Atmosféru Marsu tvoří z 96% oxid uhličitý, říká Vasco Guerra z univerzity v Lisabonu v Portugalsku. Ten může být rozložen na dýchatelný kyslík a oxid uhelnatý - palivo, které by mohlo z Marsu vytvořit "čerpací stanici". Spolu se svým týmem spočítal, že vytvořením plazmatu z oxidu uhličitého - směsi iontů vytvořené vedením elektrického náboje plynem - by mohli na Marsu rozštěpit oxid uhličitý mnohem jednodušeji, než je to možné na Zemi.
Nižší atmosférický tlak na Marsu by dovolil vytvořit takové plazma bez použití vakuových pump a kompresorů nutných na Zemi. Také teplota okolo -60°C je ideální pro to, aby chemické vazby v plazmatu, které udržují uhlík a kyslík ve stabilních molekulách, snáze zanikly a přitom zabránily opětovnému vzniku oxidu uhličitého.
Prozatím je tato práce z větší části teoretická. Guerrův tým momentálně pracuje s velice malým prototypem zařízení, které pracuje s příkonem 250 až 200 Wattů po dobu 4 hodin z celkové délky 25 hodin, jakou má den na Marsu. Nicméně Guerra tvrdí, že budoucí větší verze, zvětšená zhruba na stonásobek, by mohla denně vyprodukovat 8 až 16 kilogramů kyslíku. "Mezinárodní vesmírná stanice momentálně spotřebovává 2 až 5 kilogramů kyslíku denně, takže toto množství by naprosto stačilo na podporu menší základny." tvrdí Guerra. Další výhodou je, že tento systém nepotřebuje teplo nebo zvýšený tlak, takže je mnohem robustnější, než jiné navrhované alternativy, jako je například MOXIE - systém, který štěpí oxid uhličitý pomocí elektrolýzy. Ten vyžaduje teploty okolo 800°C a výkonné kompresory.
Tvůrci systému MOXIE nicméně tvrdí, že jejich systém je vyspělejší, než jeho plazmová alternativa. "Plazmový systém zatím neobsahuje žádný návrh toho, jak zachycovat oxid uhličitý z atmosféry, ani jak oddělit výsledné produkty." říká Michael Hecht, člen iniciativy stojící za systémem MOXIE. "Tyto detaily však představují ptu pravou výzvu."