V 15. a 16. století byly země na západní polokouli naprostou záhadou.
Poté, co Kryštof Kolumbus doplul do Nového světa, začali zvědaví Evropané vyprávět fantastické příběhy a pověsti o mořských příšerách, exotických zvířatech a prapodivných civilizacích.
V roce 1562 se španělský kartograf Diego Gutiérrez a dánský rytec Hieronymous Cock pokusili vytvořit detailní mapu Ameriky. Z jejich práce vzešel obrovský šestidílný panelový tisk.
Americae Sive Quartae Orbis Partis Nova Et Exactissima Descriptio [Wikipedia]
Mapa byla vydána v Antverpách pod názvem "Americae Sive Quartae Orbis Partis Nova Et Exactissima Descriptio" neboli "Amerika, nový a přesný popis čtvrté části světa".
Ačkoliv pečlivě vyrytá mapa zorbazuje množství přesných geogrefických údajů, je také plná tím, co učenci nazývají folklór.
Jelikož většina tehdejší populace Evropy neuměla číst, nebyly mapy jen navigační pomůckou, ale byly také populárním zdrojem pro vyprávění příběhů o vzdálených zemích a dávných civilizacích. V podstatě byly něco jako pohádkové knížky.
Z této doby také pochází i mnoho pověstí o Novém světě zahrunujících sirény, obrovské mořské hady, kanibaly, vybuchující sopky v Mexiku a zemi obrů.
Zajímavé je, že zejména západní pobřeží Jižní Ameriky je na této mapě vyobrazeno jako velice nebezpečná a záhadná oblast.
Můžeme zde vidět velrybu drtící bezbrannou loď, draka, obrovského hada a skupinu mořských panen držících něco, co vypadá jako disk a připomíná který připomíná létající talíř a vysoké bytosti poblíž Patagonie, legendární země kterou údajně obývali obři.
Mořské panny a obři. [Wikipedia]
Oblast, která je nyní součástí Argentiny a Chile, popsal portugalský průzkumník Fernão de Magalhães poté, co se zde v roce 1520 setkal s místním kmenem.
Podle jeho zpráv byli příslušníci kmene Tehuelche velmi vysocí a museli tedy Španělům, kteří byli v té době vzrůstem relativně malí, připadat jako obři.
Aby dokázal svá tvrzení o tom, že se setkal v Novém světě s obry, rozhodl se Magalhães dva příslušníky tohoto kmene zajmout a přivézt zpět do Španělska. Nepřežili však cestu zpět do Evropy a tak mohl Magalhães poskytnout pouze příběhy a pověsti o zemi obrů.
Mapa samotná je ve skutečnosti směsicí existujících míst a přikrášlených příběhů. Navzdory faktu, že spousta vyobrazení na mapě je čistá fikce, Gutiérrez a Cock zapsali také reálná místa která skutečně existují nebo existovala.
Barevná verze mapy.
Mapa tak zobrazuje například Amazonku, jezero Titicaca, Mexico City a řeky Jižní Ameriky a Floridy. Také jsou správně zobrazeny pobřežní oblasti jižní, střední a severní Ameriky a Karibiku. Zůstává tedy otázka - proč je tato geograficky přesná mapa doplněna o tak velké množství fiktivních postav, událostí a dějů? Není možné, že evropští průzkumníci narazili při svých výpravách na něco opravdu záhadného?