru se dnes nachází modul Zvezda. Byl vypuštěn z kosmodromu Bajkonur nosnou raketou Proton 12.07.2000 a o 14 dní později se připojil k tehdejšímu zárodku Mezinárodní vesmírné stanice. Dnes slouží primárně jako obytný prostor pro ruskou posádku a zajišťuje korekce dráhy stanice.