Schovávají se mimozemské civilizace hluboko pod ledem? [korbox]
Planetární vědec Alan Stern ze Southwest Research Institute si myslí, že naše pokusy o nalezení mimozemských civilizací možná maří to, že jsou tyto civilizace ukryté hluboko pod ledem.
Podle teorie předložené nedávno na setkání divize planetárních věd Americké astronomické společnosti v Utahu je možné, že většina mimozemských organismů se nachází hluboko uvnitř svých domovských světů, v oceánech zcela pokrytých tlustou vrstvou ledu.
Odborníci se shodují, že tato hypotéza by mohla vysvětlit nulové množství signálů od technologicky vyspělých civilizací, záhadu známou jako Fermiho paradox.
Teprve nedávno astronomové objevili, že oceány jsou poměrně běžné i naší sluneční soustavě - máme důkazy o jejich existenci na měsících Jupiteru, Saturnu, Neptunu a dokonce i na vzdáleném Plutu.
Gejzíry na Enceladu. [NASA/JPL/Space Science Institute]
U všech těchto světů tvoří vodní led převážnou většinu jejich pláště, kde na povrchu tvoří obrovské hory a hluboké kaňony a praskliny, ale hlouběji pod povrchem taje.
Hydrotermální komíny na dně oceánů pak mohou do vody vypouštět živiny, podobně jako se tomu děje v ekosystémech na dně pozemských oceánů. Tyto kolébky života, chráněné před vesmírnou prázdnotou tlustou vrstvou ledu, mohou být dokonce mnohem produktivnější, že naše povrchové prostředí.
A pokud už by se životní formy v těchto oceánech vyvinuly v inteligentní bytosti, pravděpodobně by neznali noční oblohu tak, jako ji známe my.
Jejich ekvivalentem vesmírného programu by nejspíše byla procházka po ledovém povrchu jejich planety, naznačuje Stern.
Takto si vědci podílející se na misi Cassini představují, že by mohlo vypadat prostředí Enceladu.
Jeho předpoklady sice nejsou založeny na nových důkazech, ale poprvé dávají do souvislosti četnost výskytu ledových oceánských světů a nulový příjem mimozemských signálů.
Stern tvrdí: "Díky hloubce typických oceánů typu II a termální izolační vrstvě tvořené několika kilometry ledu, která leží nad nimi, jsou tato prostředí perfektně chráněna před množstvím faktorů ohrožujících život, jako jsou nárazy, radiace, změny povrchového klimatu a sezónních cyklů, jedovaté atmosféry a dokonce i před astronomickými jevy, které téměř zaručují vyhubení, jako je blízký výbuch novy nebo fenomén raného tmavého slunce."
Cíl: Titan [YouTube]
Tato myšlenka je rozhodně zajímavá, říká psycholog Douglas Vakoch, prezident organizace Messaging Extraterrestrial Intelligence (METI) ze San Francisca v Kalifornii. Současně ale dodává, že není potřeba hned myslet na Fermiho paradox.
Biochemické stopy života je jednoduše příliš složité nalézt na tak velké vzdálenosti, ale to se s příchodem nových generací teleskopů změní. Potom možná budeme schopni nalézt naše vesmírné sousedy.
Pokud nás nenajdou první, říká Stern, možná to bude proto, že se rozhodnou, že komunikace na tak velkou vzdálenost je jednoduše příliš náročná, než aby stála za pokus. Obzvlášť pokud si budou myslet, že i ostatní civilizace žijí ve svých vlastních neproniknutelných ledových bublinách.