Nesčetné starodávné texty popisují úžasné události, ke kterým na Zemi došlo před tisícovkami let. A ačkoliv velké civilizace dávnověku zanechaly na Zemi své stopy v podobě staveb, textů a objektů, které nás nutí zamyslet se nad tím, jestli to, co o historii víme, není úplně špatně, většina z těchto pozůstatků starých časů je přijímána se značnou skepsí a nedůvěrou. Někdo tyto zprávy označuje za mýty nebo folklór, ale to nemění nic na tom, že starodávné texty přinášejí jasné a zřetelné svědectví o úžasných věcech, které se kdysi odehrály.
Ať už se to zdá jakkoliv kontroverzní, mnoho lidí věří, že v dávných dobách, před tisícovokmi, možná desítkami tisíc let, lidstvo navštívily bytosti, které nepocházely z této planety. Mnoho lidí dokonce věří tomu, že tyto bytosti nás navštěvují i v dnešní době a množství důkazů, které toto tvrzení podporují, se hromadí. Díky internetu se dnes mohou fotografie a videa šířit bez omezení a rychleji než dřív. Samozřejmě, že většina z nich zachycuje sice podivné, přes to však vysvětlitelné úkazy. Ale i tak existuje malé procento záznamů, které žádným způsobem vysvětlit nelze.
Jak byl ale lidstvo takováto pozorování mohlo zaznamenat v dávných dobách? Představte si, že žijete někdy okolo roku 10 000 před naším letopočtem v oblasti Indie a vidíte na obloze to, co bychom dnes označili za UFO. Jak byste takovou událost zdokumentovali?
Pravděpodobně byste se, stejně jako civilizace po celém světě, uchýlili k zaznamenání těchto událostí do kamene pomocí petroglyfů, k vytvoření geoglyfů, obtisknutí těchto výjevů do keramiky nebo zaznamenání pomocí písma. A přesně to vidíme a můžeme najít po celém světě - záznamy o bozích a létajících strojích, které se snesly z nebe.
Psané záznamy o těchto událostech můžeme najít i v nejstarších indických eposech, Mahábháratě a Rámájaně.
Mnoho badatelů věří, že tyto texty obsahují důkazy o existenci neuvěřitelně vyspělých technologiích a mimozemských bytostech z masa a krve, které žily a kráčely mezi lidmi.
Mahábháratu tvoří dohromady více než 110 000 dvojverší rozdělených do 18 knih zvaných parva, což odpovídá zhruba osminásobku rozsahu řeckých eposů Ilias a Odysseia dohromady.
Hadí oběť krále Janamejaya. [Wikipedia]
Tyto starodávné texty jsou však víc, než jen vyprávěním. Jde o kombinaci faktů, legend a mýtů. Obrovskou sbírku didaktických diskurzů sepsanou nádherným jazykem, která popisuje hindskou mytologii a vytvoření jednoho z hlavních světových náboženství: Hinduismu.
Mezi těmito historickými texty je i příběh popisující devastující událost, ke které došlo před tisíci lety. Tato událost, neporovnatelná s čímkoliv jiným, o čem z historie víme, nápadně připomíná události, které otřásly i moderní dobou: výbuch atomové bomby.
Historik Kisari Mohan Ganguli tvrdí, že Mahábhárata a Rámájana jsou plné popisů velkých jaderných výbuchů a celé řády silnějších, než bomby shozené na Hirošimu a Nagasaki.
V této souvislosti není bez zajímavosti ani, to do doktor Robert Oppenheimer, jeden z otců atomové bomby, odpověděl na dotaz, zda první odpálená jaderná bomba byla ta, která explodovala v Alamogordu: "No... ano, v moderních dobách samozřejmě ano."
Co nám tedy starodávné texty říkají? A jak si můžeme být jisti, že popisují jadernou událost, která se odehrála na Zemi před tisíci lety?
Ilustrace bitvy u Kurukšétry ve které se podle Mahábháraty střetly znepřátelené klany Pánduovců a Kuruovců. [Wikipedia]
Gurkha ve své rychlé a mocné vimaně
spěchal proti třem městům Vrishisů a Andhakasů
a vystřelil proti nim jediný šíp,
nabitý mocí celého vesmíru.Poté se žhnoucí oblak kouře a ohně,
jasný jako deset tisíc sluncí,
vzedmul v celé své nádheře.Byla to neznámá zbraň,
železný blesk,
obrovský posel smrti,
který proměnil celou rasu Vrishnisů a Andhakasů
v prach.Těla byla tak spálena
že nebylo možné je od sebe rozeznat.Vlasy a nehty jim vypadaly,
keramika se tříštila bez zjevné příčiny
a ptáci zběleli.... po několika hodinách
bylo všechno jídlo infikované...
...aby unikli z tohoto pekla
vrhali se vojáci do vody
aby umyli sebe i své věci.Mahábhárata
Husté šípy ohně,
jako obrovská sprcha
seslaná na všechna stvoření
obklopily nepřítele.
Hustá mlha se rychle snesla na Pandavany.
Všechny světové strany se ztratily v temnotě.
Začal vát prudký vítr,
mraky se s řevem hnaly vzhůru,
a z nebe pršel prach a štěrk.Ptáci šíleně křičeli...
zdálo se, že všechny prvky jsou narušeny.
Slunce jako by zmizelo z oblohy
země se třásla,
spálena strašlivým žárem této zbraně.Sloni vyrazili do ohně
a běhali v šílenství tam a zpět...
na obrovské ploše,
se ostatní zvířata zhroutila k zemi a zemřela.
Ze všech světových stran,
pršely stále a divoce ohnivé šípy.Mahábhárata
Tento text bezpochyby popisuje strašlivou zničující událost, tak silnou, že ji podle mnoha badatelů ze přirovnat pouze k výbuchu atomové bomby.
Není to však jediný text vztahující se k této události. V Rámájaně můžeme najít texty, které jsou velmi podobné výše uvedenému popisu.
Existují ale i důkazy podporující teorii o tom, že na Zemi před tisíci lety vybuchla atomová bomba?
Podle zastánců teorie o dávných astronautech ano.
Důkazy o této události byly údajně nalezeny v roce 1992, kdy badatelé v Rádžasthánu, 16 kilometrů západně od Džódpuru objevili vrstvu radioaktivního popela pokrývající oblast osmi čtverečních kilometrů. Radiace je v tomto místě údajně tak intenzivní, že i dnes představuje zdravotní riziko.
Dalšími důležitými místy souvisejícími s touto teorií jsou archeologická naleziště Harappa a Mohendžodaro. Zde archeologové objevili kostry ležící v poloze, která naznačovala, že se zde odehrála náhlá, devastující událost, která zničila celá města.
(Byla to zbraň) tak mocná
že dokázala v mžiku zničit zemi -
Silný, prudký zvuk doprovázený kouřem a ohněm -
a na jeho špici sedí smrt...Rámájana
Co se to tedy před 12 000 lety stalo? Jakou událost dávní obyvatelé zaznamenali ve starověkých textech? Je opravdu možné, že na Zemi před 12 000 lety explodovalo zařízení podobné atomové bombě?
Popisují Mahábhárata a Rámájana opravdu jaderné zbraně? A pokud ano, odkud se vzaly? Od bohů?
Pokud by v dávných dobách skutečně na Zemi explodovala takto ničivá zbraň, musela by po sobě zanechat nějaký kráter. A přesně takový kráter o průměru 2154 metrů se v Indii skutečně nachází. Podle vědců byl tento kráter vytvořen někdy před 50 000 až 12 000 lety... náhoda? Nebo další střípek do mozaiky událostí, které neměly v historii lidstva obdoby?