Úvodní řádek v Sumerského královského seznamu říká:
"[nam]-lugal an-ta èd-dè-a-ba
[eri]duki nam-lugal-la""Když se království sneslo z nebes,
usídlilo se v Eridu."
Eridu (poloha: 30°48'57.0"N 45°59'45.9"E) bylo starověké město v jižní Mezopotámii, 24 kilometrů od Uru, kde se momentálně nachází archeologické naleziště Tell Abu Shahrein. Eridu, někdy také psáno jako Eridug, podle badatelů v překladu znamená "palác moci" nebo "palác osvícení" a jedná se o jedno z nejvýznamnějších archeologických nalezišť na světě.
V době svého založení se pravděpodobně nacházelo v docházkové vzdálenosti od Perského zálivu, nicméně dnes jsou jeho břehy městu již mnohem více vzdáleny.
Sumerský královský seznam.
"Potopa zalila zemi. Poté, co voda ustoupila, sneslo se království podruhé z nebes a jeho sídlem se stal Kish."
Někteří historikové usuzují, že v dávných dobách bylo Eridu spojeno s ústím Perského zálivu kanály a podle Babyloňanů to bylo první město, které bylo na světě vytvořeno.
Podle sumerské mytologie bylo Eridu jedním z pěti měst, která byla na zemi postavena před potopou.
Eridu bylo nejjižnější z těchto měst a bylo důležitým centrem kultu boha vody, Enkiho.
V červenci 2016 označilo UNESCO archeologické naleziště, kde se dřív Eridu nacházelo, na kulturní dědictví, náležící k "části archeologických pozůstatků Sumerských osídlení v Nižší Mezopotámii, který vzkvétala mezi třetím a čtvrtým stoletím před naším letopočtem a deltě řek Eufrat a Tigris."
Stejně jako Sumerský královský seznam, i sumerské legendy říkají, že Eridu bylo nejstarším městem v Mezopotámii a místem, kde bůh Marduk stvořil svět.
Archeologové díky pečlivému výzkumu ve 20. století prokázali, že nejspodnější vrstvy města (úroveň XIX) se datují do doby zhruba 4900 let před naším letopočtem, na počátek Obeidského období. Vědci dnes soudí, že město bylo založeno zhruba v 54 století před naším letopočtem.
Egyptolog David Rohl soudí, že Eridu bylo původním místem, kde stála mýtická Babylonská věž, namísto pozdějšího města Babylon, jehož jméno nese.
Už první nalezené pozůstatky keramiky ukázaly, že Eridu mělo v oblasti velice významný vliv.
Okolo roku 3800 před naším letopočtem (úroveň VI) se ve městě nacházel významný chrám a také pohřebiště, na kterém byly objeveny stovky hrobů.
V roce 2500 před naším letopočtem nechal místní vládce, možná někdo z první dynastie Ur, postavit v Eridu velkolepý palác a během třetího tisíciletí před naším letopočtem, během vlády Amar-Sina, zde byl postaven velký zikkurat, který se na celou dobu vlády dynasite Ur stal důležitým náboženských místem.
Podle Sumerského královského seznamu byli první "mytologičtí" králové, následovníci nebeského království, právě ti, kteří vládli v Eridu.
Sumerský královský seznam pak dále uvádí: "V Eridu se stal králem Alulim, vládl 28 800 let. Alalngar vládl 36 000 let. Následující 2 králové vládli 64 800 let. Poté Eridu padlo a království bylo přesunuto do Bad-tibira."
Sumerský královský seznam popisuje do neuvěřitelných detailů období, kdy světu vládly bytosti označované jako "Bohové" po tisíce let. To je jeden z hlavních důvodů, proč většina vědců usuzuje, že Sumerský královský seznam je směsicí skutečných a mýtických událostí a naznačuje, že zde popsaní vládci byli také mýtičtí, zejména kvůli jejich nepravděpodobně dlouhé době vlády.
Vědci se přiklánějí k tomu, že uvedená doba vlády jednotlivých panovníků odráží spíš jejich významn, než skutečnou dobu vlády. Čím déle král podle seznamu vládl, tím významnější jeho vláda byla. Toto stanovisko je však mnoha badateli rozporováno.
Nic to však nemění na tom, že Eridu bylo jedno z nejvýznamnějších starověkých měst na Zemi.