Pokud se totiž podíváme na historické záznamy, zjistíme, že tuto teorii ve skutečnosti vyvinul už před 2600 lety indický mudrc a filozof jménem Kashyap.
Tento muž se narodil okolo roku 600 před naším letopočtem poblíž města Dwarka.
Lidé mu také říkali "Kanad" nebo "Kan", což by se ze sanskrtu dalo přeložit jako "nejmenší částice", protože na svých poutích do Prajágy neustále po cestě sbíral zrnka písku a prachu.
Kashyap byl těmito malými částicemi fascinován a začal je sbírat.
Když se ho zeptali, proč je sbírá, odpověděl, že ačkoliv se jednotlivá zrnka mohou zdát neužitečná a bezcenná, stovky takovýchto zrnek dohromady by mohly tvořit něčí jídlo. Více těchto jídel by pak mohlo nakrmit celou rodinu a nakonec celé lidstvo, čímž ukázal, že nejmenší zrnka jsou mnohem důležitější, než si dokážeme představit.
Kashyap byl fascinován okolním světem a začal sepisovat to, jak nahlížel na vše co ho obklopovalo. Postupem času pak konceptualizoval myšlenku "nejmenší částice", která tvoří vše, co okolo sebe vidíme, i to co nevidíme.
Kashyap potom své vědomosti začal předávat dále a lidé jej začali označovat jako "Acharya", učitele.
Nakonec se stal známým jako Acharya Kanad, neboli "učitel malých částic".
"Každý objekt je tvořen atomy, které se spojují s ostatními a dohromady tvoří molekuly."
Kashyap
Čím více se toho o Kanadovi dozvídáme, tím více se jeho život zdá být fascinující.
Zejména příběh o tom, jak vůbec přišel na myšlenku nejmenších částic, které nemohou být dále děleny, je pozoruhodně přesvědčivý.
Jednoho dne kráčel s jídlem v ruce a začal jej lámat na menší a menší kousky dokud si neuvědomil, že svými silami už menší kousky vytvořit nemůže. A právě tehdy popsal tyto hypotetické, neviditelné menší kousky hmoty jako "Paramnu" nebo "Anu", což lze přeložit jako "atom".
Vysvětlil také, že tyto částečky jsou příliš malé na to, aby je mohlo vidět lidské oko nebo vnímat jakýkoliv lidský orgán. Také vyvodil, že hmota je tvořena, když se tyto částice vzájemně spojují do větších celků.
Došel k názoru, že když se dva atomy stejného druhu zkombinují, vznikne "dwinuka", neboli dvojitá částice - molekula.
Předpokládal také, že kombinováním různých druhů anu vznikají velice různorodé směsi.
Byl to také právě Kanad kdo nastínil myšlenku, že anu mohou být zkombinovány několika různými způsoby, což způsobí různé chemické změny, které se projeví při působení různých faktorů, jako je například teplo.
Aby poskytl trochu srozumitelnější a pochopitelnější vysvětlení svých teorií, uváděl jako příklad tmavnutí hliněných hrnců nebo zrání ovoce.
Kanad také založil filozofickou školu Vaišéšika, kde sdílel své nápady a vědění a vysvětloval své teorie o atomech, povaze přírody a vesmíru a všem co nás obklopuje.
Také sepsal knihu "Vaisheshik Darshan" ve které představil všechen svůj výzkum a úvahy.
Acharya Kanad však není jediným pozoruhodným zdrojem starověkého indického vědění.
Podle indických vědců obsahují indické Védy, respektive jejich některé verše, zmínky o několika v té době neznámých přírodních fenoménech, které byly v západním světě objeveny až o několik století nebo tisíciletí později.
Madhavan Nair tvrdí, že Védy popisují přítomnost vody na Měsíci, gravitaci a jiné další vědecké poznatky, které nebyly známy ještě celá staletí. Také obsahují ohromující množství informací o vesmíru, atomové energii, metalurgii, matematice, architektuře a astrologii.
A podle bývalého ředitele ISRO (indická vesmírná agentura) například sonda Chandrayaan 1, která obíhala Měsíc, používala pro výpočet oběžné dráhy rovnice staré tisíce let, jejichž autorem byl Árjabhata - indický matematik a astronom, který žil mezi lety 476 a 550 našeho letopočtu.